Luba Skořepová se narodila 21. září 1923 v Náchodě. Její otec byl uznávaným majitelem pily. Její původní křestní jméno, které jí dali rodiče je Libuše, ale i oni jí přezdívali zkráceným Lubo či Ljubo. I dnes jí nikdo jinak neřekne. Své dětství trávila u babičky v Podkrkonoší, kde v přírodě začínají její první představení, která hrála sama sobě a němému okolnímu světu. V náchodské taneční škole se pilně věnovala tanci a získala zde osvědčení k tomu, že tanec může sama učit. Svými rodiči byla přísně vedena a přáli si, aby šla studovat medicínu. Jí však lákalo herectví, které si nechtěla dát vymluvit. Nakonec rodiče přislíbili, že pokud Luba odmaturuje s vyznamenáním , tak jí dovolí odejít do Prahy na konzervatoř. Největší strach měla z matematiky, ale nakonec opravdu s vyznamenáním odmaturovala, studium na gymnáziu tak úspěšně ukončila a rodičům nezbývalo nic jiného než dodržet daný slib.
Roku 1944 úspěšně ukončila i vytoužené studium herectví na pražské konzervatoři.V roce 1945 dostala své první angažmá v souboru J. Honzla ve Studiu Národního divadla. Sem ji přivedl její kamarád a později i manžel Josef Pehr (1919 – 1986), který byl také hercem a navíc i loutkářem. Seznámili se v těžkých časech okupace a po osvobození se vzali. V té době bylo Lubě pouhých 23 let a byla temperamentnější než Josef. Měli však řadu důležitých věcí společných, např. lásku k dětem. Luba odjakživa toužila po tom mít spoustu dětí a dokonce měla vybráno i několik jmen v kalendáři. Podobné to bylo i s Josefem, který děti miloval – o čem napovídalo i jeho povolání – hrál pro děti loutkové divadlo, což se Lubě také velmi brzy zalíbilo. Jednoho dne však jela na vystoupení s kolegy z Národního divadla a cestou se stala nehoda, která ji už navždy poznamenala. Vozidlo, které herce převáželo, havarovalo a Luba utrpěla zranění, následkem něhož už nikdy nemohla mít vlastní děti. To byla pro ni i pro jejího manžela velká rána. Důsledkem bylo, že se jejich manželství časem rozpadlo. Tento strašlivý stesk a smutek zaháněla prací.
Od roku 1948 získala stálé angažmá v činohře Národního divadla, kde jí bylo dopřáno mnoho krásných a vysněných rolí. Zlaté kapličce zůstala věrná dodnes. Hrála zde nádherné role, byla tehdy jedinou mladou komediální herečkou na jeho scéně. Byla často obsazována režiséry Honzlem, Nedbalem, Laurinem, Schromem, Potužilem i jinými. Kolegyní, kamarádkou a učitelkou jí byla Zdenička Baldová. Za neuvěřitelných 60 let zde vytvořila na 60 velkých i menších rolí. Sama také napsala hru Kam jste ukryla svá křídla, paní Marie (o Marii Hübnerové). Kromě kamenné scény experimentuje Luba Skořepová s komorními divadly – hraje v Divadle v Řeznické, Divadle U Valšů, v Rokoku či Ypsilonce.
Následovalo druhé manželství se spisovatelem a scenáristou Pavlem Hanušem (1928 – 1991). Do něj oba vstupovali s vědomím, že spolu děti nikdy mít nebudou. Ale moc dlouho o životě bez dětí nestihli přemýšlet. Krátce po jejich sňatku se totiž rozvedla Lubina sestra, která měla dva malé syny. Luba tehdy neváhala a po dohodě s manželem si sestru i obě děti vzala k sobě. Kluky milovala tak, jako by byli její vlastní a oni ji skutečně vnímají jako svou druhou mámu.
Své herecké nadání velmi dobře uplatnila v rozhlase, televizi a filmu a se všemi těmito médii spolupracuje i nadále. První filmovou roličku (divačka na jízdě smrti) jí nabídl režisér Vladimír Slavínský v komedii s Jaroslavem Marvanem PRÁVĚ ZAČÍNÁME (1946). Ve filmu se uchytila stejně rychle jako v divadle. Roli pekařovy ženy ztvárnila ve filmu NĚMÁ BARIKÁDA (1949) režiséra Otakara Vávry. V 50. a 60.letech se objevovala většinou ve vedlejších rolích avšak ve významných filmech jako např. ZDE JSOU LVI (1958), VYŠŠÍ PRINCIP (1960) a se známými hereckými jmény (Jana Brejchová, Petr Kostka, Karel Höger, Dana Medřická ad.).
Také pro televizi se stala nepostradatelnou. Zahrála si v mnoha seriálech, filmech a inscenacích: služka v legendárních SŇATCÍCH Z ROZUMU (1968), nepřekonatelná Aranka z CHALUPÁŘŮ (1977), paní Plecitá z NÁMĚSTÍČKA (2004), NÁVSI (2005) a PŘÍKOPŮ (2006) atd. Za zmínku též stojí také vedlejší role v divadelní hře KOČIČÍ HRA mnohokrát uváděné v televizi. Zde Luba Skořepová výborně sekunduje naprosto úžasné Dané Medřické. Ve filmu se i nadále objevovala spíše ve vedlejších rolích: paní Piklová – „JÁ UŽ BUDU HODNÝ DĚDEČKU!“ (1978), Agáta – ČAROVNÉ DĚDICTVÍ (1985), Majčina matka – DOBRÉ SVĚTLO (1986), Hraběnka – PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA (1994), babička – CESTA Z MĚSTA (2000) atd.
Pojmenovat herectví Luby Skořepové není jednoduché, je mnohobarevné, její touha po nových rolích je stále nenasytná a neutuchající. Sama říká: "Mám od života spoustu darů a za ty jsem musela něco obětovat." K darům jednoznačně patří její herecký talent i nadprůměrné zdraví a neuvěřitelná vitalita, stejně jako štěstí, které jí umožnilo dostat se do Prahy na konzervatoř a do světa velkých a zářivých hvězd. Život bere takový, jaký je a umí se z něj radovat. Napsala osm půvabných knih o přírodě, divadlu a hercích, astrologii, magii, zajímá se o zahradnictví, léčitelství, sbírá léčivé bylinky… Je toho mnoho, co Luba Skořepová za svůj dosavadní život stihla a je toho ještě více, co má naplánováno do dalších let. Až se tají dech, že letos oslaví 85. narozeniny. K jejímu úctyhodnému jubileu připravilo Národní divadlo výstavu fotografií z divadelních inscenací, ve kterých Luba Skořepová hrála.
