poster

Vítězný lid

Drama / Historický

Československo, 1977, 117 min

Režie:

Vojtěch Trapl

Kamera:

Andrej Barla

Hrají:

Július Pántik, Jiří Pleskot, Josef Mixa, Jiřina Petrovická, Karel Dobr, Miroslav Zounar, Ladislav Šimek, Vladimír Šmeral, Světla Amortová, Václav Neužil st., Michal Dočolomanský, Martin Růžek, Vladimír Ráž, Otakar Brousek st., Karel Dellapina, Vladimír Pavlar, Jan Cmíral st., Jindřich Janda, Alena Procházková, Jindra Janoušková, Miloslav Homola, Leopold Haverl, Jan Víšek, Čestmír Řanda st., Hana Davidová, Dana Homolová, Karel Fridrich, Arnošt Navrátil, Antonín Hardt, Josef Kalena, Milan Neděla, Zdeněk Ornest, Antonín Stockinger, Karel Hábl, Vladimír Švabík, Libuše Jiskrová, Milan Klásek, Jaroslava Tichá, Miroslav Troutnar, Ladislav Brothánek, Mnislav Hofmann, Václav Švorc, Ladislav Hádl, Lída Plachá, Ladislav Lakomý, Miroslav Nohýnek, Jiří Lír, Miloslav Šindler, Otto Hradecký, Josef Mráz, Václav Stýblo, Zdeněk Dohnal, Josef Janoušek, Josef Langmiler, Zdeněk Nosek, Zdeněk Dítě, Jana Sedlmajerová, Stanislav Junek, Jan Kuželka, Štefan Halás, Rudolf Leitner, Josef Adlt, Ilja Prokop, Otto Ševčík, Vladimír Pospíšil, Karel Želenský, Ferdinand Krůta, Zdeněk Prosický, Miloš Willig, František Voborský, Juraj Sarvaš, Milan Riehs, Zdeněk Konečný, Bohuslav Ličman, Dana Francová, Kateřina Kalendová, Hana Packertová, Jana Kasanová, Marie Vysoká, Júlia Jandíková, Marie Jílková, Milena Fleková, Ilona Jirotková, Zuzana Mixová, Jitka Zelenohorská, Alexej Gsöllhofer, Jiří Flíček, Květa Fialová, Jaroslav Radimecký, Josef Čáp, Martin Liška, Vladimír Matějček, Jiří Hasil, Bert Schneider, Raoul Schránil, Václav Luks, Pavel Robin, Jindra Reháková, Jiřina Bílá, Milan Štrich, Zdena Burdová, Vlaďka Běhalová, Slávka Procházková, Marie Štrampachová, Věra Galatíková, Zdeněk Šavrda, Oldřich Lukeš, Vladimír Soukup, Olga Světelská, Viera Richterová, Valerie Kaplanová, Michal Gazdík, Karel Turnovský, Vladimír Tymich, Miloslav Novák, Václav Mareš, Ján Barto, Ján Mildner, Štefan Mišovic, František Kubíček, František Kovářík, Miroslav Mokošín, Věra Kalendová, Natalie Švabíková, František Miroslav Doubrava, Bořivoj Navrátil, Karel Peyr, Vladimír Lebeda, Ludvík Pozník, Vít Pešina, Ivo Prokop, Miroslav Rous, Jaroslav Rozsíval, Bohumil Šeda, Vladimír Čech, Ivana Bílková, Venuše Humheyová, Lena Birková, Václav Kotva, Josef A. Stehlík, Vladimír Ptáček, Jiří Holý, Jiří Holeček, Zdeněk Skalický, František Višňák, Jiří Bruder, Zdeněk Kutil, Jan Pohan, Jan Schánilec, Roman Hemala, Josef Kubíček, Jan Přeučil, Miroslav Svoboda, Karel Bláha, Karel Augusta, Karel Sekera, Gustav Heverle, Norina Bobrovská, Karel Rovenský, Jiří Kostka, Vilém Besser, František Velíšek, Ján Gubala, Emil Kavan, Josef Kudílek, Josef Střecha, Milan Dufek, Václav Fišer, Miroslav Vilímek, Bohumil Švarc st.
(další profese)
  • woody
    odpad!

    "Klémo, já už to nevydržím. Vezmeme pušky a svrhneme je silou!" "FRANTIŠKU! To bys chtěl furt jen mlátit lidi! Ale to my nesmíme! Mlátit. Lidi. Já to zakusil! Ono to bolí. Posaď se! Doneste mu kávu!" Únorové dny roku 1948. Blíží se ta slavná chvíle, kdy bude zatnut tipec buržouzům a reakčníkům a bude nastolen spravedlivý stát a vláda lidu... Takhle to zní jistě pěkně. Nebudu se tady rozepisovat o tom jak to s bolševickým pučem ve skutečnosti bylo. Jednak byste to měli vědět a kdo to neví, tak ten tenhle film stejně nebude nikdy chtít vidět. On je to totiž snímek ve skrze ubohý a děsivě nudný. Po půlhodině trpíte menší klaustrofobií, protože ze zasedaček, kanceláří a ústředních výborů prakticky nevystrčíte nos. Schůzuje se a schůzuje, drajv je minimální, gradace nijaká, respektivně žádná. Vojtěch Trapl, děsná to postavička české kinematografie udělal od svého debutu (Tobě hrana zvonit nebude) dlouho cestu... No, jak se to vezme. Není už vidět mikrofon a díky formátu historické rekonstrukce už si je krapet více jist co chce vlastně vyprávět a nestrká sem psychadelické výjevy a filozofické proslovy. Ale přesto si podráží nohy svým vlastním scénářem, jenž je neskutečně zkratkovitý, zmatečný a celkově otřesný. Můžu-li srovnávat s jiným vyobrazením téže situace 5. dílem Gottwalda, vychází z něj Matějkova práce jako vítěz. Byť i Matějka má literární kvality žáka měšťanky, situaci podává srozumitelněji a pro diváka stravitelněji (neplést si s pravdivěji, dělí je sice 9 let, ale vylhanost zůstala). Trapl nechává herce tupě deklamovat skutečné výroky státníků, vytrahné z kontextu a to klidně ve čtyřminutovém statickém záběru... Sledovat takhle třeba Pántika je skutečné labůžo. A dostáváme se k hlavnímu bodu programu. Prim hraje zejména herecká etuda Júlia Pántika, jenž je neznámým dvojčetem našeho velikána. Nejenže vypadá úplně stejně, ale i ta dikce. A je ještě lepším řečníkem. Porovnat originál slavného projevu "Právě se vracím z hradu" s tou zdejší, tak je Pántik jasným vítězem. Je radost ho sledovat a těšit se na každý jeho projev, kino vždy ryčelo smíchy. Ten film je fušerský a hrozný, buďte rádi, že jej zřejmě nikdy neuvidíte (možná leda pokud se povede můj seminář Gottwald se vrací do Gottwaldova, jenž by se mohl stát zajímavou protiváhou k zavedeným THS a Festival otrlého diváka). (LFŠ 2008)(3.8.2008)

  • Ghoulman
    odpad!

    Na podobných komunistických opusech je největším kamenem úrazu jejich nedramatičnost, nikoliv stranickost. Klasický film je většinou o tom, jak hrdina (hrdinové) proti něčemu bojují (většinou proti přesile, v akčních filmech proti přesile generovaných, beztvárných nepřátel). Zde ovšem nebojuje nikdo s nikým, protože všichni čeští obyvatelé byli v tehdejší době (jak jinak než) komunisty. Když tedy nepočítáme několik bezmocných, zhýralých (a rozháraných) boháčů, které stejně nikdo z jejich okolí očividně nemá rád, neexistuje zde vlastně žádná reálná hrozba, tím pádem chybí i drama. Buržoustové samozřejmě nemohou vyhrávat ani na chvíli, tak se většina jejich „záškodnictví“ omezuje na pouhou nepoctivost, či nemorálnost (ke které klasicky patří víno, ženy, jazz). Proto je ten film tak příšernej (ne nezbytně proto, že by byl komunistický, či levičácký – ostatně vezmeme-li to objektivně, tak se nejen většina filmařů, ale vůbec umělců dvacátého století přiklánělo k levici). Představte si to na (trochu absurdním) příkladu Pána prstenů. Vezměte si, že bychom sledovali děj filmu pouze z úhlu pohledu Mordoru a navíc s tím faktem, že by Frodo Pytlík místo výpravy za zničením prstenu podnikl zbabělý útěk z kraje (a předtím by si s Gandalfem pokuřovali dýmky a pokukovali by po Galadriel). Taky by to nebylo zrovna zábavné, co myslíte?(28.12.2015)

  • Morholt
    odpad!

    Vávrovy filmy se pochopitelně vyznačovaly silným propagandistickým zabarvením, ale zároveň byly zručnou filmařinou s výborným vedením herců. To se v případě Trapla nekoná. Úmorné dialogy čtené z dobových záznamů prkenným herci se rozhodně vávroskému stylu ani nepřibližují, ačkoliv se o to moc a moc snaží. Tupost režiséra nejspíš vycítil i dvorní představitel Gottwalda Bohuš Pastorek a rozhodl se raději v tomto veledíle nevystupovat. Z profesionálního hlediska jistě dobře udělal. Na druhou stranu dal prostor Pántikovi, z jehož podání prvního dělnického prezidenta musely brát všechny hlavní propagandisty mdloby, protože díky němu určitě spousta lidí musela chtě nechtě sympatizovat s reakčními živly. Hrozná záležitost.(14.4.2012)

  • Spinosaurus
    odpad!

    Tento film se tváří jako pokračování Vávrovi trilogie. Snaha navázat přesně tam, kde Osvobození Prahy skončilo je velká, ale tím ta podobnost hasne. K příběhu se nemá smysl vyjadřovat, je to propaganda prvního stupně a zvlášť buržoazie je zde karikována až do krajnosti. Nad čím se chci ale zastavit je Vojtěch Trapl. Tenhle paskřivec je takový režisérský poleno, že to ani neni možný. Film se tváří jako velkofilm, ale není tak natočený. Například scény s pochody milicí jsou vrcholem jeho amaterismu. Člověk by čekal, že uvidí nějaké masové strhující scény jako z Vávrovi trilogie, ale místo nějakého diváckého zážitku to vypadá tak, že partička s puškami si to během minuty projde celou Prahou - bez emocí, bez nějakého náznaku akce. Prostě čistej minutovej průchod. A že jich je hodně? Vždyť to stejně není vidět, když je kamera zapíchlá tak, že vždy vidíme jen přední cíp pochodu (čert ví, kolik jich tam vůbec Trapl nahnal). To samé na Staromáku. Jak mám být uchvácen davem, když je zabírán furt z blízka z jednoho pohledu. Co takhle pohled zezadu, ze střechy nebo z vrtulníku? To je ten Trapl fakt tak tupej? Nebo tam vážně stálo asi jen 50 lidí a Trapl se proto neodhodlal pro pohled z dálky? Začínám o přízvisku "velkofilm" silně pochybovat. EDIT: Po sepsání seminární práce na téma "Národní socialisté v únoru 1948" bych se vyjádřil ještě k historické stránce. Pochopitelně pravdivost zde nehledejte, ale většina těchto historických filmů má alespoň co se týče jednotlivých scén autentické dialogy, či přesně rekonstruované jednání, události, samozřejmě dané do odlišného kontextu, či zkreslené. Právě kvůli těmhle věcem má smysl se koukat na takovéhle filmy. V tomhle se mi třeba líbí pátý díl Gottwalda, který vyjma kontextu a "televiznosti" je alespoň v tom, co jsem uvedl, poměrně přesný. Tady? Nekoukejte na to. Nemá to smysl. Pusťte si toho Gottwalda. Tady prostě není nic! Pomíjení autentických dialogů v určitých pasážích (telefonát Ripky na Hrad a šok z oznámené demise), špatné lokality (prezident přijímal Gottwalda v knihovně) atd. Ani v tom jediném, v čem mohl být film zajímavý, neuspěl.(11.5.2011)

  • Big Bear
    *

    Tenhle typ je z hlediska normalizačních filmů hardcore, protože u tohoto typu filmů nesledujeme ten či onen příběh uvědomělého člověka komunisty (což je většinou svojí hloupostí zábavné), ale jakousi snahu tvůrců o tvorbu hraného dokumentárního filmu a o autenticitu. A jelikož se ve filmu hlavně schůzuje a je tam množství pro někoho možná neznámých jmen, je těch 117 minut celkem výživná stopáž. Samozřejmě zadání k natočení dala sama strana a podle toho film také vypadá. Přesto souhlasím s uživatelem Karrfikem, že prásknout tomu ODPAD je sice snadné, ale neobjektivní. Přes veškerou tendenčnost a rudost nelze tvůrcům upřít snahu o autenticitu, dobové exteriéry i interiéry a zejména o snahu aby jednotliví herci byli podobní svým historickým vzorům a to nejen co do vizáže, ale i do mimiky a řeči. Zaujmul tak Vladimír Pavlar jako Jan Masaryk a zejména Jiří Pleskot v roli unaveného, ale stále distingovaného Dr. Beneše. Při sledování těch zástupů zblblých lidí zpívajících revoluční písně, mávajících prápory, kterak se jak podivní jedovatí hadi táhnou ze všech fabrik Prahou jsem si říkal - jak jen tohle bylo možné? Jak se to mohlo stát? Kde ti lidé zblbli? Kdo je zblbnul, že se z nich stala dravá řeka, která už nešla zastavit? Kdo selhal když to byl teprve pramínek? Tohle přeci nebyl přirozený důsledek poválečného demokratického vývoje v poválečné republice! Pravdu měl Gottwald i někteří ministři ,,původní'' vlády když tvrdili - teď jsme na důležitém rozcestí. To o čem se rozhodne dnes, bude mít dopad na roky a desetiletí... Pro svobodně a demokraticky smýšlející část občanů, pro živnostníky, duchovní, pro všechny ze západního odboje atd... ten dopad začal velmi brzy... žaláře, popravy, mučení, nucené práce, ztráta majetku, ztráta občanských práv, perzekuce příbuzných a potomků na roky daleko.... Hnus, hnus, hnus a ještě jednou hnus ! Od února 1948 do roku 1953 (kdy Gottwald zemřel) začíná to, co se u nás nazývá padesátými léty. Je to nejhorší období našich moderních dějin. Docela by mne zajímalo objektivní zpracování těch dní, někým dnes. Bez příkras, bez rudého blábolení, prosta tak jak to bylo. Bylo to důležité období našich dějin. Křižovatka, na které tehdejší vedení naší země špatně zabočilo a ta špatná cesta zavedla národ na 40 let do naprostého marastu. Dávám tedy jednu hvězdu za tu snahu o reálie. *(11.4.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace