Hříšní lidé města pražského

Jiří Sequens je sice podepsán pod těmi nejproblematičtějšími normalizačními paskvily, ale nedá se nic dělat, seriál Hříšní lidé města pražského se mu skutečně povedl a to (téměř) dokonale. Oprostil se od dobových schematismů (což je příznačné pro uvolněnou atmosféru roku 1968, kdy seriál vznikal) a vzniklo dílo, z kterého prvorepubliková atmosféra přímo sálá a kde tehdejší pražská galerka ožívá doslova před divákovýma očima. To je asi největší deviza tohoto seriálu, to nehmatatelné postižení tehdejší doby, místa i charakterů, vytvoření panoptika postaviček a tak různorodých identit. Díky úžasnému castingu se tak na plátno dostala skutečná špička tehdejších herců v čele s Jaroslavem Marvanem v nezapomenutelné roli policejního rady Vacátka a s lidmi jeho ,,mordparty", pány Brůžkem, Boušem a Mrázkem v podání Josefa Bláhy, Josefa Vinkláře a Františka Filipovského. V drobných rolích epizodních kapsářů, zlodějíčků, prostitutek, kasařů, vrahů a dalších postav pražského podsvětí se pak představí celá plejáda typově přesných herců a hereček. Vůbec přitom nevadí slabší dějové zápletky a průhledné detektivní peripetie jednotlivých dílů, v tomhle díle jde o něco trochu jiného - díky hereckým výkonům, skvělé hudbě Zdeňka Lišky uvozené symptomatickou titulní melodií s výstřelem z revolveru, autentickým pražským exteriérům, přesnému použití slangu atd. jde o komplexní postižení atmosféry prvorepublikové pražské galerky. A to se panu Sequensovi povedlo bezezbytku... Podobné filmy a seriály: Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Smrt černého krále, Vražda v hotelu Excelsior, Štědrý večer pana rady Vacátka, Panoptikum města pražského, Hříšní lidé města brněnského (29.03.2007)

Legenda se krátce vrací. Kult českého krimi v čele s radou Vacátkem se mi prezentují po mnoha letech. Mé vzpomínky byly dost zabarvené tím, jak je tato věc vlastně kultovní a bezchybná. A popravdě, ano sice tento seriál má své nepopiratelné kvality, ale osobně musím říci, že vzpomínky byly lepší než realita. Oproti třeba nedávným Četnickým humoreskám se zde nedočkáme nějakého většího vztahu na osobní rovině s postavami, na kterých se v Četnických hlavně v posledních dílech stavělo silně primárně. Zde se k tomu nejvíce přiblížíme, když Vinklář zuří kvůli stopám karibu a v pozdějších dílech nečekaně, kdy celá epizoda je v režii Filipovského a podobně. Je v celku i zajímavé, jak od devátého dílu do konce se protáhne zajímavě minutáž a hlavně se dočkáme i více psychologických dílů. To je velmi podstatné, protože se na to hraje právě ve Hře, Kaprově smrti, která se zdá, že není vůbec o našich tradičních hrdinech, ale ukáže se, že jde o absurdní kumšt nebo i pokud jde o finální Svědomí, ve kterém se dost staví na hudebním podkresu nechtěného a strašného osudu jedné ženy. I když trochu otravného, to ano. Mým osobním vrcholem jsou nejdelší Turecké náušnice, které se nakonec ukáží až primitivně jednoduché v závěru a stejně tak tím geniální. Smutným opakem je ale i tak relativně nemalé množství epizod, které jsou dle mého relativně duté a nějak bez pointy a krimi nádechu. Obecně vzato jsou vzpomínky na tento seriál o trochu lepší než realita. V ní vidím seriál trochu více kriticky. Stále velmi rád, ale trochu hůře než dříve. (09.02.2021)

panelákové nedělní dopoledne plné dětské deprese. a smrad cibule z kuchyně. ještě vynýst bordel do kontejneru. ne po schodech, přes jeho odpornost pojedu pochcaným výtahem. ty tři patra se to dá. snad se tuhle neděli zase dožiju oběda. léto v prdeli. co víc než ta vlezlá melodie z televize, pod kterou si vždy vybavím tyto dny pouště. stejně na mě působí i Cirkus Humberto. totálně nepříjemné věci! (25.02.2007)

A dejte mi zahrát, pane inšpektóre. Dejte mi zahrát, už jsem zase dóle. Dejte mi zahrát v čistým dur, než přišijou mi číslo na mundur, na mundur, šedivej, vošklivej. Zákon, zákon šlape jim na pérka. Brání se, brání, pražská galérka. Jo, člověk míní, ten nahoře to změní a potom zbejvá jen mřížový snění. A dejte mu zahrát, pane inšpektóre. Dejte mu zahrát, než vypadne z róle. Dejte mu zahrát v černým mol, ať pozná sám ten velkej lidskej bol ze zrady, velikej, falešnej. A dejte jim zahrát, pane inšpektóre. Dejte jim zahrát, a každýmu sóle. Jeden zná pravdu, druhej lež, malér je svázal k sobě za faleš, na řetěz, za faleš, na řetěz, za faleš. Hříšní, hříšní, hříšní hříšníci. Hříšní, hříšní, hříšní viníci. Vini, vini, viní viníci. "Hříšní lidé města pražského". **** (15.11.2017)

neuznaná zaujímavosť:Milý uživateli, tebou zaslaná zajímavost k filmu Hříšní lidé města pražského (TV seriál) (1968) byla zamítnuta z důvodu: zaslaná zajímavost byla shledána jako nepatřičná Text tebou zaslané zajímavosti: V Hříšních lidech Města pražského hrala v 8-mej časti slovensku prostitutku Jana Hlaváčová,ktorá okradla defraudanta v podaní Miloša Kopeckého. Tá istá herečka hrala v novšom pokračovaní-tj v Panoptiku Města pražského v 8-mej časti manželku rady Korejse. (08.11.2014)