Vymítač ďábla: Znamení víry

Jak velké pako musíte být, abyste do legacy sequelu přitáhli chudáka devadesátiletou Ellen Burstyn a ve scénáři udělali s její postavou TOHLE? To bylo přísahám bůh ještě mizernější naložení s původní postavou, než v posledním Texaském masakru se Sally. David Gordon Green je teď asi nejvíc nenáviděným tvůrcem v rámci hororového žánru. A po právu. On ty slavné série nejenom mrví, on je mrví strašně otravným způsobem. Dvě hvězdy za řemeslo, i přes všechen spravedlivý hejt si Believer drží základní standard kinofilmu, jinak je to ale bída s mizérií. Uchcaná sterilní nuda, vždyť i v tom padesát let starém filmu byly odvážnější scény než tady! (24.10.2023)

Je nefér porovnávat s původním filmem, když je to patrně nejlepší horor, jaký jsem kdy viděl, nicméně tvůrci si o to bohužel doslova říkají, a tak jeden zkrátka musí konstatovat, že Znamení víry není nic než průměrná podívaná. Nedotčené originálem snad může oslovit, ale co do pokračování Vymítače, je lepší nejen trojka s eorgem C. Scottem, ale i ten Harlinův preqquel, který mám opravdu rád. (20.10.2023)

Kurva, Greene, možná jsem jedinej, kdo ti tvoje dušičky nehatil, byť chraň mě Bůh, nehledal chyby nebo mizející nesrovnalosti, a možná tomu konfiguroval fakt, že jsem na fastfoodový slashery ujetej, ale tady to opět zavinil někdo jiný, protože nechci vyvěšivat Greenův ksicht na plakát, s podtitulem “živého či mrtvého”. Vymetač indických kobercových démonů (1973), se stal v hororovém světě něco jako kult, který dokáže mrazit doteď. Pak jeho “zástupce”. Ono, chtělo by to zapnout plyn, ale kdo si dnes může dovolit splácet si topení. Největší zátěž, co se musí ve filmovém světě snášet je, že Holému Údovi dochází nápady, a oživování starých a zaběhlých sraček, sorry značek, škodí úplně každému, protože do ruk to dostane nějaký tuctový fušér, co nemá bůhvíjaké ambice, zápal a chuť tvořit umění, a můžem uvažovat, z jakého rychlokurzu patlal vyšel. Nemá to žádné kreativní znaky, posedlé vykroucené hlavy holčiček nemají žádné herecké nadání, nedostaví se žádné husí kůže, je to nesmyslně naivní a hloupoučké. Jásonovy Bludné domy, doufám že se nepustěj do Pátku třináctého, když už jsme u oživování starých značek, které Universal pokouší zkurvit už o veteránů Frankensteina, Drákuly, Mumie a další. Nechodím do kina, zálohovat klasiky nejméně padesátkrát, a zavřít okna i dveře, a nenechat si to vzít! Víme, že mockbustery už léta jsou dominancí The Asylum, ale štafetu si bere Blumhouse, a Universal, super. A poučení na závěr, posedlej se nezavírá do cvokáren! Ty vypíchnuté oči staré báby, to někdo odkazuje na Jen Bůh odpouští? #odpadnísklizeň [2023] (28.10.2023)

Dvě červotočem posedlé mladice pouští hrůzu na diváky. Režie má ale nádech rutiny a nápady v ní zanikají. Koncept  přitom není vůbec špatný. Navazuje se na klasiku Vymítač dábla návratem ústředních ženských postav. Linda Blair a Ellen Burstyn mají stále touhu i po mnoha letech utkat se s rohatým zlem, nakonec se mu postaví jen druhá jmenovaná. Nápady se najdou. Téma je sice notně provařené, takže je vůbec zázrak, že se objeví něco s rozměrem originality. Počáteční ztracení dívek v lese, následný vzestup jejich posedlosti až po třeskuté finále s vymítáním, kde se kněz dostaví na poslední chvíli. Tyhle prvky byly poměrně neotřelé, jen režisér David Gordon Green na ně tolik nebral důrazný zřetel. Tu hrůzu prostě měl více znásobit. Překvapivě se nedostaví žádná šokující scéna, i když ďábel byl ve formě, hlasy dívek měnil ostošest a knězi otočil hlavičku s následným zlomením krku, skutečný hnus prostě absentuje. Z hereckého hlediska vynikají Jennifer Nettles a Lidya Jewett, naopak Leslie Odom v roli otce je až otravný a dostal dost prostoru. Horory s námětem vymítání originalitou už dávno nehýří, postupně vyklízí pole a diváky přestaly šokovat. Když se tahle série důstojně zakončila i přes své nedostatky, tak je to vlastně úspěch. 7/10 (05.03.2024)