Halloween

Jakmile hned z kraje uslyšíte tu ikonickou melodii, bude Vám jasné, že tady se klidu nedočkáte. Hororový vrchol 70 let. Napětí takové, že byste ho mohli krájet japonskou ocelí. John Carpenter vždycky věděl, jak, kdy a kde sjednat filmovou vraždu. A vždycky mu to trvalo tak dlouho, že si divák s radostí vyrval všechny vlasy z hlavy. (26.07.2022)

Nejdřív se Jamie Lee Curtis,přece jen trochu rozklepala kolena,zvlášť,když jí ten černej chlap byl pořád v patách,ale nakonec to ustála se ctí,jen netušíc koho to proti sobě vlastně má...a dostat nezničitelnýho Michaela Myerse na lopatky není tak nejhorší i když jen na chvíli....aby někoho zase příště mohl až na kost poškádlit tím svým velkým nožem. (25.02.2009)

Co má společného Šípková Růženka a Michael Myers? Docela dost, protože to, co oběma chybí, je rozum, bdění a přitakávání životnému – ze všeho nejvíce však řeč. V pohádkách jde často právě o to princeznám, které oněmí (Honza málem králem), ztratí schopnost úsměvu (Šílené smutná princezna) či upadnou do snění jako Šípková Růženka, tuto řeč navrátit. Zpravidla si to vezme na starost muž, který svou vychytralostí princezně rozum a řeč navrátí. V Halloweenu nacházíme totéž, jen je to prohozené – zakletý nemluva tu je Myers a ta, kdo ho má osvobodit, racionální Jamie Lee Curtis. Jamie se věru liší od svých hédonických kamarádek. Je trochu šprtka, nemá přítele, sama říká, že proto, že je na chlapy moc chytrá, trochu moc čte. Proto je ale hlavní postavou a proto je k ní Myers tak přitahován, jelikož ví, že ona jako jediná mu je s to rozum a řeč vrátit a zachránit ho. Řeč je možná to vůbec nejdůležitější, co lidé mají a co je nakonec odlišuje od zvířat. Podle mnohých teprve konstitucí řeči vzniká lidské vědomí, teprve tehdy ožívá psychické vědomé já. Také proto dnes někteří bijí na poplach, tvrdíc, že řeč byla rozbita (a s ní i rozum) ve prospěch různých sloganů, hlášek, smajlíků, výkřiků ap. Opakem řeči a rozumu je magie, drogy, mystika, náboženství či infantilita (Myers zabil poprvé v šesti). Ustanovením racionální Jamie hlavní postavou nám Carpenter naznačuje, že nikdy nesmíme rezignovat na snahu sebe i svět kategorizovat, uchopit, zpředmětnit, „zteoretizovat“. Neboť rezignace na toto nutně končí v oral-análním (dětském) vesmíru magie či drog, který je přesným opakem skutečné dospělosti. Nevěřme proto nikdy lidem, kteří odmítají teoretizovat o filmech a posmívají se intelektuálům – mluví z nich malí a nezralí Myersové. ____ Vyjma (-spoilery-) úvodní vraždy sestry se objeví ve filmu ještě čtyři. První dvě mají společné to, že těsně před zabitím nehraje žádná hudba (dívka v autě, kluk v domě), zatímco během třetí (šňůra od telefonu) a čtvrté (Jamie, ale tady jde jen o pokus o vraždu) hudba hraje, pokaždé stejná, Carpenter cosi velice jednoduchého vybrnkává na piano. Důvod, proč hudba hraje, je ten, že Meyers je v záběru a jeho počínání tedy není založeno na šoku pro postavy i diváka jako u prvních dvou vražd. Když v záběru není, jako v prvních dvou případech, žádná hudba nehraje a překvapení je o to větší. Carpenter v tom má očividně prostě nějaký systém. Na tomtéž konceptu stojí hudební doprovod ke slasheru Pátek třináctého. Problém je samozřejmě v tom, že vycvičený divák právě z toho důvodu, když je nápadné ticho, pozná, že se něco blíží – podobně jako je např. podezřelý záběr bez střihu v jinak frenetickém filmu, neboť ukazuje-li takový film postavu jdoucí dlouze z domu k autu, je téměř jisté, že auto vybouchne. (18.09.2011)

HALLOWEEN mě neoslovil už v pubertě, kdy jsem hltal jeden slasher za druhým (a paradoxně zbožňoval sérii PÁTEK TŘINÁCTÉHO, inspirovanou úspěchem HALLOWEENU) a nejinak je tomu i po letech, ačkoli Carpentera řadím k mým nejoblíbenějším režisérům. Ano, hudba je tu geniální a zejména díky ní to má atmosféru. Ale to je vše. To, jak během první půlky kamkoli se Laurie podívá stojí Myers, je až legrační, stejně jako Loomisovy démonizující hlášky. A když se v druhé půlce konečně začne vraždit, vraždy jsou značně nenápadité. Pár pěkných strašidelných momentů tu sice je (útěk z nemocnice, šatník, otevřený konec), ale dohromady rozhodně žádný zázrak. (26.11.2006)

Carpenter-režisér se nezapře, režijně vymáčkl ze slaboučkého námětu co se dalo. Carpenter-scenárista maximálně zklamal. Je mi jasné, jak strašně převratně muselo tohle dílo působit v roce 1978, ale z dnešního pohledu je to téměř nesledovatelné. Atmosféra v podstatě neexistuje, místo napětí se dostaví smích... Ale významné místo v historii bych tomuto hororu rozhodně neupíral. (01.11.2010)