poster

Vítězný lid

Drama / Historický

Československo, 1977, 117 min

Režie:

Vojtěch Trapl

Kamera:

Andrej Barla

Hrají:

Július Pántik, Jiří Pleskot, Josef Mixa, Jiřina Petrovická, Karel Dobr, Miroslav Zounar, Ladislav Šimek, Vladimír Šmeral, Světla Amortová, Václav Neužil st., Michal Dočolomanský, Martin Růžek, Vladimír Ráž, Otakar Brousek st., Karel Dellapina, Vladimír Pavlar, Jan Cmíral st., Jindřich Janda, Alena Procházková, Jindra Janoušková, Miloslav Homola, Leopold Haverl, Jan Víšek, Čestmír Řanda st., Hana Davidová, Dana Homolová, Karel Fridrich, Arnošt Navrátil, Antonín Hardt, Josef Kalena, Milan Neděla, Zdeněk Ornest, Antonín Stockinger, Karel Hábl, Vladimír Švabík, Libuše Jiskrová, Milan Klásek, Jaroslava Tichá, Miroslav Troutnar, Ladislav Brothánek, Mnislav Hofmann, Václav Švorc, Ladislav Hádl, Lída Plachá, Ladislav Lakomý, Miroslav Nohýnek, Jiří Lír, Miloslav Šindler, Otto Hradecký, Josef Mráz, Václav Stýblo, Zdeněk Dohnal, Josef Janoušek, Josef Langmiler, Zdeněk Nosek, Zdeněk Dítě, Jana Sedlmajerová, Stanislav Junek, Jan Kuželka, Štefan Halás, Rudolf Leitner, Josef Adlt, Ilja Prokop, Otto Ševčík, Vladimír Pospíšil, Karel Želenský ml., Ferdinand Krůta, Zdeněk Prosický, Miloš Willig, František Voborský, Juraj Sarvaš, Milan Riehs, Zdeněk Konečný, Bohuslav Ličman, Dana Francová, Kateřina Kalendová, Hana Packertová, Jana Kasanová, Marie Vysoká, Júlia Jandíková, Marie Jílková, Milena Fleková, Ilona Jirotková, Zuzana Mixová, Jitka Zelenohorská, Alexej Gsöllhofer, Jiří Flíček, Květa Fialová, Jaroslav Radimecký, Josef Čáp, Martin Liška, Vladimír Matějček, Jiří Hasil, Bert Schneider, Raoul Schránil, Václav Luks, Pavel Robin, Jindra Reháková, Jiřina Bílá, Milan Štrich, Zdena Burdová, Vlaďka Běhalová, Slávka Procházková, Marie Štrampachová, Věra Galatíková, Zdeněk Šavrda, Oldřich Lukeš, Vladimír Soukup, Olga Světelská, Viera Richterová, Valerie Kaplanová, Michal Gazdík, Karel Turnovský, Vladimír Tymich, Miloslav Novák, Václav Mareš, Ján Barto, Ján Mildner, Štefan Mišovic, František Kubíček, František Kovářík, Miroslav Mokošín, Věra Kalendová, Natalie Švabíková, František Miroslav Doubrava, Bořivoj Navrátil, Karel Peyr, Vladimír Lebeda, Ludvík Pozník, Vít Pešina, Ivo Prokop, Miroslav Rous, Jaroslav Rozsíval, Bohumil Šeda, Vladimír Čech, Ivana Bílková, Venuše Humheyová, Lena Birková, Václav Kotva, Josef A. Stehlík, Vladimír Ptáček, Jiří Holý, Jiří Holeček, Zdeněk Skalický, František Višňák, Jiří Bruder, Zdeněk Kutil, Jan Pohan, Jan Schánilec, Roman Hemala, Josef Kubíček, Jan Přeučil, Miroslav Svoboda, Karel Bláha, Karel Augusta, Karel Sekera, Gustav Heverle, Norina Bobrovská, Karel Rovenský, Jiří Kostka, Vilém Besser, František Velíšek, Ján Gubala, Emil Kavan, Josef Kudílek, Josef Střecha, Milan Dufek, Václav Fišer, Miroslav Vilímek, Bohumil Švarc st.
(další profese)
  • Přemek
    odpad!

    Téměř dvouhodinové "drama", odehrávající se v nejrůznějších pohovkách, křesílkách, konferenčních sálech a stolových společnostech. Namaskovaní herci odříkávají "dokumentární" věty za jednotlivé politiky. Věty jsou často autentické, kontext hrubě zkreslen. Július Pántik jakousi záhadou nebyl za předvedený výkon zavřen ani zastřelen, byť jeho herecké podání silně zvýrazňuje Gottwaldovu postupující syfilis. Celý příběh je traktován div ne jako poslední dnové Krista, obzvláště procházka Gottwalda s Nejedlým nad Prahou neodbytně přivolává takové konotace. Je to skutečně velmi špatné a nestojí to za vidění. Pro zájemce - ano, je to barevné.(11.5.2007)

  • pytlik...
    *

    Jasná ukázka toho, že socialistická ekonomika dohnala a předehnala tu kapitalistickou již hluboko v sedmdesátých letech. Zatímco voskové figuríny ve slavném muzeu Madame Tussauds v Londýně dodnes stojí jak sochy a nikdy se nepohnou, v Československu za normalizace je naše šikovné ručičky vyrobily tak skvěle, že voskovci klidně chodili po ulicích a dokonce byli obsazováni do filmů, jako je např. tento. Zde dokonce výhradně, protože normálního herce jsem tam žádného neviděl. Ovšem všem měřítkům se vymyká to, co hrálo Gottwalda. Ta jeho strojová pomalá mluva v jakémsi podivném nářečí mě bude ještě dlouho pronásledovat v nejhorších snech. Mám následující teorie: a) jednalo se o mimozemšťana, který se před natáčením učil česky někde na Moravě tak maximálně dva měsíce b) tomu herci nakecali, že ve filmu představuje Gottwalda už v době, kdy ležel v mauzoleu na Vítkově, takže tomu svou mluvu a gesta přizpůsobil, do konce natáčení si nevšiml, že pořád žije c) herec si uvědomoval, že po skončení natáčení bude za svůj tragický výkon zastřelen, takže mu tréma svázala hlas i ruce. Jinak je zajímavé, že odkaz tohoto filmu stále žije. Evidentně se jím inspirovali marketingoví mágové jistého nejmenovaného hnutí, neb si za své hlavní heslo zvolili větu, která ve filmu také zazněla: "Nežvanit a makat." Pravda, to "soudruzi" u toho hnutí chybělo, asi nechtěli platit Traplovým potomkům autorské poplatky.(18.1.2018)

  • Ghoulman
    odpad!

    Na podobných komunistických opusech je největším kamenem úrazu jejich nedramatičnost, nikoliv stranickost. Klasický film je většinou o tom, jak hrdina (hrdinové) proti něčemu bojují (většinou proti přesile, v akčních filmech proti přesile generovaných, beztvárných nepřátel). Zde ovšem nebojuje nikdo s nikým, protože všichni čeští obyvatelé byli v tehdejší době (jak jinak než) komunisty. Když tedy nepočítáme několik bezmocných, zhýralých (a rozháraných) boháčů, které stejně nikdo z jejich okolí očividně nemá rád, neexistuje zde vlastně žádná reálná hrozba, tím pádem chybí i drama. Buržoustové samozřejmě nemohou vyhrávat ani na chvíli, tak se většina jejich „záškodnictví“ omezuje na pouhou nepoctivost, či nemorálnost (ke které klasicky patří víno, ženy, jazz). Proto je ten film tak příšernej (ne nezbytně proto, že by byl komunistický, či levičácký – ostatně vezmeme-li to objektivně, tak se nejen většina filmařů, ale vůbec umělců dvacátého století přiklánělo k levici). Představte si to na (trochu absurdním) příkladu Pána prstenů. Vezměte si, že bychom sledovali děj filmu pouze z úhlu pohledu Mordoru a navíc s tím faktem, že by Frodo Pytlík místo výpravy za zničením prstenu podnikl zbabělý útěk z kraje (a předtím by si s Gandalfem pokuřovali dýmky a pokukovali by po Galadriel). Taky by to nebylo zrovna zábavné, co myslíte?(28.12.2015)

  • Big Bear
    *

    Tenhle typ je z hlediska normalizačních filmů hardcore, protože u tohoto typu filmů nesledujeme ten či onen příběh uvědomělého člověka komunisty (což je většinou svojí hloupostí zábavné), ale jakousi snahu tvůrců o tvorbu hraného dokumentárního filmu a o autenticitu. A jelikož se ve filmu hlavně schůzuje a je tam množství pro někoho možná neznámých jmen, je těch 117 minut celkem výživná stopáž. Samozřejmě zadání k natočení dala sama strana a podle toho film také vypadá. Přesto souhlasím s uživatelem Karrfikem, že prásknout tomu ODPAD je sice snadné, ale neobjektivní. Přes veškerou tendenčnost a rudost nelze tvůrcům upřít snahu o autenticitu, dobové exteriéry i interiéry a zejména o snahu aby jednotliví herci byli podobní svým historickým vzorům a to nejen co do vizáže, ale i do mimiky a řeči. Zaujmul tak Vladimír Pavlar jako Jan Masaryk a zejména Jiří Pleskot v roli unaveného, ale stále distingovaného Dr. Beneše. Při sledování těch zástupů zblblých lidí zpívajících revoluční písně, mávajících prápory, kterak se jak podivní jedovatí hadi táhnou ze všech fabrik Prahou jsem si říkal - jak jen tohle bylo možné? Jak se to mohlo stát? Kde ti lidé zblbli? Kdo je zblbnul, že se z nich stala dravá řeka, která už nešla zastavit? Kdo selhal když to byl teprve pramínek? Tohle přeci nebyl přirozený důsledek poválečného demokratického vývoje v poválečné republice! Pravdu měl Gottwald i někteří ministři ,,původní'' vlády když tvrdili - teď jsme na důležitém rozcestí. To o čem se rozhodne dnes, bude mít dopad na roky a desetiletí... Pro svobodně a demokraticky smýšlející část občanů, pro živnostníky, duchovní, pro všechny ze západního odboje atd... ten dopad začal velmi brzy... žaláře, popravy, mučení, nucené práce, ztráta majetku, ztráta občanských práv, perzekuce příbuzných a potomků na roky daleko.... Hnus, hnus, hnus a ještě jednou hnus ! Od února 1948 do roku 1953 (kdy Gottwald zemřel) začíná to, co se u nás nazývá padesátými léty. Je to nejhorší období našich moderních dějin. Docela by mne zajímalo objektivní zpracování těch dní, někým dnes. Bez příkras, bez rudého blábolení, prosta tak jak to bylo. Bylo to důležité období našich dějin. Křižovatka, na které tehdejší vedení naší země špatně zabočilo a ta špatná cesta zavedla národ na 40 let do naprostého marastu. Dávám tedy jednu hvězdu za tu snahu o reálie. *(11.4.2017)

  • Disk
    odpad!

    Pominu, že je to poplatné tehdejší době a že demokratičtí politici jsou tu vykresleni jako bezcharakterní intrikáni, nic jiného ani čekat nelze, to je ten nejmenší problém. Ale takto nenapínavé a impotentně natočené "dokudrama" se jen tak nevidí. "Režisér" Trapl prostě postaví kameru a herci před ní tupě deklamují naučené monology, přičemž střihu je pomálu, takže výsledkem je hromada statických záběrů s oživlými voskovými figurínami. Sledovat to téměř celé dvě hodiny vyžaduje značnou dávku masochismu. Navíc Trapl neumí pracovat s komparsem. Kamera zabírá pár desítek nudících se statistů, přičemž tvrzení, že jich je "statisíce", je více než úsměvné. Třešničkou je neskutečně prapodivný výkon Júlia Pántika v roli Klémy, který tu vypadá jako v posledním stádiu své syfilidy a jehož hlasová dikce chvílemi hraničí s parodií. Vlastně se až divím, že normalizační cenzoři něco takového vůbec pustili do kin...________P. S.: Když se na obrazovce objevila Světla Amortová, chtělo se mi hodit šavli.(14.3.2015)