Black and Blue

„Myslíš si, že když jsi černá, tak jsou to tví lidé?“ Výtečná hodina. A pak nesmyslný ústup ze čtyřhvězdičkového hodnocení. Odkroutila si zahraniční misi v Afghánistánu, na policejní stanici je zatím pár týdnů. Nemá rodinu, upíná se k práci. A jedné noci natočí, jak její parťáci s plackou odkrouhnou trojici dealerů. Navíc jeden z nich byl synovcem velkého bosse. A i tomu zkorumpovaní poldové namluví, že právě ona za jeho smrt může. Postřelená, zoufalá, po dvojité šichtě. Jak píšu, hodinka je skvělá. Atmosférická, ze strany Naomie Harris velmi dobře zahraná, napínavá, slušně nasnímaná (kameraman Dante Spinotti). Ovšem v posledních desítkách minut se projeví špatný scénář a jeho nelogické momenty, a rovněž režisér, který má za sebou akorát kupu špatných béček. (09.08.2021)

Sice dobře natočené a určitě se spoustou filmařských kvalit... na mě bohužel přiliš nudné a otravné. Zlý poldové (ideálně běloši) šikanují tmavé gheto (???) ovládané dvěma gangy (!!!). Tak tomu říkám solidní zápletka. Když k tomu přidám tu hromadu drsných borců v každém druhém záběru a ty kecy... tohle 2x vidět prostě nejde. (07.04.2020)

Policejní stanice uprostřed ghetta, kde panuje napětí mezi policíí (blue) a černýma (black). Všechno se ještě víc zkomplikuje, když nová krev natočí zkorumpované protidrogové kolegy vraždící teenagery. Od té doby to mělo neskutečný spád, hlavní postava sama proti doslova celému světu, napjatá atmosféra a drsné prostředí New Orleans spolu se "špinavým" filtrem kamery tomu dávaly neskutečnou autentičnost a vizuální syrovost. Za měsíc si na to nejspíš nevzpomenu, ale na aktuální pobavení si to svým tempem bez jediného hluchého místa pozornost udrželo neskutečně s přehledem celý film, a to se často nevidí, palec nahoru. (27.01.2020)

Jak už název napovídá, jedná se o ideologický snímek probírající věčnou rasovou problematiku na policejní půdě. Bílá rasa je u moci a černá to všude pociťuje. Název ´Černá a modrá´ je v tomto případě znakem spravedlnosti. Černá pleť v modré uniformě. Nepřítelem je rasa bílá coby znak korupce a jiných lumpáren. Dějově tu tedy máme plně zapálenou začínající policistku, která předtím byla ve službách armády nasazena v Afghánistánu. Tento motiv je snad už nekonečný. No, a jednoho krásného dne je v nějaké staré továrně svědkem nemilosrdné popravy drogového dealera zkorumpovanými policajty, kteří jí jdou okamžitě po krku. A to je vše. Ano, správně, nic nového pod sluncem. Zásadní však je, že ona je černoška, dealer byl černoch a ti policajti běloši. A ani to policejní vedení, kde jsou samozřejmě běloši také, jí to zrovna neulehčuje. Zkrátka a dobře, máme tu černošku pod bílou nadvládou, která jí to dává setsakramentsky sežrat, což je hlavní výpověď tohoto snímku. Jako akční thriller nevyznívá zrovna nejhůř, i když se mnohé konflikty neustále opakují. Zřejmě pro zvýraznění dané problematiky, kterou nemá nikdo vůli řešit. Jde především o to, že se tu někdo odvážně staví za to, co je správné, bez ohledu na důsledky. V tomto případě nic proti ničemu, jen kdyby ta rasová ideologie z toho všeho tak intenzivně nezářila. Někdo to sice může hodnotit jako snímek překvapující svou upřímnosti ve snaze stát se adekvátně aktivním, a co si budeme povídat, v současnosti hodně aktuálním projevem v oblasti rasismu a korupce. Býlí policajti a černý zločinec. Už z médií víme, jak to většinou dopadne. (19.10.2020)

Takové celkem přijemné uprdnutí, na jedno deštivý a zalehlý odpolko u babičky. Čmoudka a skvadra tasmánských čertů, zkorumpovaných chlupatých a ještě víc chlupatějších cigošek s umělými nehty a zlatým řetízkem. No, na filmu mě hodně deptala ta okatá klišovitá absurdita, kde jsou všichni proti kladné postavě. Policisté, tlupa z ghetta nebo prostě náhodný kolemjdoucí, který si šel obtáhnout šlapku za špinavou uličkou. Podle mě by na správným kakaovým dortu, mělo být té čokolády vyměřený množství, protože pak se může zdát, že nejíte tuctový policejní drama, ale přebuzničkaný muffin od cukrárny Chlupatá Pusinka. Zkorumpovaný poldové se jevili jako to největší zlo, co může postihnout každého spořádaného občana. Občana, který místo úřadu práce nebo lépe pořádný fušky, radši bral ze sociálky lové od rasistických gádžů, fetoval milku nebo poslouchal gleba s Nintendem. Ještě takový lidi ještě chránit a vůbec jich nebuzerovat, no to mě bože chraň, jelikož bych se nedokázal ovládat. I přes tyhle různá a otravná klišé, které mě honili bambeřitku a nasraným bouchaním do klávesnice, dám dobrou půli a pro příště si to na podruhý už nedám, páč držím džusovou dietu. (09.06.2020)