Monstrum

Videl som už dosť true crime dokumentárnych filmov a seriálov od Netflixu na to, aby som bol aj k tomuto spočiatku skeptický. Väčšinou nemajú ďaleko od bulváru a oproti základným faktom (ktoré nájdeme dvomi klikmi aj na wikipédii) k prípadom pridávajú iba lacné emócie, lacnú drámu, ich výpoveď sa začína a končí pri moralitke "vraždy sú zlé a tí čo ich vyšetrujú sú dobrí". Bol som preto takmer šokovaný touto majstrovskou filmárčinou z ich produkcie, s fantastickými hercami a reálne hutným obsahom, pokladajúcim množstvo otázok ako "Ako sme to mohli dopustiť? Do akej miery to bola vina jeho okolia? Čo sme mohli urobiť lepšie aby sme ho zastavili?", analyzujúcou systematický rasizmus, homofóbiu a iné spoločenské neduhy dobovej i súčasnej Ameriky (a to s minimom pátosu!). Herecký koncert tu nemá len Evan Peters (ktorého Jeffovi rozumieme, napriek tomu že si prajeme jeho dolapenie) ale aj fantastický Richard Jenkins ako Lionel Dahmer, ktorý má svojích vnútorných démonov taktiež viac než dosť. Fascinuje ma, koľkým kritikom vadí, že bol Dahmer vykreslený ako komplexná postava/človek a nie ako karikatúra masového vraha, ktorú poznáme z popkultúry. Napísané je to skvelo a vôbec nie ideologický pomýlene, ako občas zaznieva - a za režijnou stoličkou tu zas sedia okrem iného napríklad aj Jennifer Lynch a Gregg Araki. Skvelý projekt ktorý ma po väčšinu času absolútne pohltil, akurát záverečné dve epizódy boli na môj vkus trochu antiklimatické, resp. oproti zvyšku seriálu málo výpovedné - že "obetiam dodnes nebol postavený pomník" mi naozaj nestačí. (18.10.2022)

"Dahmer" je prozatím nejodpornější seriál, jaký jsem viděla. Ale ne kvůli hlavám v lednici, popíjení krve, játrům na pánvičce apod., to vem čert. Měla jsem problém sledovat ho z LIDSKÉHO hlediska, protože myšlení a jednání lidí jako Dahmer je něco, co můj mozek prostě nedokáže zpracovat. Pomalé tempo, kterým se seriál ubírá, oceňuji, protože právě díky němu máme možnost poznat vraha ze všech jeho lidských i nelidských stran. Obrovský podíl na celkové atmosféře mají také bravurní kamera a hudba, nemluvě o výkonu Evana Peterse, který se na psychopatech z "AHS" propsychopatoval k absolutní dokonalosti. Jediné, co mi trošku kazí celkový dojem, je finální epizoda. Ta se bohužel nevyhnula nešvaru, kterému se předchozích devět epizod tak zdárně vyhýbalo, tj. vyvolávání pocitů sympatie a lítosti. Celkově si myslím, že ideální délka by byla 6-8 epizod, protože ke konci už bylo patosu a otravné černošky až až. (27.09.2022)

Příběh o muži, jenž měl rád černochy ještě více než Martin Luther King. Prvně musím podotknout dvě důležité věci. Série, ačkoliv se to přímo nabízí, není vyloženě o střevech, mrtvolách a o ukázaní co nejvíce brutality. Občas se nějaká nepříjemná scéna vyvrbí, ale 90% vražd je mimo záběr, případně jsou ukázané záběry až po nich. Takže kdo čeká nějaké krvavé orgie bude zklamán. Samozřejmě je tady plno nechutností, ale tak nějak v omezeném množství. Seriál sází převážně na sýrovost a nechutnost celé této kauzy a ještě třeba i na poukázaní neschopnosti policie, která mohla mnohem dříve zakročit a předejít dalším mrtvým. Hlavním prvkem, proč je ale seriál tak kulervoucí je herecký výkon Evana Peterse, který ze sebe dostal víc než maximum a jestli po tom nedostane žádnou cenu, tak je celý svět slepý. Evan v roli Jefreyho je až ďábelsky dokonalý a až šíleně věrný své předloze. Na jednu stranu je to sympaťák, kterému fandíte i v životě, ale jakmile přejde do módu zabíjení, potkat byste ho nechtěli. Velká výhoda je i to, že sledujeme příběh nejen ho, ale i obětí, jejich rodin či sousedů a čím vším si museli projít, případně jak velký dopad to na ně mělo. Každá postava si tady odehraje své maximum. Seriál vlastně funguje po všech stránkách a vždy dokáže zaútočit na ty emoce, které zrovna potřebuje ve Vás probudit. K tomu dopomáhá ještě silný soundtrack, který ty emoce ještě víc prohloubí. Bohužel však ke konci dochází sérii dech, ale není to tím, že by něco bylo špatně, akorát se už řeší spíš věci okolo a třeba takový soud bych si představoval intenzivnější. Ve výsledku se ale jedná o prvotřídní počin, který táhne dopředu výborně odvýprávěný příběh v čele s hlavní rolí. Skvělá hudba, nepříjemná atmosféra na každém kroku a sýrovost provázející celý seriál, dělají z Dahmera jeden z nejsilnějších zážitků tohoto roku. (02.10.2022)

Zatím jsem v půlce a baví mě to. Ten herec se povedl, toho svého poloautistického magora, který by tak rád našel konečně kamaráda, hraje fakt výborně. Za mne by to mohlo být klidně ještě o kousek víc gore, ale i tak OK. Zajímavé je, že o tomhle chlápkovi jsem se doslechl poprvé až díky tomuhle seriálu. /// UPDATE: po půlce se bohužel z celkem povedeného mapování vrahounových aktivit stane dost otravná woke agitka, některé díly jsou kvůli tomu prakticky nekoukatelné. Spolu s tím, že od zadržení už se obsah jen opakuje, to tenhle seriál skoro zavraždilo. S Dahmerem je taky trochu potíž v tom, že zabíjel pořád stejné lidi téměř stejným způsobem. Mohlo to mít klidně 3-4 díly a bylo by to věci jen a jen ku prospěchu. (26.09.2022)

Tohle se mi ještě v životě nestalo, abych na nějaký seriál po zhlédnutí myslela každý každičký den a přemítala o něm pořád dokola a dokola. Myslím, že se s tímto počinem Murphy dostal na vrchol své režisérské kariéry a ač mě jeho dřívější úctyhodné dvě řady American Crime Story posadily taky slušně na zadek, příběh Jeffreyho Dahmera vytvořen jeho pohledem mě v podstatě nenechává spát doteď. Absolutně jsem nečekala, že by na mě mohl mít seriál pro Netflix takový dopad. Z 90% za to ale může nepochopitelně brilantní a naprosto dechberoucí výkon Evana Peterse a jeho ne/výrazové brýlové hraní. Od srdce doufám, že za tohle uvidí nějakou cenu, protože mě nenapadá nikdo na světě, kdo by si to momentálně zasloužil víc. Nejen proto, že muselo být extrémně těžké zahrát a vžít se do někoho, kdo má na svědomí tak nelidské činy, ale i proto, že Jeffrey Dahmer je tak neuchopitelná osobnost ať už kvůli své inteligenci, postoji k tomu, co udělal a jak byl schopen o tom poměrně otevřeně mluvit. Tento seriál mě donutil pustit si snad všechny rozhovory s Dahmerem na YouTube, které byly k nalezení, protože mi to mozek prostě nebere a zároveň mě celý ten příběh strašně přitahuje. Faktorem, proč jsem ale tak poznamenaná je i naprosto podmanivá a hypnotizující hudba Nicka Cavea, skvěle vybrané osmdesátkové soundtracky a to, jak hloubkově to bylo celé napsané, natočené a nabídlo to i tolik potřebné zrcadlo tehdejší americké společnosti a zvrhlému policejnímu systému. Samozřejmě by pro mě jako hororového hltače bylo explicitnější gore třešničkou na dortu, ale chápu důvod, proč tomu tak nebylo vzhledem k respektu k pozůstalým a myslím, že to na škodu vůbec nebylo, protože tento seriál je hrůzostrašný a dokonale depresivní i bez násilí. Už ho zapínám podruhé, protože herecký koncert Evana Peterse se mi zažral pod kůži tak znepokojujícím způsobem, že mi asi přivodil jakýsi druh platonického stockholmského syndromu. Úplně se mi vrací vzpomínky na základku, kdy jsem ho milovala v American Horror Story jako Kita Walkera a měla ho všude na tapetě. Neuvěřitelný, bezkonkurenční, dechberoucí Evan. (04.10.2022)