Zachraňte vojína Ryana

Stevene, Stevne, mám s Tebou stále tentýž problém. Ač jsou Tvé filmy krásné na pohled, nedokážou nijak vntiřně zapůsobit. Sledování nádherných obrazů je vším co nám dokážeš poskytnout. Tvé filmy jsou emočně prázdné a zajímavé osudy Tvých sympatických postav nevyznívají tak jak by měly... Tentokrát to ovšem není tak nudné jak jsem čekali za vož ovšem nemůže nikdo jiný než páni architekti, kteří odvedli vskutku excelentní práci... Nejsilnější stránkou filmu jsou bez pochyby válečné sekvence, ať je to úchavné vylodění v Normandii nebo ještě lepší závěrečné obhajování strategicky výhodného místa... Přestože Spielberg opět natočil emočně vyprahlý snímek, bylo se tentokrát stále na co dívat. Saving Private Ryan má k dokonalosti velmi daleko, ale za příjemně strávený večer si ten nadprůměr zasluhuje. (18.06.2008)

Ano, válečné filmy mám rád. Ano, Spileberg technickým zpracováním filmu zřejmě maximálně přiblížil fikci k realitě války. Přesto tenhle film považuju pouze za lehký nadprůměr, protože o válce jako takové nic nevypovídá. Je to hezká náborovka na téma všichni v armádě jsme kamarádi a máme se rádi, což je sice pěkné, ale působí to na mne přesně jako ty kolorované kresby na propagačních plakátech z 2. světové války. Z příběhu nevěřím ani slabice, a tak u mne Ryan boduje jen bojovými sekvecemi (kterou jsou skutečně strhující) a výbornými hereckými výkony. Agitační podtext raději přehlížím... (27.01.2004)

Ano, je to americky patetické až na půdu, ale je to zatraceně dobré. Málokdy se po filmu člověk sám sebe tak naléhavě ptá: "Zasloužím já si takový život, který mám? Zasloužím já si život vůbec?" Promiňte, všudypřítomný patos dostal i cynickou Faidru, hned to přejde... Tak, už je to. Ale jedno platí - ať už si člověk libuje ve válečné vřavě (na scénu vylodění nezapomene do nejdelší smrti nikdo, kdo ji viděl) nebo v nenápadných scénách, které křičí mnohem hlasitěji (scéna s písní Edith Piaf ve zničeném městě nebo vyznání kapitána Millera), najde si tady to své. (22.06.2007)

Úvodní scéna je působivá, o to pokoj. Pohled na rudou barvu moře je strašlivý a těch mrtvých ryb mi bylo naprosto upřímně líto. Pak se to vleče jak slimák po mrtvici, občas nám to oživí nějaká scéna tu k probuzení emocí (nepravý Ryan), tu k probuzení diváka (dobývání kopce s kulometem uprostřed pole), tu k zamyšlení právě probuzeného diváka (otázka zastřelit či nezastřelit zajatce), až se dopotácíme k mostu, kde tedy konečně SPOILER dosud žijící členové záchranné mise popatří na toho onoho jedinečného zachraňovaného chlapce. Libým pohledem na onoho šťastlivce jim není popřáno kochat se dlouho, protože válka. Ono se na druhou stranu až tak není čím kochat, ale vyslovila bych smělou domněnku, že to všem přítomným bylo beztak naprosto šumák. Otázkou je, zda je větší oběť obětovat jediné dítě, nebo dvě z šesti, tři z pěti, sedm z osmi ... a zda za záchranu jednoho člověka pro štěstí jedné matky, nebo aspoň relativní štěstí, stojí za to obětovat štěstí nekonkrétního množství jiných matek, babiček, otců, praotců, sourozenců (protože případná smrt posledního Ryana přinejmenším žádného člověka v kategorii sourozenec nerozpláče) a potomků jiných lidí. Zatímco závěrečná scéna u kříže na vojenském hřbitově z Vlasů mě spolehlivě rozbrečí, i když jsem to viděla již mnohokrát, tady jsem se dlouho držela, ale nakonec jsem to nezvládla a stejně jsem se smála. (30.09.2013)

Spielberg protahuje diváka absolutním peklem vylodění v Normandii viděným optikou amerických vojáků a ať už naturalisticky zprostředkovává atmosféru válečného chaosu nebo přibližuje pocity unavených, vystrašených a demoralizovaných vojáků tváří v tvář mnohdy zbytečné smrti jejich spolubojovníků a kamarádů, dělá to s vypravěčským a audiovizuálním řemeslem sobě vlastním a výsledkem je bez debat jeden z nejlepších a nejsilnějších (a nejluxusněji obsazených) válečných filmů vůbec. (03.03.2015)