Daredevil

He’s a lawyer who breaks the law. A Catholic who dresses as the devil. Největší výhoda netflixáckého Daredevila je do značné míry i jeho největší slabina. Tvůrci se zcela nepokrytě inspirovali u nejlepších autorů Murdockovské ságy; Franka Millera, Briana Bendise a Marka Waida. Čili je toto zpracování přesně tak temné, nekompromisní, neustálým deštěm i krví smáčené, na ponuré atmosféře stavící, nikam se neženoucí, s bitkami kde každá rána bolí a pracující s ryze dospělými tématy stírající veškeré rozdíly mezi černou a bílou, jak by se dalo čekat. Středobodem a hlavním tahounem je pak obhájce Murdock (v tomto ohledu je to jediný hrdina, který má co zajímavého dělat i v civilu a je škoda, že toho tvůrci nevyužili více) a nikoli jeho maskované alter ego. Není to prostě ona standardizovaná rozjuchaná barevná popcornovka pro celou rodinu, kterou doteď Marvel na plátnech i televizních obrazovkách střihal jak Baťa cvičky. Daredevil je temná kriminálka o organizovaném zločinu a korupci. Je to tedy poprvé, kdy Marvel více zajímají postavy než (super)hrdinské pozlátko. Problém je, že jak tvůrci adaptují jednotlivé linie/motivy od výše uvedených, tak je zároveň nezvládají z(a)pracovat stejně tak sofistikovaně a tak tu mnohé z nich působí tu a tam přes koleno lámané či v nejednom případě až do ztracena vyznívající. Ambiciózně se tak sice nakousne mnohé, ale ne vše se podaří i uspokojivě dotáhnout. Navíc to není mezi Murdockem a zásadně ze zákulisí jednajícím Fiskem tak osudově vyhrocené, jak by se slušelo s ohledem na to, jak výteční oba jsou (a to je D'Onofriův Kingpin vůbec prvním fungujícím, zajímavým a respekt vzbuzujícím "záporákem" marvelovského universa). Což je zádrhel o to nemilejší, že jiní to již zvládli podobně kvalitně, ne-li v lecčem i lépe. A to nejen na filmovém poli, ale i na tom televizním a jakkoli se srovnání s Arrowem přímo nabízí, tak Daredevil má více společného spíše s Person of Interest; stylem, přístupem k akci, prací s morálkou i záporáky; ostatně tamní Elias je Kingpinem jedna k jedné. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 (13.04.2015)

Paradoxní situace, kdy se tvůrci poučili z nemnohých chyb předchozí série, aby při jejich řešení udělali několik nových. První sezóna poněkud strádala roztažením na třináct epizod. Druhá naopak místy působí, že je jí třináct málo a uchyluje se ke zkratkovitosti. První, navzdory zbytečné roztáhlosti v několika dílech, působila sevřeně a stavěla na dualitě Matta/Fiska. Druhá je mnohem dynamičtější, ale jsou v ní samostatné linie kolem Punishera/Elektry (on je sice übercool, ale neporovnatelně zajímavější postava je ona), které si jedou každá na své koleji a chvilku tahá pilku tu ta, tu ona čili to působí výrazně méně sevřeně; speciálně ve druhé třetině, kdy se v jeden moment rozvijí dobře šest na sobě nezávislých linií a byť se to i tentokrát o jistou dualitu snaží (rozdílné filozofie řešení problémů Matta/Franka), tak to tentokrát není dvakrát moc nosné. Minule to bylo o skvělém Fiskovi, ale poněkud se nedostávalo „pouličních antagonistů“, nyní je to skoro výhradně o těchto charakterech, ovšem chybí charismatický kápo, který si nemaže ruce krví, ale ze stínů tahá za nitky. Jediné co lze svorně vytknout oběma sériím je, že když mají k dispozici hlavního hrdinu jakožto právníka, tak proč toho sakra nevyužijí? Zde to sice zkoušejí, ale ní to úplně ono. Málokterý jiný superhrdina může nabídnout tak vděčné dějové linie i ve své civilní poloze. Jinak vše dobré zůstalo či přibylo ve větším než malém množství (propracované charaktery, kde není Matt "jsem pokrytecký katolík, co neví co chce" Murdock tím ani zdaleka nejzajímavějším, nečernobílá morální dilemata, vymazlené kontaktní „Raid like“ bitky a je-li to vůbec možné, tak je to ještě o řád temnější i více nekompromisní než minule a to se to již minule nedrželo nikterak zpátky). Pro třetí sezónu by to chtělo definitivní návrat Fiska (protože když je na obrazovce, tak kvalita prudce stoupá; ostatně není náhoda že i tentokrát jsou vrcholné scény série za jeho účasti), k němu pořádnou pravou ruku v podobě pouličního záporáka (Bullseye?) a proti nim křehkou vnitřní tenzí poznamenanou alianci ambivalentních hrdinů, čímž by se vyřešily problémy obou sérií jednou ranou. Každopádně i tak spokojenost náramná až téměř úplná. (23.03.2016)

Ty tam jsou desítky ninjů, tajemné artefakty, oživované mrtvoly, tajné sekty, superhrdinové a kdo ví co ještě; Daredevil se v třetí řadě vrací v podobě bezmála až sedmdesátkového thrilleru "lumetovského" střihu o vztahu moci a korupce, kde Murdockovy schopnosti působí takřka až nemístně. Tohle je nolanovské pojetí (super)hrdinské látky, nikoli marvelovské. Pozvolné tempo vyprávění (na rozdíl od ostatních marvelovských sérií, ale pro jednou opodstatněně) tažené postavami, které se vlastním konáním dostávají do víru příčin a následků, ze kterých není lehké cesty ven. Výtečně pojatý koncept dvou stran téže mince v podobě jin–jang párování Murdocka a Fiska, temné, vyspělé i nekompromisní, nosné vedlejší postavy (z toho Daredevil je dobře polovinu série v podstatě vedlejším charakterem), radost pohledět. Paradoxně tak jako jedna ze dvou výtek působí v podstatě klad; časté kontaktní bitky. S ohledem na to, jak je to celé vystavěno, tak jsou navíc a jejich spouštěčem je většinou nějaká přes koleno lámaná obezlička. Na druhou stranu jsou po kaskadérské a choreografické stránce propracované do nejmenších detailů a nechybí jim hmatatelný pocit fyzična, kdy cítíte každou ránu, čili si na ně nejde stěžovat, zvlášť když se v nich (pr)ohání Daredevil v konečně důstojném munduru. Problémem, a bohužel zásadním, je ovšem finále. Celou dobu to neodvratně krok po kroku směřuje k osudovému střetu, kdy se konečně ti dva setkají tváří v tvář, kdy se vyjeví plný rozsah Fiskova mnohavrstevnatého plánu, kdy... Kdy se nic moc nestane, tři postavy si dají přes držku a to jest vše. Murdock s Fiskem nemají ani pořádný dialog; tento aspekt naštěstí zachraňuje tenzí sálající scéna návštěvy Karen Page u Fiska. To je přesně styl, kterým se mělo odehrát i finále. Nevyřčené hrozby, náznaky mezi řádky, vypjaté pnutí a ne symplicitní bum-bum-au-konec. Každopádně však vynikající sezóna, na kterou se bude jen stěží důstojně navazovat. (05.11.2018)