Neznámý voják

Lesy Finské republiky uvádějí: Kterak myslivci vyháněli ruskou škodnou.. Opus o rytířích bílé Karélie skáče mezi postavami jak zajíc po poli a sic je po technické stránce vcelku konkurenceschopný, nedokáže ty tři hodiny rozčísnout bizarnostmi ve stylu německo-amerického stolování ve Fury či úřadování Einsatzgruppe v Jdi a dívej se. Nemám rád, když mě u válečného filmu přepadne otupělost.. (10.02.2021)

,,Jaké je to střílet na člověka?'' --- ,,Nevím, já střílím na nepřítele ! '' ----- Válečné filmy máme různé. Jsou takové, kde vojáci houfně nabíhají otevřenou planinou proti sobě koseni palbou minometů, dělostřelectva a tanků a pak takové, kde jen vystrkují hlavy z mechu a nepřítele prozrazují jen výstřely a odletující kousky zeminy či třísky z kmenů zasažených kulkami. Divoké hvozdy a bažiny severu ve kterých se film odehrával vnucovaly druhý způsob boje. Z historie víme, že Finové ač byli nakonec poraženi zle Rusům nakopali prdel a že mají být nač hrdí. Ano nakonec se Rudé armádě a Stalinovi vzdali, ztratili část území, ale ukázali, že i malá zemička se umí tvrdě bránit což uznal i Stalin při čtení konečné výše ruských ztrát... Jak ale drahé ono nakopání bylo a co stálo se divák podrobněji dozví až z tohoto filmu, který mapuje celý konflikt od napadení Finska jeho ,,odvěkým nepřítelem''. Viděl bych v tom jistou paralelu ohledně nás a případné obrany země před Němci po mobilizaci v rámci často kladené otázky - Měli jsme se bránit? Zpracování mi velmi připomínalo Tenkou červenou a to že vojáci vykukovali z jehličí nebo závějí a ne divokých trav tichomořského Quadalcanalu na tom pranic nemění. A dokonce mi Tenkou připomínal i ten ústřední hudební motiv táhnoucí se celým filmem. Jako by si osnovu Enersen vypůjčil od Zimmera. Někoho možná bude mást částečně německá výstroj Finů, ale to je v pořádku, protože ji získali od Německa včetně např. tanků Stug atd... Spojenci také dodali Finsku materiální pomoc a morální podporu, jinak ale provedli na počátku čtyřicátých let klasickou taktiku nevměšování když někdo velký napadne menšího. Víme o tom své. A je smutné, že stejná politika je vůči Rusku uplatňována dodnes. Viz. Ukrajina. Takže pokud budete chtít ochutnat tak trochu jiný válečný film ze severského prostředí, rozhodně Neznámého vojáka doporučuji. I já viděl tu delší verzi a nenudila ani minutu. Dávám za 5 zajatých ruských důstojníků. * * * * * (14.02.2019)

„JE MOJÍ POVINNOSTÍ BOJOVAT ZA FINSKO, ZA INGII A ZA KARÉLII…“ /// Přes spáleniště, přes krvavý řeky… pluk v pohybu, směr Petrozavodsk. Charaktery vojáků kulometný roty poznáváme nejen díky náročnýmu pochodu, ale hlavně díky střetům s nepřítelem. Války je tady dost. A celkem různorodý. Hrdinové okamžiku zachraňují životy ostatním… nechybí trocha toho Finsko-Ruskýho píchání – to abychom si na chvíli odpočali a víc se těšili zpátky do lesa. Příběhy z finskýho tažení do Ruska. Nejen válka, ale i chvíle volna, rodina… takovej komlet ve 3 hodinách. Hlavně teda žijeme s Anttim Rokkou, křížencem Švejka s Rambem (kecám asi trochu víc než jindy, ale prostě to není vobyčejnej pěšák) a to i tehdy, když cestu vítěznou střídá ta druhá. Nakonec mě sere, že tady JE se o koho bát (ano, Antti mi přirostl k hrudi!). Solidní ohlédnutí za historickou válečnou událostí. Hodně války (hodně partyzánštiny), ale na tu stopáž překvapivě málo emocí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1954 napsal Väinö Linna, neznám. 2.) S klidem obětuju člověka za tank. 3.) Thx za titule „TomStrom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (17.10.2018)

Finové jedou! Tuntematon sotilas je totiž rozmáchlou válečnou epopejí, která nám bez všech myslitelných příkras, jakýchkoliv ohraných klišé a zcela bez kompromisů servíruje tříhodinovou filmovou bohoslužbu za zvrácenost naší duše a touze po přežití. Všechno od hereckých výkonů, budování charakterů, soundtrack či nápaditou a přehlednou akci, funguje jako precizní soukolí obrovské válečné mašinérie, která se "valí" přes všechny Vaše smysly. Snímek je rovněž krásně "špinavý", což Vás ještě o kousek více vtáhne do děje mezi zoufalé vojáky držící chatrné pozice stůj co stůj. Už dlouhou dobu jsem v tomto žánru neviděl nic tak povedeného, něco, co má divákovi tolik co říci, a přitom je to vlastně tak chladné a ve své hluboké podstatě zcela devastující. Režisér Aku Louhimies zkrátka stvořil mistrovské dílo hodné Vaší pozornosti. Skvělá práce! (07.07.2018)

Velice slušné finské Band of Brothers. Zažijete všechny povinné složky válečného filmu: střílení, plížení, chlastání v zákopech, krátkou romanci v týlu a mrtvé kamarády. Na tři hodiny je to docela dlouhé, tak spíš doporučuju ten kratší střih. Na lehkou depku -- z toho, že my jezdíme do Finska na Erasmus a před 75 lety tam kluci v našem věku umírali s utrhanýma rukama -- stačí i ten. (29.07.2018)