Stranger Things

Půjdu do Stranger Glóbusu, tam je svět ještě v pořádku. Eskapismus v nejčistší formě. Není náhoda, že se popkulturní ikona jménem Stranger Things těší zájmu především u generace 40+, která v té době prožívala dětství, pubertu případně rannou dospělost.  Generace X, která ráno vyběhla z domu a večer se vrátila. Občas v noci. Co se dělo mezi tím? Kdo ví. Rodiče určitě ne. Z analogového období se během následujících dekád dostali do digitálu. Prožili konec bipolárního rozdělení světa a následovný velkolepý večírek, rok zrodu i konce Roye Battyho. Plynule prošli datem první Vesmírné odysey i koncem baktunu Mayského kalendáře. Během tohoto období měli možnost pozorovat, jak globální společnost postupně odřezává kotvy, které vnímali jako pevné zafixované neměnné stálé body reality. Ať už se jedná třeba o post-faktické pojetí pravdy, woke cancel culture, renesanci autokracie, závislosti na krabičkách, které nosíme v kapse nebo jiný libovolný fenomén dneška. A na vlastní kůži pochopili, co rodiče mysleli, když mu říkali, že život není jednoduchý. Takový člověk si pak pustí Stranger Things a najednou je vše opět krystalicky jasné, čitelné. Nevadí, že hlavní roli mají především dětské charaktery. Naopak. Zakopaná dětská traumata, strachy a úzkosti jsou srozumitelně zhmotněny v děsivá monstra. Seriál má superhrdinu, o kterém jedinec snil, že jednou bude, odvážnou partu zažívající dobrodružství, ve které se snažil být, i vystrašené oběti, kterou vlastně alespoň občas byl. Ovšem i statečné dospělé u kterých divák cítí, že nad všemi hororovými situacemi drží ochrannou ruku. Samozřejmě, našly by se i nedostatky. Třeba fakt, že mezi 1. a 4. sérií uplyne cca 2,5 roku ale na dětech je poznat, že to prostě není pravda. Taky nejsem příliš nadšeným přiznivcem osmdesátkové popové hudby. To jsou ale ne až tak důležité marginálie. Stranger Things představuje takové zalezení za pec v tuhé zimě, skok do vody uprostřed parného léta či poléhávání na pláži mezi dvěma to-do listy. Výborně natočené, zábavné, napínavé, vzrušující, poutavé, dojemné, nostalgické. Perfektní. (30.05.2022)

Čtvrtá epizoda potvrdila to, co se jevilo už od prvního dílu aktuální série - Max je nejzajímavější postava byť i ostatní dějové oblouky začaly pořádně šlapat. Každopádně 4. díl, dost možná ten nejlepší celého seriálu, si pro sebe ukradly Sadie Sink a Kate Bush. (29.05.2022)