Texaský masakr motorovou pilou

Teda tenhle horor se mi opravdu líbil, nemám ho s čím srovnat, protože jsem původní verzi neviděla, ale tohle bylo fakt dost pořádný "maso" a rodinka Hewittových byli pěkně krvežíznivý bestie. Nechtěla bych se jim dostat do spárů. A taky tam mám jednu oblíbenou větičku, když vystřelenej mozek tý stopařky přirovnají k lasagním což je jídlo, kterým určitě nikdy nepohrdnu. (21.10.2007)

Když jsem se na to koukal poprvé, převládla spokojenost. Těšil jsem se tudíž na druhou projekci (asi po dvou letech) a původní euforii vystřídalo kruté zklamání. Sám nechápu, jak jsem mohl tak rapidně změnit názor, ale je to tak. Celé to bylo nudné, extrémně hloupé s až příliš nesympatickými postavami. No nic, ještě to za čas jednou probnu a třeba zase půjde hodnocení nahoru. edit: Po originálu se remake potápí ještě hlouběji. (11.11.2007)

V Texasu je nějak rušno. Koncem sedmdesátých let tam začal řádit v jedné mýdlové opeře vychytralý naftařský sukničkář J. R. Ewing, ještě o něco dřív se ovšem dívky v upnutých tričkách strachovaly o svůj život, když se po okolí proháněl psychopat s kanibalskou rodinkou po boku. Alespoň tak o události vypráví Marcus Nispel, stejně jako před ním legendární Tobe Hooper. Vycházel ze skutečného případu bývalého zaměstnance jatek, v jehož domě policie našla 33 obětí, které mimo jiné likvidoval i motorovou pilou. Hooper roku 1974 s ultralaciným hororem solidně zabodoval, Nispel vzal několik sympatických teenagerů a natočil současný módní horor. A dalo by se napsat, že jde o horor dvou polovin. Zatímco v první se daří slušně budovat atmosféru texaského horka a je velmi solidně natočená (kamerové filtry, nápadité úhly snímání, výborné představení vedlejších vyšinutých postav), druhá je jen připitomělým pobíháním ve tmě (ač třeba s démonicky osvícenou barabiznou). Sic nabízí, stejně jako první polovina zajímavé kulisy, už jen ale natahuje stopáž o propálenou naftu v zapnuté motorovce. Nebo co se do ní lije. Mordy mladých jsou slušné, ale často mimo hlavní pozornost kamery. Ač to samozřejmě v roce 2003 mohlo vypadat tak, že leckdo odvracel zrak. Mě osobně víc bavili (kromě mokrého trička Jessicy Biel) členové rodinky, u které byl zřejmě incest naprosto běžnou zábavou. Jsou totálně mimo, takže hlavní zabiják, který si přikrývá znetvořený obličej cizí kůží, je vlastně takové přerostlé dítě. Michael Bay je cítit!! (13.09.2015)

Po třech dlouhých letech jsem se odvážil znovu podívat na tento mnoha horrorovými fanoušky proklínaný remake. A co? Změnil jsem radikálně hodnocení. Ten film je vážně dobrý a má i nepěkně nepříjemnou atmosféru a byl jsem skoro po celou stopáž znepokojen a vyveden z rovnováhy, což u horroru více než oceňuji, a to jsem si zhruba pamatoval, jak se bude děj vyvíjet. Škoda jen, že dobře budovaná atmosféra jde ke konci na procházku nebo spíše na úprk v klasicky nezáživné slasherové naháněčce. Právě v závěru měli autoři ještě více přitlačit na pilu jako v původním snímku. 14.2.2007 (09.04.2005)

Bezútěšnost prostředí zapadákova, kde člověk zastaví snad pouze pokud se mu porouchá auto, jsem cítil mnohem intenzivněji při sledování originálu, nicméně jistou dávku atmosféry Nispelův snímek má. Zdařilý je casting, představitelé místních buranských a primitivních obyvatel jsou opravdu nechutní a svojí vizáží a chováním dodávají snímku na působivosti. Ale zatímco při sledování Hooperova originálu jsem prožíval hrůzu, zděšení a znechucení z Leatherfaceovy rodiny, z toho panoptika úchylných kreatur, u Nispelova filmu se podobně intenzivní pocity nedostavily. Některé scény vypadaly sice efektně, ale působily dost nelogicky a závěrečná honička si neodpustila stokrát omletá klišé. Leatherface v Hooperově filmu byl pro mně uvěřitelnou postavou, podivín se značně zvrhlým koníčkem, ten Nispelův se oháněl motorovkou až příliš, takže jeho chování působilo nepřirozeně a mimo realitu. Asi proto jsem se nebál, hlubší prožitek se nedostavil a Nispelův snímek se tak v mých očích stal pouze jednou z mnoha teenagerovských vyvražďovaček. (17.07.2004)