Kmotr

Já jsem knihu nečetl a ani s jinými gangsterskými filmy nemám moc zkušeností, ale tenhle snímek se mi líbil. Trochu mi vadilo pomalejší tempo filmu, ale na to se dá (pokuď ovšem sám divák chce) postupně zvyknout. Režie, příběh, herecké výkony, hudba, kamera, atd.; nemám nejmenších výhrad. Netvrdím, že jsem byl z filmu naprosto unešený a hned si ho chtěl přidat mezi své oblíbené, ale myslím si, že je to opravdu kvalitní film, který rozhodně stojí za to, aby mu člověk věnoval těch dlouhých (ale ne nudných) 169 minut. (18.04.2009)

Marlon Brando - (Don Vito Corleone) +++ Al Pacino - (Michael Corleone) +++ James Caan - (Santino ´Sonny´ Corleone) +++ Robert Duvall - (Tom Hagen) +++ Diane Keaton - (Kay Adams) +++ Talia Shire - (Connie Corleone Rizzi) +++ Hudba: Nino Rota ___________ Tento film som videl naposledy asi pred 15-timi rokmi a vtedy som filmy vnimal trosku inak, preto bolo mojou povinnostou si pozriet toto majstrovske dielo opät. Teraz uz chapem, preco je tento film tak ocenovany a patri medzi najkvalitnejsi spomedzi mafianskych filmov. Myslim ze k hercom ako Marlon Brando alebo Al Pacino sa ani nemusim vyjadrovat, su to proste herecke legendy. Aj James Caan alebo Robert Duvall su skveli. Pri tomto filme som si obcas spomenul na komediu PROBER SI TO (1999), kde si akoze "consigliera" zahral Billy Crystal, ktory stihol kvoli tomuto slovu vyfackat Joea Viterelliho, pricom v Krstnom otcovi bolo hned na zaciatku aj pekne vysvetlene, kto to ten consigliere vlastne je a co je jeho ulohou. Nadherna a slavna hudba z Krstneho otca zacala az vo chvili, ked sa Al Pacino schovaval na Sicilii. Dnes sme uz vdaka obrovskemu poctu akcnych filmov na brutalne sceny zvyknuti, ale v 70-tych rokoch to museli byt urcite sokujuce a velmi drasticke sceny, ako napriklad strelba na Jamesa Caana. Genialna je aj scena krstenia a sucasne zabijania pri organovej hudbe, pricom krstene dieta bolo cerstvo narodenou dcerou rezisera Francisa Forda Coppolu Sofia. Teraz sa tesim na druhu cast, na ktoru som uz taktiez zabudol................. 10.10.2008 (26.09.2006)

Francis Ford Coppola přivedl na svět mnoho skvělých snímků, ale svým přepisem románu Maria Puza vytvořil dílo, které patří mezi stěžejní filmy světové kinematografie. Ponechám stranou skvěle typově zvládnuté obsazení herců i jejich geniální empatické výkony, ponechám stranou dokonalou filmovou kameru a obrazové ztvárnění odkazující na to nejlepší z tradice italského neorealismu, jak je to je v americkém filmu možné, jakož i skvělou filmovou hudbu a úžasný vypilovaný scénář (zvláště pointa hrůzně očistného prozření Michaelovi manželky skrze otevřené dveře sledující scénu iniciace nového kmotra je dokonalá) a zaměřím se na vyznění celého filmu. Jistě, je to mafiánská sága a přesvědčivě diváka vtáhne do zákonitostí tradičního rodového světa italské diaspory v USA. Čím nám ale podává svědectví o současném životě v Americe a možná i u nás? Konfrontací tradičního rodového zřízení s pevnou ústřední rolí muže, se všemi jeho bariérami sexismu, rasismu, pokryteckého, byť hlubokého křesťanství, skrytého násilí a touhy po moci a penězích v nás, nevypovídá tento film spíše než o rodině Corleonových o nás samých? Vždyť i my jsme takoví, v kruhu rodinném milí a spořádaní vzorní občané milující své blízké, mimo tyto vazby však je mnohá z našich iniciativ jdoucí proti zájmům celku označována pouze jako NAŠE VĚC ... Cosa Nostra... Kongeniální filmové dílo! (23.11.2006)

I přes poměrně rozvleklý a nudný začátek musím udělit hodnocení maximální, neboť toto je opravdu filmový skvost. Hlášky, které ze svých úst vypouští celá mafiánská rodinka s ledově klidným hlasem a s chladnokrevnou vážností se povedly. Al Pacino je prostě k sežrání, Robert Duvall herecky exceluje a Marlon Brando... to byl panečku machr. (15.03.2009)

(1001) Film jsem viděla několikrát v domnění, že se na něj dívám poprvé. Mezi jednotlivými promítání jsem vždy zapomněla, že už jsem to viděla, a uvědomila jsem si to až někdy ke konci, umrtvena procesem sledování. Vlastně se tomu ani nedivím, protože jsem postupem času dospěla k tomu, že mafiánské filmy nejsou pro mě. Většinou jsou o penězích, moci a strachu ze smrti, což mě nezajímá. Postupem času jsem se naučila ocenit Alovu démonicky děsivou proměnu, která ale tkví pouze v čím dál víc vyprázdněné krutosti jeho pohledu. Na plátně ze všech individuálních postav tráví asi nejvíc času, ale přesto se k němu film/scénář/Coppola nechová jako k hlavní postavě. Mám problém s tím, že na to, jak je film celkově doslovný, tak v jeho psychologii dělá mlčenlivé skoky přes spoustu důležitých kroků, možná i důležitějších než ty, které jsou vidět. Brando mě zase tolik nehypnotizuje, jiné jeho spontánnější polohy mám raději. John Cazale se vyskytuje všeho všudy asi ve čtyřech scénách a kromě pozvání děvek na pokoj neudělá nic, z toho jsem byla zklamaná. S Diane Keaton se zametá jako s koštětem, což má souvislost s násilím páchaném na Pacinově lince. Takže bych kolem a kolem byla raději za sevřenější formát než pokus o epickou fresku. A záměrně/rouhačsky jsem použila slovo pokus, ano. (14.01.2013)