The Life and Time of Judge A.K.
Série(2) / Epizody(26)
Obsahy(1)
Soudce je člověk, před kterého předstupují lidé se svými problémy a od kterého očekávají jejich řešení. Soudce je člověk, kterému soudní spory vstupují do soukromí a stávají se součástí jeho života, vědomí, konání i snů. Není lehké žít s cizími záležitostmi a den za dnem hledat unikající pravdu, nezbytnou pro spravedlivé rozhodnutí. I soudce má soukromí a snaží se v něm žít podle vlastních představ, ale ani tady pojmy jako láska, čest nebo pravda nelze jednoznačně definovat. Soudce Adam Klos se snaží pochopit nejen své případy, ale i sám sebe. Třináctidílný seriál o životě a době soudce A. K. vypráví současný, reálný a vnitřně dramatický příběh mladého muže, složitě se prodírajícího civilními soudními spory, charakteristickými pro současnou společnost. Každý z nich se musí snažit pochopit a ukončit svým rozsudkem, svou představou o spravedlnosti. A musí nést nikdy nekončící odpovědnost za to, že se jeho verdikt dotýká bolavých míst našich obyčejných životů. (Česká televize)
(více)Recenze (218)
Soudní dramata, která se tu řeší, nejsou žádné justiční megaprocesy provázené vzletnými proslovy advokátů. Ne, tohle jsou často ubíjející, hloupé spory zaviněné lidskou tupostí a neschopností se domluvit. Ke kladům přičítám, že většina příběhů není černobílých. Často jsou oba protivníci téměř rovnocenní, co se týče přízemnosti a jejich argumenty jsou stejně vratké. Pak vše musí rozhodnout jeden lehce otrávený soudce, který se na tohle pinožení dívá z vrchu a já mu to rozhodování ani v nejmenším nezávidím. Jen škoda, že soudce sám je postava jakoby transportovaná z první republiky: cituje světovou beletrii, vyzná se v umění, sportuje a jediný problém má v citovém životě, kde se naopak chová jako puberťák. ()
Vysloveně nesnáším hodnocení po jednom, dvou, třech dílech seriálu, o dvaceti minutách nemluvě. Fakt nechápu těch aktuálně 482 hodnotitelů. Já budu hodnotit až po závěrečných titulkách posledního dílu. 1. díl - výborný začátek, David Švehlík u mě svým výkonem vzbudil velké sympatie a řekl bych, že jde o jednu z jeho stěžejních rolí. Jeho vnitřní hlas, mnohdy kousavý, satirický a jízlivý mnohdy vážnost situace vhodně odlehčuje. Postava soudce Adama je mi velmi blízká. Z vlastní zkušenosti mohu prohlásit, že pro citlivé a jemné duše povolání soudce není příliš vhodné. Dějová linie s terapií, rodinné (ne) zázemí Adama a kriminální zápletka, vše mi vyhovuje. Výborný seriál na pondělní večer. 2. díl - moc mě nebavila soudní pře o Melichara, byť na malém prostoru exhibují přední čeští divadelní herci. Vedlejší zápletky jsou naopak stále zajímavější. 3. díl - Bareš versus Uhlířová, Patka versus Kolářová se Švehlíkovými vnitřními monology hravě vystačí na celý třetí díl. Jsem zvědavý, kolik ještě divadelních herců se představí v rolích obhájců, žalobců a žalovaných. Už 4. díl nám nabídne další z hereckých es Dejvického a Činoherního divadla. Ten udržel vysoký standard předchozích dílů. Naopak 5. díl nepřinesl nic nového pod sluncem, téma zásahu bulváru do života celebrit a pseudocelebrit je už dost ohrané a víceméně nudí. 6. díl proti sobě postavil další divadelní hvězdy, Lišku proti Nohovi a byl z toho rozhodně zajímavý díl kladoucí si morálně-právní otázku, jež je v některých státech vyřešena dost radikálně - pokud někdo krade na mém pozemku, mám právo použít zbraň a vůbec se nemusím rozpakovat, pokud mu nějak ublížím. Kriminální i psychologicko-vztahová zápletka pomalu, ale jistě graduje. ()
Jo, jo, JO! Je to dobrý a nesrovnatelně hodnotnější (jak obsahově, tak intelektuálně) ve srovnání se souběžně vysílanou premiérou seriálu "Vinaři" na TV Prima. Chlad a samota v duši člověka, který má lidský cit, ale rodinnou lásku nikdy nepoznal, neumí tudíž lásku přijímat, vyjadřovat a ani dávat. Když je človíček od dětství vychováván v rodině, která lásku nezná, ale zná jen a jen materiální hodnoty, společenské postavení a honbu za penězi, pak človíček v dospělosti citově strádá. Sám lásku, cit a vztah velmi těžce hledá. A to je život a doba našeho soudce. Hmotné zabezpečení je důležitá věc, ale důležitější je cit a láska. Ne nadarmo se říká: "Bohatý chudý na duši". Jak posuzovat coby soudce lidské problémy, když je prázdno a chlad ve vlastní duši? Jde to vůbec? Duševní vyrovnanost člověka v dospělosti je z největší části ovlivněna citovou výchovou již v jeho dětství. Dítě nesmí strádat, pak nestrádá ani jako dospělý jedinec. Létání ve vzdušném prostoru je krásné a povznáší (sám jsem to kdysi prožíval), ale nemělo by sloužit jen a jen k úniku od reality. ()
Po 3 epizodách. ()
Opravdu orginálně pojaté. U většiny filmů ze soudního prostředí divák ví na čí straně je pravda, právo a komu držet palce. Zde neznáme pravdu a motivy činů zúčastněných, stejně jako to neví soudce, který má vynést rozsudek. Vnitřní monology a úvahy soudce A.K., který má své osobní-lidské starosti, působí reálně a přitom místy i humorně. Čím více dílů, tím je mi seriál (a hlavní postava) sympatičtější. ()
Žádné velké efektní divadlo, leč jedno důkladné zamyšlení o dnešním stavu naší společnosti. V takřka meditativním rytmu jsou pozvolna vytvářeny dva neoddělitelné obrazy, život a doba, jednoho z těch, kteří třímají v rukou jistou moc nad osudem druhých. Oba totiž logicky vždy jdou ruku v ruce, přičemž v tomto případě zachovávají věrnost současnosti a snaží se nejen, pečlivým výběrem řešených případů, odhalit složitosti a nedokonalosti soudobého právního systému, ale také, za pomoci, mnohdy cynických a většinou trefných, glos vnitřního hlasu, neúprosně soudit realitu všedního dne. Ukazují tak na potřebu popřemýšlet jak nad otázkou spravedlnosti, která má často šátkem sejmutým s očí svázané ruce, tak i nad počínáním lidí samotných. 75 % ()
Těžko říct, jak si s tímhle oříškem poradit. Ale nedalo mi moc práce přijít na to, že když jsem vyšťavenej z rachoty a horko těžko vydržim existovat do 22:00, tak tenhle žánr není vůbec vhodný k udržení pozornosti, by spíše naopak - dokonale to uspává. Když je naopak sil dostatek, lze si povšimnout i jistých kvalit a jakéhosi záměru tohoto seriálu. Jelikož u mě bohužel platí spíše ta první verze, nemůžu hodnotit víc než za 3*. Ta celková UNYLOST prostě přehlušuje to ostatní. Vemte se jen ty závěrečné titulky: něco tak unylého a nudného se jen tak nevidí. ()
Rozhodně jeden z těch povedenějších seriálů posledních let. Švehlík hlavní postavu zvládá s přehledem a jeho cynické vnitřní komentáře k jednotlivým případům skutečně nepřestávají bavit. Je fakt, že formát je trochu opakující se (případ-rodiče-případ-proč mě Laura opustila-případ-kamarád policajt-případ-stalker-případ-psycholožka-nový případ, případně s trochu upraveným pořadím). Člověk si na to ale zvykne a jednotlivé případy jsou víceméně každý jiný a docela dobře odráží dnešní společnost. Dokonalé to není, mj. po posledním dílu (který končí naprosto dementně a člověk se u půlky věcí nedozví, jak skončily (snad to druhá série napraví)) budete ve spoustě případů našeho soudce považovat za totálního pablba. Ale tohle vyvažuje jeho kamarád policajt. Marek Daniel je jako Igor lepší než jako Tonda Blaník. 75 % ()
David Švehlík je krásnej na pohled, a tak by mi nevadila celková statičnost seriálu, ba ani monotónní podbarvení depresivním monológem hlavní postavy. Co mi ale vadí, hodně, je nepochopitelné useknutí každého dílu (tedy, omlouvám se, ale víc jak 5 jsem nedala) - a to třeba v půlce právě pronášené věty z onoho nikdy nekončícího monologu... proboha, nůžtičkami na manikůru bych to ušmikla přirozeněji. ()
Soudkyně Barbara pro snoby a hipstery. Tak by se víceméně dal shrnout tento pořad, alespoň jak ho vnímám já. Komfortně odpočinkový mix dříve zmíněného, cynických monologů připomínajících House of Cards (někdy více kvalitních, někdy méně) a v neposlední řadě i Terapie, kterou si pan Švehlík opět prodělává jako pacient. Defilé známých herců a hereček, kde si každý přijde na své (z nichž mi nejslabší přišla paní terapeutka). Spory sympaticky lidské, žádné zločiny hodné amerických kriminálek, spíše sousedské tahanice. A teď přijde to pomyslné "ale" - život hlavního hrdiny (ať už to byla terapeutická sezení, volnočasové aktivity, spory v rodině (pan Bartoška stále hraje pana Bartošku a mě nechává chladným) nebo zápletka s výhružnými dopisy) mi však přišel jako ukázkový příklad tzv. "first world problems", problémů lidí z "prvního" světa. Prkotiny, ne nepodobné těm, které Adam Klos rozsuzuje. Věrnost skutečnému dění v soudních síní bohužel nemohu posoudit. ()
Švehlík je (taky) opravdu pěknej chlap (nevím, jak to bez klasicky krásný tváře dokáže, ale mně se fakt líbí) a jeho hlášky uprostřed přelíčení jsou opravdu zábavný... A zajímavý, i když už leckdy už ne zábavný jsou i jednotlivé případy A. K. Tolik ke kladům seriálu. Snesitelná (a ukončená), ač v žádném případě nenadchne, je linie rodinných vztahů. Ale zcela debilní (i když otevřená, jak to mám ráda) a na hlavu postavená je série osobních vztahů (v závorce se nachází spoiler jako kráva: a vůbec bych se nedivila, že ho doktorka Iva kopne do pozadí poté, co on sám tam kopne toho svého fantoma Lauru). V tomto a i ohledně dění okolo asistentky Terezy je vidět, že se počítá s pokračováním, které, nejsou-li další zajímavé případy, je podle mě zcela zbytečné... ()
Tak tohle nebude nic pro "maskulinní naivy" přesvědčené o tom, že máte-li osobní problémy a morální dilemata, nemůžete být soudce, a zároveň pokud problémy hlavní postavy nejsou dostatečně společensky významné (nebo co je vaše podmínka "tragičnosti"?), můžete o ní natočit leda tak komedii. Nelogičnost uvedeného ukazuje na to, že "maskulinní cynismus" Mattym zmíněný a v dalších komentářích patrný je spíše nepřiznaným postojem některých komentujících. ___ Švehlíkovi role sedí, rozhodně víc, než třeba nimravě plochá (a ano, tady už i mě iritující) variace na podobné téma v Ocasu ještěrky. ___ Pěkné, ale naivní sekretářky neexistují! A pokud už se objeví v TV, musí jít o propracovanou, netuctovou figuru s dobrým filmovým vkusem. Minimálně požadujeme její oblíbený film "Titanik" vyměnit za "Vykoupení z věznice Shawshank". ()
Příjemný seriál o nepříjemných věcech. 1) Výborně vybrané občanskoprávní kauzy většinou nemají jednoznačně kladné ani jednoznačně záporné aktéry. Totéž lze říci i o herecky věrohodně obsazených postavách._____ 2) Vadí mi celkové depresivní vyznění. Situacím chybí nadhled, hlavní hrdina se ve svém životním poslání doslova topí a my jen sledujeme, jak lapá po dechu._____ 3) Chyby v zobrazení soudního prostředí by většinou bylo možné odstranit bez zvláštního úsilí._____ 4) Nelíbí se mi konec, kdy tvůrci nedořeší osobní vztahy soudce ani útoky na něj. Působí to na mě jako laciný náběh na další řadu._____ 5) Pokračování 18. 12. 2017: A vskutku. Ve druhé řadě přechází soudce na trestní právo (kýho výra?) a plácá se v něm ještě více, než v občanskoprávních kauzách. Celé soudní řízení poněkud ustupuje do pozadí před soukromou linkou, čímž oslabuje to jediné opravdu potenciálně zajímavé, tedy pohled do myšlení soudce._____ 6) Říká se, že svědek všechno viděl, nic nezná a nic nemusí rozhodnut. Znalec nic neviděl, všechno zná a nic nemusí rozhodnout. Soudce nic neviděl, nic nezná a musí o tom rozhodnout._____ 7) Výstižný koment ke druhé řadě: Gemini. ()
Nedělám si iluze o tom, že to opravdu není realistické, každopádně mně zvolená forma sedí. Ten chladný a odtažitý přístup je mnohem lepší, než falešná vytlemená rozjuchanost konkurenčních píčovin. ()
Na současnou mizernou úroveň televizní tvorby je to pro mě hodně nečekané překvapení. Seriál nenudí, herci nepřehrávají, scénář se mi taky líbí. Navíc seriál neskutečně táhne David Švehlík, jeho cynické vnitřní monology jsou výborné, mnohé mě rozesmějí, jiné dokonale vystihují daný moment a celou tu nesmyslnost některých lidských sporů. Nesedí mi asi jen role Daniely Kolářové (které to zde fakt nesluší) a Jiřího Bartošky (nějak mu tady nevěřím). Po dlouhé době ale český seriál, u kterého se vždy těším, co přinese další díl. ()
Švehlík se v této roli našel a podává svůj nejlepší herecký výkon. Jeho vnitřní monology nemají chybu, stejně tak většina vybraných soudních kauz. Česká televize po "Případech 1. oddělení" pokračuje v tradici seriálových pondělků, na které má divák důvod se těšit. Radost mi ale kazí přerovská dějová linie a také celý vztah s terapeutkou (jak mám Čvančarovou poměrně ráda, tak zde mi opravdu neseděla). Kdyby byla každá epizoda zkrácena na nějakých 40 minut a soustředila se výhradně na dění v soudní síni, s lepším hodnocením neváhám. Edit po druhé sérii: Srovnatelná úroveň s první řadou, některé případy peckové, jiné méně záživné. Skoro 4*. ()
Na české poměry to zatím vypadá silně nadprůměrně. Hlavní postava je ale výrazně netypickým představitelem soudcovského řemesla. Kdyby tvůrci vzali typický soudcovský charakter a posílili ho, tak jsme mohli mít Dr. House ze soudního prostředí. Soudcovský talár často oblékají lidé, kteří by byli po psychologickém vyšetření diagnostikováni jako tzv. psychopaté. Zjednodušeně řečeno to jsou lidé, kterým jsou ostatní lidé úplně fuk, nevytváří si k nim žádné emoce. V ojedinělých případech, kdy soudce není psychopat, velmi rychle otupí, zvykne si, nebo vyhoří. Takový ne-psychopat se potom chová v práci podobně jako psychopat. Postava Adama Klose se naopak trápí svým údělem. Navíc je velmi nepravděpodobné jeho relativně nízké sebevědomí. Soudci mají extrémně vysoké sebevědomí, protože rozhodují o životech druhých lidí. Soudci jsou v podstatě polo-bohové. Právě to, jim dodává sebevědomí. Čeští scénáristé bohužel stále dokola vtahují do podobných žánrů (např. krimi) filosoficko-eticko-morální otázky a dilemata. Užitečnější by bylo poukázat na realitu vytvořením zajímavé postavy geniálního soudce, který je ale lidsky odporný a pro život ve společnosti dost dobře nepoužitelný. Osobní život a soudní rozhodování by mohlo být klidně 1:1. Trpkého humoru bychom měli habaděj. Seriál se bohužel inspiroval Terapií, kde jsou filosoficko-eticko-morální otázky a dilemata přirozenější a reálnější součástí. ()
Zatím tomu dávám šanci. Na hodnocení je brzy. Líbí se mi určitá jinakost a Švehlíkovi tato postava herecky sedí. Uvidím, jak se to bude vyvíjet, jestli vydržím, neboť nerada ztrácím čas zdlouhavými a prázdnými seriály. 1. díl - ****, 2. díl ** - zklamání, přílišné "kecání" Švehlíka - na mě moc polopatické, opakující se, nevím, jak dlouho budu sledovat. 3. díl ***, 4. díl ***, 5. díl **. Čvančarová je v roli psychoterapeutky málo uvěřitelná. Švehlík mě uspává. Herecké výkony v soudní síni značně pokulhávají. Tak už se to pro mě nedostane nad 65%, je to pořád stejné, žádné překvapení. ()
Spokojenost. Atraktivní prostředí a povolání. Velmi dobrej Švehlík. Obyčejný a přitom zajímavý kauzy. Souhlasim s tim, že těch vnitřních komentářů je asi až moc a nesedí mi ani terapeutická linka, ovšem to jsou spíš kosmetické vady na kráse... P.S. Lahůdkový je díl soudu s prodejními akcemi! ()
Velmi dobré to bylo, nemohl jsem si nevzpomenout na podobný seriál z prostředí (okresního) soudu Na lavici obžalovaných justice scenáristy Jiřího Křižana se snovými výjevy z jeskyně a zásadními verdikty, zda ten či onen je (nebo bude) dobrý soudce. V Životě a době je tento prvek nahrazen vnitřními monology titulního hrdiny. Jednotlivé díly mají dokonalý casting co se soudních pří a kamarádského vztahu soudce s policistou týče, horší je to s linkou terapeutickou. Ovšem podivínské a s hodnoceným dílem nesouvisející výpady v komentáři uživatele flanker.27 nejspíš o nějaký druh terapie přímo žadoní. ()