Příběh z Bronxu

Místy je Scorseseho vliv skutečně znát a jsou části, které jako by Mafiánům z oka vypadly (úvod, vysvětlování přezdívek gangsterů), ale samozřejmě se Bronx s jeho o třídu lepšími díly nedá srovnávat. Peníze zde mají opět hlavní vliv na moc, majetek a přátele, postavy nejsou jednoznačně profilované – je na ně nazíráno z dětského pohledu váhavě nevyhraněného mladíka. De Niro odvádí famózní herecký výkon a svými replikami dokáže při promluvách k synovi učinit z rozhovoru emocionálně vypjatou situaci, ale jakmile zmizí z obrazovky, odchází s ním i kus filmu. Za vyloženě špatný tah považuji obsazení Lilla Brancaty (Calogero v pozdějším věku), který je naprosto ordinérní vzhledem i herectvím a na utáhnutí filmu mu chybí jakékoliv charisma Během Bronxu mi hlavou stále poletovala myšlenka: „co je to za mafiánský film s De Nirem bez Joea Pesciho“? A pak přišel ten velký nečekaný moment, kdy se na chvíli objevil, a mně oči zjihly, protože vidět tyto dva velikány opět spolu je nezapomenutelný zážitek! (10.05.2006)

Jak to ten Robert De Niro dělá, že mě vždycky posadí na prdel prostě nechopím. Tenhle film je jeho režisérský debut, takže se přeci jen nečeká úplná špička, přesto po skončení filmu mě bylo hned jasný, že jsem viděl úplnou špičku. Vždycky se mě hrozně těžce popisuje to co se skrývá pod slovy "bylo mě u toho filmu krásně". Už ten záběr na svítící okno ve třetím patře v chudinské čtvrti Bronxu je naprosto kouzelnej. K postavě táty, kterou tak dokonale zahrál Robert De Niro můžu říci asi jen tolik, že to byl táta s velkým T. Obyčejný řidič autobusu, který je mých očích větším hrdinou a frajerem než Rambo a Bond dohromady. Celá ta atmosféra tehdejší doby v Bronxu byla vyprávěna srdcem a z takovým citem, že jsem měl po skončení filmu pocit jako kdybych se právě vrátil z bytu ze třetího patra z jedné ulice v Bronxu, kde jsem svůj čas trávil pod lampou s mafiánem Sonnym, seděl na chodníku s Lorenzovým synem Calogerem a jezdil v autobuse, který řídil Lorenzo. Vynikající režisérský debut a moc krásně vyprávěný příběh z Bronxu udělá i z podzimního sychravého večera mimořádně laskavý čas. (11.11.2007)

Rádoby gangsterka, která je ale daleko více sociálním dramatem o rodinných vztazích a dospívání v drsných čtvrtích poválečného New Yorku. Příběh je v tomto případě hodně osekaný od jakýchkoli odboček a omezuje se v podstatě na čekání, kdy se co posere. Nakonec to ani tak vyhrocené není, což je možná škoda, protože na rok 1993 bych očekával aspoň jednu dvě zapamatování hodné scény, nebo vyšperkovaný závěr, jaký byl třeba v Carlitově cestě. 75% (08.05.2014)

Velice zajímavé mafiánské drama. Film dokáže nejvíce zaujmout skvělým příběhem z drsného prostředí Bronxu, kde hlavní roli hrají rasové neshody. Robert de Niro posbíral společníky z minulých mafiánských filmů a vytvořil svůj vlastní příběh, který je alespoň pro mě mnohem poutavější než třeba "Casino" apod. 75% (14.08.2010)

Boží gangsterka. Je pravda, že na tenhle žánr jsem já vysazená, ale Příběh z Bronxu má prostě hodně do sebe a navíc do světa mafie přidává ještě jednu, ne moc obvyklou, ingredienci. Život obyčejných lidí ulice, kde má každá skupina obyvatel svou typickou hudební složku; u gangsterů vládne Frankie Sinatra, u černochů zas James Brown. Co ale oceňuju nejvíc, je rozdělení postav na stupně šedi, ne bílou a černou, jak by k tomu podobné filmy mohly svádět. Podle popisu na DVD jsem čekala bitvu mezi dobrým světem Calogerova otce Lorenza a zlým světem mafie, jenže tak to vůbec nefungovalo a i boss Sonny byl neuvěřitelně přímý a rozumný chlap, jen prostě jednou nohou v pekle. Ostatně jeho mafiánské přísloví "Nobody cares..." mělo hodně do sebe a jako by ono jediné tvořilo hranici mezi hodnotami světů těchto dvou mužů. (17.11.2007)