Stranger Things

Hmm, když jsem viděl plamenný projev Davida Harboura na předávání Screen Actors Guild Awards, kde hřímal, že je potřeba "praštit některé lidi do tváře", šel mi hrůzou mráz po zádech. Tohle už jsme v historii z tribun párkrát viděli. Zatímco mu po boku stála naprosto vysmažená, pološílená Winona, a snobská smetánka spustila ovace ve stoje, já nenacházel slov. Bohužel to nebyl jen výstřelek dalšího herce, kterého zachvátil spasitelský komplex, ale jak vidno na druhé sérii, mluvil za celý tvůrčí štáb. A tak se nám z pohodového nostalgického seriálu, stala agitka neomarxismu. Stejně jako městečko Hawkins prolezla nákaza zla z "upside down", tak tohle v první sérii krásné osmdesátkové retro zachvátila horečka politické korektnosti. Nechybí žádné módní téma- ať už jde o otázky genderu, mezirasových vztahů, práva na sebeurčení..., je tam všechno. Objeví se velký zlý rasista, mlácený velkým zlým otcem. Skupina cool odbojářů, kteří vedou svůj boj a vraždí pro lepší věc. Holčička, co se chová a vypadá jako chlapeček. Chlapeček, co vypadá jako holčička, a samozřejmě to zlo největší, které vás prožere až na kost a udělá z vás to samé (že by Trump a "fašisti a xenofobové"?). Uuuuf. Tenhle mor, kdy tvůrci mají tendenci vyjadřovat v komerčním díle své názory, tady zatím dosáhl svého vrcholu. V novém To, se spokojili jen s tím, že jedna z hlavních postav se chce věnovat "social study", v Bushwicku, kde hrdinka studuje to samé, Dave Bautista poznamená- "abys mohla měnit svět k lepšímu". V The Purge: Anarchy, poznáte největšího grázla tak, že má na kšiltovce jižanskou vlajku, a ti správní zachránci jsou černé radikální milice, které pomocí samopalů čistí svět od všeho špatného. Jako je mi jasný, že většina umělců jsou levičáci jak poleno, ale už by vážně mohli jít s tím svým aktivismem do pr-ele a nekur-it každej film svým politickým světonázorem. U Stranger Things mě to mrzelo o to víc, že první sérii mám moc rád. Bohužel u druhé s autory jebla pýcha a místo pořádnýho příběhu se věnovaly těmhle trendy sra-kám. A přitom první dvě epizody jsou dokonalý osmdesátkový retro, a třetí má naprosto dechberoucí závěr. Pak to ovšem jde do kytek, a poučuje se a poučuje, aby to celé skončilo nudným digitálním finále. Co mě naopak velmi potěšilo, byl vývoj postavy Stevea, který zaperlil nejkouzelnější scénou z celé série (rady Dustinovi ohledně lásky a účesu), a celkově se ukázal jako největší sympaťák a charakter příběhu. (31.10.2017)

Tak dneškem se to zlomilo. To, co mě štvalo v menších dávkách v předchozích dílech, a bratři Dufferové to ještě kočírovali v přijatelných mezích, začíná být otravnou manýrou. Tvůrci zbytečně tlačí na pilu kde to není potřeba, a těch hysterických Winoniných výlevů, otřesně přehrávajících superdrsňáckých sourozenců, a přehnaně dramatických scén už je prostě moc. Každá druhá situace je podávaná s takovou nátlakovou dramatičností, jakoby hrdinům odtikávaly poslední vteřiny života. A tak všichni třeští oči, hystericky čmárají po papírech, jezdí v autech jak v Rychle a zběsile, a překotně vysvětlují své neuvěřitelné teorie. A já jim to ani trochu nevěřím. Někam se vytratil nadhled a seriál se bere tak strašně vážně, až to bolí. Přitom vyplouvá na povrch faleš těchhle fejkových osmdesátek, vykleštěná politickou korektností současných tvůrců. Všichni jsou tak chápaví a milí, a přitom si neustále lžou do očí, jen aby nedejbože někomu slovem neublížili, pokrytectví non plus ultra. Z postavy Dustina se stává seriálový šašek, a to jak se chová k matce není ani roztomilý, ani vtipný, je to jen sprostá manipulace. Je to obrovská škoda, protože první epizoda byla naprosto vynikající, druhá a třetí super, a myslím si, že kdykoliv se objeví stínové monstrum, čekají nás pamětihodné scény... (29.10.2017)