Ally McBealová

Když se tak zpětně ohlížím nad tím, co mě na tom bavilo, když nemám ráda holky řešící "problémy" jako Ally - tak...žensky, jo, to je ono - Ally je totiž svým myšlením tak moc ženská, že mně třeba daleko sypatičtější a bližší Robin z HIMYM je vedle ní zarostlej upocenej mistr světa ve vzpírání s pleší (která je přímo úměrná množství testosteronu). Pojevenej Piškot tím důvodem taky nebude, takže odpověď má jméno Richard Fish, kdy jeho úchylka na povolený krky a tríček s kolenní jamkou jsou dokonalý...a Ling. Ale Kauzy z Bostonu stejně vedou...už pro toho vizoura a doutníky...popojedem. (24.03.2011)

Napoprvé se mi seriál velmi líbil, ale když ho opakovali a díval jsem se na některé díly, musím své hodnocení trochu snížit. Mnoho scén a situací je vlemi povedených, ale sexistických narážek a urážek je na mě až příliš. Nejvíce mi vadí příšerné postavy šéfů kanceláře. Ally je roztomilá a její činy a myšlenky táhnou úroveň seriálu nahoru, ostatní "holky" také príma, ale jejich vlastnosti jsou až příliš zvýrazněné. (22.07.2011)

Lidé jsou divní. Všichni. Ale lžou. Lžou, že jsou normální. Lidé, se kterými přicházíme do kontaktu v práci či ve škole. Neukazují nám svoje zvláštnosti, protože nechtějí být zranitelní. To je pochopitelné. Ale v televizi se přece nikdo nechce koukat na lidi, kteří jsou dokonalí, kteří jsou normální, protože lidská dokonalost a normálnost je víc než cokoli jiného nudná, dost možná i otravná. V Ally ale nikoho "dokonalého" neuvidíme. Všichni do posledního jsou tak opravdoví, se svými chybami, zvláštnostmi a svými bolavými místy. S takovými postavami vůbec není obtížné se sžít, protože my jsme stejní. Abych nemluvil za všechny, já jsem stejný. Dnešní seriály jako Lost, Heroes či Prison Break se točí okolo gigantických napínavých zápletek, které jsou fajn, ale když dojde na prostou lidskost, zoufale selhávají. Ally je jiná. Je doopravdy lidská. Už to samo o sobě je víc, než člověk v seriálu většinou najde, ale když je tu navrch ještě úžasný humor, propracované vztahy, skvělí herci, nádherná hudba, je to můj malý osobní melancholický ráj. (13.05.2007)

Akonáhle sa v scéne objavili naraz Peter "Piškót" MacNicol a sexistický šéf Greg Germann, bola to paráda. Ostatné postavy a herci pravdupovediac pre mňa dosť nesympatickí (Flockhartová nejaký čas rozkošná a kúzelná, no časom otravná). Plusm bolo kvalitné "hosťovanie" (Haley Joel Osment ako chlapec, umierajúci na rakovinu a žalujúci Boha) a vianočná atmosféra (v tomto seriáli boli Vianoce skoro každý deň). Ku koncu (s nástupom Jona Bon Joviho a Roberta Downeyho Jr.) som ale so seriálom stratil tpezlivosť a už som ho nepozeral. (22.12.2004)

Povětšinou zoufalé vyprávění o zoufalé ženské, která je zoufalá, že není schopná si někoho narazit, protože je zoufalá. Zhlédnout jeden a půl dílu je na posouzení seriálu asi málo, takže na svou obhajobu dodávám, že víc jsem prostě nevydržela a že mě k tomu stejně vedla jen snaha pochopit, co na tomhle moji známí mají. Nepochodila jsem, zato jsem dospěla k následujícímu: 1. každá úspěšná pracující žena je podle amerického vnímání chudinka, která po večerech pláče za imbecilního hudebního doprovodu, protože jí chybí široké mužské rameno (nebuďme pokrytečtí, zdaleka nejen rameno), o které by se mohla opřít a plakat pro změnu do něj, protože ona je pod svou slupkou nekompromisní právničky citlivá a křehká osůbka ("křehká" zde nesouvisí s tím, že Callistu Flockhart by člověk bez námahy protáhl pod dveřmi), toužící po mužíčkovi, dětičkách, psíčkovi, domečku s trávníčkem na předměstíčku (pardon, nedalo se odolat), 2. v amerických očích jsou všichni právníci dementi, tiší blázni, nebezpeční magoři nebo aspoň bezpáteřní vydřiduchové (no, na tom posledním možná i něco je, protože jak řekl Oscar Wilde, pokud by právník nechtěl neustále po někom peníze, vzalo by to člověku víru v přirozený řád světa), 3. podle Američanů jsme podobní zoufalci všichni a tudíž se na to budeme dívat a plesat. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, takže já razím milou Ally přiškrtit a řvát přitom : "Chcípni, nebo si konečně někoho najdi, ty neschopná sebelítostivá krávo! A pokud nezvládneš ani jedno z toho, tak se aspoň nažer!" Jo a ještě za čtvrté jsem si uvědomila, že opravdu, ale opravdu nenávidím feministky. Na druhou stranu, párkrát jsem se skoro pousmála a Lucy Liu je tak kouzelně, mrazivě zlá...no, hvězdičku to urve. (22.06.2007)