Sopka

Na přelomu tisíciletí spolu často soupeřily tematicky spřízněné blockbustery/katastrofické filmy. Roku 2000 se kolonizoval Mars (Mise na Mars, Rudá planeta), roku 1998 nás ničily obří asteroidy (Armageddon, Drtivý dopad) a roku 1997... no jo, vybuchovaly sopky. Tohle období si docela živě vybavuju, jelikož jsme jako puberťáci na zmíněné filmy netrpělivě čekali a následně se zuřivě dohadovali, co že je jako lepší. Sopka má každopádně smůlu - její zálibu v klišé a patetických zpomalovačkách suverénně převálcoval civilnější a sugestivnější Dante's Peak (Rozpoutané peklo). (25.03.2018)

V roce 1997 vehnal osud (respektive mamonářští producenti a distributoři nakopnutí famózním Twisterem) do kin dva katastrofické filmy se sopkou v hlavní roli. Prvním bylo Rozpoutané Peklo, ve kterém hrdinný seismolog Pierce Brosnan chránil rodinu (ne svoji) v malém městě ve Skalistých horách, druhým byla Sopka - na první pohled rozmáchlý spektákl, který obdařil zdivočelou horou rovnou samotné Los Angeles a nechal hrdinného odborníka na zvládání živelných pohrom Tommy Lee Jonese chránit kromě své náctileté dcerky a cizího světlovlasého chlapečka i zmíněné město plné lidí a lidiček s vlastními problémy. Bohužel na druhý pohled divák zjistí (když možná také zaslechne, že hudbu dělal Alan Silvestri), že Pan Režisér Mick Jackson (projděte si pořádně jeho filmografii) od úvodních do závěrečných titulků tím nejbrutálnějším možným způsobem opisoval z příručky Jak Natočit Naprosto Typický Katastrofický Film - Tisíc A Jedno Klišé Ve Službách Hollywoodu. Ano, přátelé, kromě obětovavší se původně bezcitné hyeny a hromady dalších podobných záležitostí je tu dokonce i ten pitomý nesmrtelný čokl. Doprovoďte si to už tenkrát ne zrovna vydařenými triky a filmařskými fígly, očividnými daleko za obvyklým limitem se nacházejícími blbostmi jako jsou borci dávající si to na férovku dvacet čísel od konce lávového proudu, naštvaně se upamatujte, že Anne Heche je na baby, uchechtněte se v dějinných souvislostech nemístné udivené dětské poznámce o tom, jak zaprášení lidé stojící v troskách výškové budovy vypadají všichni stejně, a skončíte někde na čtyřiceti procentech, protože to absolutně nemá nápad a není se ani moc na co dívat (kromě té Anne Heche, sakra). Jenže pak si všimnete toho, jací jsou všichni ve filmu zpodobnění zástupci médií panáci nebo rovnou naprosto na pěst byvší asociálové "ale já jsem zrovna ve vysílání" a řeknete si, že to asi nebude náhoda. Pak dojde ještě na nějakou tu aktuální sociální problematiku černých chudáků proti bílým policajtům, přičemž se všechno urovná tak, aby patriotické oko multikulturního američana dojetím zaslzelo, a najednou to celé vypadá trochu jako záměr... zvlášť když si vzpomenete, jak režisér zatraceně dobře umí zpodobnit katastrofu. Jenže co naplat, dobrého pomálu, a balanc na hraně "stojí za vidění" - "ztráta času" je opravdu dramatický. Takže asi 50%. (26.03.2011)

Celkem zábavný pohled na boj se sopkou, nad kterým člověk nesmí raději přemýšlet, jelikož některé scény jsou opravdu velmi úsměvné. Jinak je film celkem vydařený, neměl jsem pocit, že by mi na něm něco vyloženě vadilo. Obsazení se určitě povedlo a tak celkově lze říct jen tolik, že jsem se celkem bavil, ale podobně jako u filmu Rozpoutané peklo je i tento nutné brát s velkou nadsázkou. (05.01.2015)

Ja mám slabosť na katastrofické filmy a tento patrí určiťe medzi tie lepšie. Naozaj som váhal nad štyrmi hviezdičkami...ale scénár je kapku ohraný. Ono vôbec veškeré filmy tohoto druhu ktoré, vznikali od polovice 90-tých rokov majú dosť podobný priebeh, len katastrofa a herci sa menia. Skrátka originality by sa človek nedorezal. (31.05.2005)

Celkově třetí promítání filmu Sopka. Ta úvodní pasáž, ve který v jednotlivejch scénách čekáme, kde a co se stane( to funguje zejména při první projekci) mohle být klidně o dvacet minut delší. Ta byla zcela jednoznačně nejlepší. Jinak docela neotřelej nápad sopky ve městě. Ovšem klišé kam se podíváš. Trochu zvednu, ale prostě těch scén, u kterých se tak trochu pousmějete, je tuna. 50%. (20.11.2020)