Napoleon

Vlastně všechno, nač jsem se těšil, v Napoleonovi je, jenomže je to tam vždycky tak krátce... Film dvě a půl hodiny skáče od scény ke scéně, ale málokteré dá dostatek prostoru na to, aby zapůsobila, Phoenixův Napoleon je od začátku do konce stejný (respektive stejně nepříjemný) a ničím nepřekvapí stejně jako Josefína Vanessy Kirby, další postavy bohužel ostrouhaly, jakkoliv zajímavé by mohly být - Napoleonův bratr a jejich matka, Josefínin milenec, Wellington... Věřím, že v dlouhé verzi dostanou právě oni patřičný prostor, ale zároveň bych rád, aby prostor dostaly také slibované velkolepé bitvy, protože ani těch jsme se příliš nedočkali. Co bych dal za to, kdyby se celý film odehrával třeba během tažení v Egyptě! Jenže ne, jsme chvíli tady, chvíli tam, na nějakou ukázku taktiky není čas, scény potřebují titulky s letopočty, aby nám nesplynuly... Ridley Scott se pořádně předvedl až na konci u Waterloo, kde jsem se dočkal vlastně všeho, ale nebudu lhát, když řeknu, že už nějakou půlhodinu předtím jsem si přál, aby film skončil. Mrzí mě to, ale hodnotím, jak hodnotím. Jestli chcete vidět opravdu dobrého filmového Napoleona, podívejte se na Bondarčukův majstrštyk, případně na naše Waterloo s Rudolfem Hrušínským, máte-li chuť na televizní psychologickou lahůdku. A jestli chcete vidět dlouhý film o rozporuplném vojevůdci, který si zaslouží každou minutu stopáže, je tu pro vás Patton. (25.11.2023)

Rimmer by možná táhnul Evropou s největším generálem všech dob a kosil Belgičany, ale já tuším defraudaci vstupného do kina, které jsem se i přes bídné ohlasy rozhodl obětovat. Vizuálně to má i v šestaosmdesáti Scott pořád v ruce, a přistihl jsem se při myšlence, kdo tohle jednou točit bude, až Ridley nebude. Jenže podobných myšlenkových úniků od filmu přibývalo víc a víc, většinou do hodin dějepisu, kdy jsem se marně snažil vzpomenout na příčiny, proč obránci republiky zničehonic přistane na hlavě královská koruna, nebo kdy stačila jedna večeře a jeden dopis k návratu z Elby. Bitvy vtahují jako málokde. Čert vem dějepisnou přesnost, protože když u Slavkova začne praskat led, jdete pod vodu společně s kaskadéry, zatímco u Waterloo cítíte totální zmar a zkázu, ze které je vám až fyzicky špatně. Jenže místo více bitevních tažení, více Napoleonovy egoisticky-maniakální cesty, která rozvracela Evropu, se naprosto nesmyslně toká s Josefínou, přičemž shrnout jejich vztah v dopisech [idea© by ywett_a] by ulehčilo stopáži ve prospěch výše zmíněného. Slíbená čtyřhodinovka na streamu mě nechává chladným, jednak je to podraz na diváka, a taky asi nemám sílu sledovat cringe vztah dvou lidí, kde se k sexu láká nadrženým ržáním, zatímco druhá strana si stěžuje na čerstvě upravené vlasy. (11.12.2023)

Myslím, že se shodnu s drtivou většinou diváctva, když napíšu, že snímek zcela nepochopitelně obsahoval nesnesitelně moc vaty spojené s tvorbou vysněného syna a prohánění pičníku děvky Josefíny. Všichni bychom tento doslova promrdaný čas raději viděli využitý v rámci bitev z nichž zejména ta u Waterloo byla vskutku epická. Pokud máte tu možnost, tak doporučuji vypláznout těch pár drobáků navíc a zajít na film do 4DX kina. Tamní efekty jsou pro takové bitvy jako stvořené. Přičemž bych rád upozornil, ať si doma nezapomenete deštník. Jinak všechna čest k Ridlymu, že ve svých 86 letech stále plodí koukatelné scénky. Jen by si mohl příště ten starý chlípník odpustit všechno to pubertální sexuální harašení a naservírovat divákům, to na co do kina opravdu chodí - krev a ustřelené končetiny a dokonale tak dovršit oslavu jednoho z nejslavnějších masových vrahů všech dob. [77 %] (06.12.2023)

Nudný, nezajímavý, z větší části chaoticky vyprávěný film s ojedinělými povedenými scénami, který: a) se do značné míry rozchází s historickými skutečnostmi; b) není schopen se důsledně a do hloubky držet nějakého (jakéhokoli!) tématu či alespoň dějové linky; c) si s až zarážející perverzitou libuje v kýčovité přepálenosti davových (bitevních) scén, u nichž jsem si občas říkal, že jde o nepovedenou parodii na Hru o trůny... Mezi Scottovým Napoleonem a mnou jako divákem byla po většinu času neprostupná stěna; nebyl jsem schopen prohlédnout režisérův záměr, napojit se, necítil jsem žádné emoce, esteticky mě film hlavně rozčiloval... Dlouho jsem nesledoval takto ambiciozní film s takovou lhostejností, bez jakéhokoli zážitku. Po skvělém Posledním souboji a ucházejícím Klanu Gucci Scottův velmi překvapivý kvalitativní sešup... (19.01.2024)

Ridley Scott je zachránce historického žánru před 20. stoletím v kinech a já doufám, že i po Gladiátorovi 2 ještě stihne pár dalších. Už jen za tu výpravu musí člověk tohoto vitálního staříka (za týden 86 let!) cenit. Bitvy v takovémhle formátu již dnes dá se říct nevidíme a mně to evidentně hrozně chybí, takže Ridleymu trošku nadržuji i přes skoky a nekonzistentnost v ději, což pravděpodobně napraví ona slibovaná mohutná režisérská verze na Apple tv+, kde již tradičně tento poslední mohykán dovypráví tento grandiózní příběh. Jestli je nějaký film, který na podzim vidět v kině, je to rozhodně Napoleon, kterého perfektně ztvárnil skoro padesátiletý Joaquin Phoenix, což mě v průběhu filmu vůbec nevadilo a to nemám pro tohoto herce nijak zvláštní slabost. Obecně tu pochopitelně Scott opět nakládá s historií velmi volně, takže chápu, že třeba Frantíci zuří, ale pro dobro filmu jsem to schopen pochopit a zbytek si po filmu nastudovat na Wikipedii. A další naději vkládám do Directors Cutu, takže toto hodnocení je zatím jen z půlky. V IMAXu ale dechberoucí zážitek a to tam už byl letos Oppie. (24.11.2023)