Reklama

Reklama

Vítězný lid

všechny plakáty
Drama / Historický
Československo, 1977, 117 min

Režie:

Vojtěch Trapl

Kamera:

Andrej Barla

Hrají:

Július Pántik, Jiří Pleskot, Josef Mixa, Jiřina Petrovická, Karel Dobr, Miroslav Zounar, Ladislav Šimek, Vladimír Šmeral, Světla Amortová, (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Tendenční pohled na události z 13. - 25. února 1948 v Čechách a na Slovensku. Statické dialogové scény citují oficiální prohlášení. Nezvládnuté masové scény působí (jistě nechtěně) komicky. V úvodu filmu jsou použity pasáže archivních snímků z dokumentárního filmu "Čas rozhodnutí" (1975, režie Josef Šuran). (oficiální text distributora)

Recenze (44)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Tenhle typ je z hlediska normalizačních filmů hardcore, protože u tohoto typu filmů nesledujeme ten či onen příběh uvědomělého člověka komunisty (což je většinou svojí hloupostí zábavné), ale jakousi snahu tvůrců o tvorbu hraného dokumentárního filmu a o autenticitu. A jelikož se ve filmu hlavně schůzuje a je tam množství pro někoho možná neznámých jmen, je těch 117 minut celkem výživná stopáž. Samozřejmě zadání k natočení dala sama strana a podle toho film také vypadá. Přesto souhlasím s uživatelem Karrfikem, že prásknout tomu ODPAD je sice snadné, ale neobjektivní. Přes veškerou tendenčnost a rudost nelze tvůrcům upřít snahu o autenticitu, dobové exteriéry i interiéry a zejména o snahu aby jednotliví herci byli podobní svým historickým vzorům a to nejen co do vizáže, ale i do mimiky a řeči. Zaujmul tak Vladimír Pavlar jako Jan Masaryk a zejména Jiří Pleskot v roli unaveného, ale stále distingovaného Dr. Beneše. Při sledování těch zástupů zblblých lidí zpívajících revoluční písně, mávajících prápory, kterak se jak podivní jedovatí hadi táhnou ze všech fabrik Prahou jsem si říkal - jak jen tohle bylo možné? Jak se to mohlo stát? Kde ti lidé zblbli? Kdo je zblbnul, že se z nich stala dravá řeka, která už nešla zastavit? Kdo selhal když to byl teprve pramínek? Tohle přeci nebyl přirozený důsledek poválečného demokratického vývoje v poválečné republice! Pravdu měl Gottwald i někteří ministři ,,původní'' vlády když tvrdili - teď jsme na důležitém rozcestí. To o čem se rozhodne dnes, bude mít dopad na roky a desetiletí... Pro svobodně a demokraticky smýšlející část občanů, pro živnostníky, duchovní, pro všechny ze západního odboje atd... ten dopad začal velmi brzy... žaláře, popravy, mučení, nucené práce, ztráta majetku, ztráta občanských práv, perzekuce příbuzných a potomků na roky daleko.... Hnus, hnus, hnus a ještě jednou hnus ! Od února 1948 do roku 1953 (kdy Gottwald zemřel) začíná to, co se u nás nazývá padesátými léty. Je to nejhorší období našich moderních dějin. Docela by mne zajímalo objektivní zpracování těch dní, někým dnes. Bez příkras, bez rudého blábolení, prosta tak jak to bylo. Bylo to důležité období našich dějin. Křižovatka, na které tehdejší vedení naší země špatně zabočilo a ta špatná cesta zavedla národ na 40 let do naprostého marastu. Dávám tedy jednu hvězdu za tu snahu o reálie. * ()

Spinosaurus odpad!

všechny recenze uživatele

Tento film se tváří jako pokračování Vávrovi trilogie. Snaha navázat přesně tam, kde Osvobození Prahy skončilo je velká, ale tím ta podobnost hasne. K příběhu se nemá smysl vyjadřovat, je to propaganda prvního stupně a zvlášť buržoazie je zde karikována až do krajnosti. Nad čím se chci ale zastavit je Vojtěch Trapl. Tenhle paskřivec je takový režisérský poleno, že to ani neni možný. Film se tváří jako velkofilm, ale není tak natočený. Například scény s pochody milicí jsou vrcholem jeho amaterismu. Člověk by čekal, že uvidí nějaké masové strhující scény jako z Vávrovi trilogie, ale místo nějakého diváckého zážitku to vypadá tak, že partička s puškami si to během minuty projde celou Prahou - bez emocí, bez nějakého náznaku akce. Prostě čistej minutovej průchod. A že jich je hodně? Vždyť to stejně není vidět, když je kamera zapíchlá tak, že vždy vidíme jen přední cíp pochodu (čert ví, kolik jich tam vůbec Trapl nahnal). To samé na Staromáku. Jak mám být uchvácen davem, když je zabírán furt z blízka z jednoho pohledu. Co takhle pohled zezadu, ze střechy nebo z vrtulníku? To je ten Trapl fakt tak tupej? Nebo tam vážně stálo asi jen 50 lidí a Trapl se proto neodhodlal pro pohled z dálky? Začínám o přízvisku "velkofilm" silně pochybovat. EDIT: Po sepsání seminární práce na téma "Národní socialisté v únoru 1948" bych se vyjádřil ještě k historické stránce. Pochopitelně pravdivost zde nehledejte, ale většina těchto historických filmů má alespoň co se týče jednotlivých scén autentické dialogy, či přesně rekonstruované jednání, události, samozřejmě dané do odlišného kontextu, či zkreslené. Právě kvůli těmhle věcem má smysl se koukat na takovéhle filmy. V tomhle se mi třeba líbí pátý díl Gottwalda, který vyjma kontextu a "televiznosti" je alespoň v tom, co jsem uvedl, poměrně přesný. Tady? Nekoukejte na to. Nemá to smysl. Pusťte si toho Gottwalda. Tady prostě není nic! Pomíjení autentických dialogů v určitých pasážích (telefonát Ripky na Hrad a šok z oznámené demise), špatné lokality (prezident přijímal Gottwalda v knihovně) atd. Ani v tom jediném, v čem mohl být film zajímavý, neuspěl. ()

Reklama

Disk odpad!

všechny recenze uživatele

Pominu, že je to poplatné tehdejší době a že demokratičtí politici jsou tu vykresleni jako bezcharakterní intrikáni, nic jiného ani čekat nelze, to je ten nejmenší problém. Ale takto nenapínavé a impotentně natočené "dokudrama" se jen tak nevidí. "Režisér" Trapl prostě postaví kameru a herci před ní tupě deklamují naučené monology, přičemž střihu je pomálu, takže výsledkem je hromada statických záběrů s oživlými voskovými figurínami. Sledovat to téměř celé dvě hodiny vyžaduje značnou dávku masochismu. Navíc Trapl neumí pracovat s komparsem. Kamera zabírá pár desítek nudících se statistů, přičemž tvrzení, že jich je "statisíce", je více než úsměvné. Třešničkou je neskutečně prapodivný výkon Júlia Pántika v roli Klémy, který tu vypadá jako v posledním stádiu své syfilidy a jehož hlasová dikce chvílemi hraničí s parodií. Vlastně se až divím, že normalizační cenzoři něco takového vůbec pustili do kin...________P. S.: Když se na obrazovce objevila Světla Amortová, chtělo se mi hodit šavli. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

No jo, to se ten Únor soudruhům (nejen) v tomto filmu oslavoval a na druhou stranu jim dával možnost vysmívat se tehdejším demokratům, kteří byli díky své hlouposti těmi pravými viníky nástupu komunistů k moci (de facto legální cestou). Nejhorší na tomto skvostu však není téma ani jeho zpracování, jakožto násilné upravení si některých událostí a osob, o to hůře, že ne celku, ale jednotlivých částí. Tvůrci totiž točili dle historického scénáře, avšak tu něco (po)změnili, támhle zase nechali vyznít něco jinak, a pak vznikl tenhle nehorázný paskvil. Nejvíc mně však nezvedlo mandle prezentování například Gottwalda či Zdeňka Nejedlého jako vzácných, charakterních lidí, bouřliví dělnicí a davy či korupce, politikaření jako výsada jen a pouze demokratů, nýbrž prezentování Marshallova plánu jako „zadlužení se u amerického lichváře“ a hlavně vůbec celé líčení postavy pana Beneše, to se člověku opravdu zvedal žaludek a on sám se musel chudák v hrobě obracet. To mě navádí dát odpad!, ale na druhou stranu film demonstrativně působí jako aktuální připomínka, že demokracie nesmí být hloupá a slabá, aby neumožnila nástup totalitních stran, no a tento fakt mi v tom zase brání, takže celkově symbolická, varovná 1*. ()

woody odpad!

všechny recenze uživatele

"Klémo, já už to nevydržím. Vezmeme pušky a svrhneme je silou!" "FRANTIŠKU! To bys chtěl furt jen mlátit lidi! Ale to my nesmíme! Mlátit. Lidi. Já to zakusil! Ono to bolí. Posaď se! Doneste mu kávu!" Únorové dny roku 1948. Blíží se ta slavná chvíle, kdy bude zatnut tipec buržouzům a reakčníkům a bude nastolen spravedlivý stát a vláda lidu... Takhle to zní jistě pěkně. Nebudu se tady rozepisovat o tom jak to s bolševickým pučem ve skutečnosti bylo. Jednak byste to měli vědět a kdo to neví, tak ten tenhle film stejně nebude nikdy chtít vidět. On je to totiž snímek ve skrze ubohý a děsivě nudný. Po půlhodině trpíte menší klaustrofobií, protože ze zasedaček, kanceláří a ústředních výborů prakticky nevystrčíte nos. Schůzuje se a schůzuje, drajv je minimální, gradace nijaká, respektivně žádná. Vojtěch Trapl, děsná to postavička české kinematografie udělal od svého debutu (Tobě hrana zvonit nebude) dlouho cestu... No, jak se to vezme. Není už vidět mikrofon a díky formátu historické rekonstrukce už si je krapet více jist co chce vlastně vyprávět a nestrká sem psychadelické výjevy a filozofické proslovy. Ale přesto si podráží nohy svým vlastním scénářem, jenž je neskutečně zkratkovitý, zmatečný a celkově otřesný. Můžu-li srovnávat s jiným vyobrazením téže situace 5. dílem Gottwalda, vychází z něj Matějkova práce jako vítěz. Byť i Matějka má literární kvality žáka měšťanky, situaci podává srozumitelněji a pro diváka stravitelněji (neplést si s pravdivěji, dělí je sice 9 let, ale vylhanost zůstala). Trapl nechává herce tupě deklamovat skutečné výroky státníků, vytrahné z kontextu a to klidně ve čtyřminutovém statickém záběru... Sledovat takhle třeba Pántika je skutečné labůžo. A dostáváme se k hlavnímu bodu programu. Prim hraje zejména herecká etuda Júlia Pántika, jenž je neznámým dvojčetem našeho velikána. Nejenže vypadá úplně stejně, ale i ta dikce. A je ještě lepším řečníkem. Porovnat originál slavného projevu "Právě se vracím z hradu" s tou zdejší, tak je Pántik jasným vítězem. Je radost ho sledovat a těšit se na každý jeho projev, kino vždy ryčelo smíchy. Ten film je fušerský a hrozný, buďte rádi, že jej zřejmě nikdy neuvidíte (možná leda pokud se povede můj seminář Gottwald se vrací do Gottwaldova, jenž by se mohl stát zajímavou protiváhou k zavedeným THS a Festival otrlého diváka). (LFŠ 2008) ()

Zajímavosti (4)

  • Natáčanie filmu prebiehalo v mestách Svit, Praha, Bratislava a v obci Vlastiboř. (dyfur)

Reklama

Reklama