Režie:
Richard T. HeffronScénář:
James LeeKamera:
Jean TournierHudba:
Gerald FriedHrají:
Armand Assante, Jacqueline Bisset, Anthony Higgins, Leigh Taylor-Young, Ione Skye, Jane Lapotaire, Anthony Perkins, Paul Brooke, Jeremy Brudenell (více)Obsahy(1)
Třídílný historický romantický film o životě Napoleona Bonaparta a jeho velké lásky Josefíny.
1. díl
Napoleon Bonaparte, který právě dělá první krůčky k ovládnutí velké části Evropy, se seznamuje s krásnou Josefínou…
2. díl
Když Josefína vidí, jak velice se Napoleona dotkla nepravdivá zpráva o tom, že přišla o jeho dítě, zjistí, že je hoden nejvyšší lásky. Ale právě tehdy se Napoleon dozvídá o její nevěře…
3. díl
Napoleon se sám korunuje na císaře. Josefína je stále po jeho boku, ale panovník potřebuje mužského dědice...
(oficiální text distributora)
Recenze (10)
V dialozích lepší, než "europerla" Napoleon, ovšem vytvořit bitevní scény tím, že je prostě vystříhám z jinejch filmů (americká Vojna a mír, Waterloo), to chce hodně - ehm, odvahy. Legračně pak působí scény, kdy pochoduje v původních scénách něco komparzistů v revolučních trojrohejch kloboucích a šikmo rozstřiženejch kabátech, aby vzápětí následovala scéna, kdy mají vojáci na hlavě čáka z vrcholného císařství a kabátce se šosy. Celkem průměrná televizní produkce. ()
"Nemilujete mne? - Ne. - Milujete mne? - Ne. - To je jedno." Třídílná série věnovaná vztahu Napoleona Bonaparte a Marie-Josèphe-Rose de Tascher de La Pagerie mne zaujala poměrně slušným hereckým obsazením, "pružnou" historickou věrohodností i hravostí některých dialogů. Celkový dojem však z mého úhlu pohledu nijak nepřekročil průměr snímků založených na promenádování se v kostýmech. ()
Romanticko dobrodružná minisérie, která se v prvních dvou dílech (cca do roku 1800) drží poměrně věrně historie, ve 3. části je už děj velmi zrychlený a zjednodušený, možná by stálo za to zachovat tempo vyprávění a přidat jeden díl. Jsou zde odchylky od reality převážně s cílem zdůraznit Josefíninu roli v různých událostech (naprosto nereálné zobrazení Marie Walewské, Josefínin naznačený vliv na aféru vévody d´Enghien atd.). Nelíbilo se mi ztvárnění korunovace a ten slovní doprovod ("Korunuji..." atd.), to bylo nesmyslné. Z postav vzhledově neodpovídá Junot, Talleyrand (přesto, že Anthony Perkins jeho povahu vystihuje dobře) a Fouché, ostatní představitelé nejsou špatní, zvlášť při srovnání s jinými "vážněji" míněnými napoleonskými filmy. Velmi pěkné ztvárnění atentátu v ulici Saint-Nicaise, i když následné události jsou už zhuštěné (mezi atentátem a popravou vévody d´Enghien uběhly 4 roky, zde to působí jako týden...). Celkově je to ale velmi pěkná podívaná, s hezkou hudbou, kostýmy, reáliemi a se sympatickými hlavními představiteli. ()
No jo, typická televizní srágora s vykradenými válečnými scénami z filmů, kterým nesahá ani po kotníky. K uzoufání je plačtivá scéna při rozvodu a to nemluvím o abdikační scéně. Jaký rozdíl tohoto podání Napoleona a Napoleona v podání Roda Steigera v Bondarčukovo Waterloo, když se loučí s gardou. Ale fuj, jak vůbec můžu tato dvě díla srovnávat. Ty dvě hvězdičky dávám za kostýmní výpravu a kvůli Jacqueline Bisset, pro kterou mám slabost. Josefína ale vypadala zcela jinak, ostatně jako všechny zde ztvárněné postavy. U Amíků je ale dávno známé, že si s takovými detaily nelámou hlavu. Stejně tak s historickými fakty. Já si u jakéhokoliv díla o Napoleonovi ověřuji jeho serióznost podle toho, zda bude omílat lež o tom, jak se Napoleon korunoval na císaře sám. Tady to bylo obzvláště nechutné! Tak znovu všem těm, co stále a dokola omílají tenhle omyl šířený zprvu korunovanými hlavami a poté převzatý všemi levičáky i pravověrnými republikány. Císařský titul Napoleon získal v národním plebiscitu, kde asi jen 300 lidí ze 3 mil. hlasujících bylo proti. Korunu tedy při korunovaci převzal Napoleon od Papeže a posadil si ji na hlavu jako symbol toho, že mu jí dal francouzský lid!!! ()
Armand Assante je trochu větší než Napoleon a s plynoucím dějem naštěstí netloustne. Jacqueline Bisset má zas mnohem víc vlasů a hezčí zuby než Josefína a s plynoucím dějem vůbec nestárne. Některé scény natolik připomínají idealizované obrazy Jacques-Louise Davida, že se zdá, jakoby si postavy odskočily na obrazovku přímo z nich. Závěrečná část má sice už blíž k pohádce než k nim, ale proč si nechat otrávit historickými skutečnostmi tak hezký příběh. Ostatně, kdo ví, jak to mezi těmi dvěma bylo. ()
Galerie (7)
Photo © American Broadcasting Company (ABC)
Reklama