Reklama

Reklama

Tragický příběh z let druhé světové války, situovaný do prostředí židovského ghetta, inspirovaný především vyprávěním otce Jurka Beckera, autora scénáře. Hrdina filmu Jakub Heym přináší naději na život lidem, kteří již čekali na smrt. Rozšiřuje totiž vymyšlené zprávy o postupu sovětské armády. Pro tuto klamnou naději se stal lhářem, jen proto sehrál svou roli až do konce. Představitel Jakuba, Vlastimil Brodský, získal na XXV. MFF v Berlíně 1975 Stříbrného medvěda za nejlepší mužský herecký výkon. Snímek byl nominovaný na Oscara jako nejlepší neanglicky mluvený film. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (55)

Hellboy 

všechny recenze uživatele

Smutný příběh s obrovským potenciálem, ale.. S přibývajícími minutami ve mě narůstal dojem, že jsou židé ve filmu spíše karikaturami, popřípadě postavami z židovských vtipů..což není klad. Skutečně zde byli vystiženi jako v nějaké knize o stereotypech, jako milí hloupoučcí dědové... Neuvěřitelné. Ale kromě tohoto bohužel dost závažného nedostatku velmi dobrý, dojemný film. Myslím, že by se dal přirovnat třeba k Život je krásný, až na to, že Jakub lhář se bere dost vážně, což ale právě kazí to vykreslení charakterů. Begnini dělající přiblblé skopičiny by se mezi nimi ztratil. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Do velké míry stylizovaný slavný koprodukční film z produkce východoněmeckého studia DEFA a východoněmecké televize (koproducentem byl i náš Barrandov), přičemž televizní rozměr snímku celkem překvapivě vévodí. Celá stylizace opravdu nejvíc připomene Benigniho proslulý film Život je krásný a bylo by skutečně zajímavé zeptat se slavného Itala, do jaké míry se Jakubem lhářem inspiroval. Velmi prostý příběh o důležitosti naděje se zjevnou biblickou aluzí v názvu a silným etickým přesahem. Biblický Jákob je ten, který ,,zápasil s Bohem" a co jiného je existence fiktivního rádia a šíření naděje, tedy dobrých zpráv, než právě zápas s krutým Bohem, který připravil Židům (izraelitům = synům Jákobovým) tak nemilosrdný osud? K poněkud uměřené stylizaci lze mít jistě mírné výhrady, absolutorium ovšem zaslouží herecký výkon Vlastimila Brodského. Dobře dokumentuje fakt, že špičky jeho herecké generace (Hrušínský, Kemr, Lohniský...) byly co do umění více evropskými než jen lokálně českými herci... ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Nejsou snad mraky z bavlněných klubek?“ Tahle dotčená otázka malé, důvěřivé holčičky vypovídá o filmu takřka maximálně. Celý snímek je o dětské důvěřivosti, ovšem nejen ze strany malé dívenky, ale, a to především, ze strany dospělých obyvatel židovského ghetta. Všichni s ohledem na malou jiskru naděje rádi podlehnou bludu a začnou věřit Jakubovi, který začne trousit milosrdné lži jak na běžícím pásu prakticky komukoliv, kdo ho k tomu vyzve. Protože právě tenhle záblesk možnosti záchrany ze strany armády SSSR je pro mnohé tím jediným, co je drží při životě (a to doslova, viz dialog s profesorem). Fakt, že se to Jakubovi nutně musí vymknout z rukou, je pochopitelně zřejmý. A ty pohledy na hlavní mužskou postavu po zjištění…mrazí z nich. A jakože jsem měl původně docela velký strach z předabování Brodského, nakonec jsem si po nějaké chvíli zvykl. Sice mi jeho hlas chyběl, ale na výborném hereckém výkonu se to jakoby ani neprojevilo. Hodnotím slušnými 4*. „Nikomu ani slovo!“ - „Znáš mě.“ - „A to je to, čeho se bojím.“ ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Absolutně nejlepší, nejhlubší, nejprostší a nejlidštější výkon pana herce Vlastimila Brodského, kam se na něj hrabe Robin Williams ze silně nepovedného remaku. Příběh sám o sobě je krásným symbolem o naději a lidské síle, v porovnání s filmem "Život je krásný" se nejedná o žádnou trapnou, neskutečnou komedii, (porovnej záchodovou scénu Brodského a např. pitomé Benigniho vyučování italštiny) nýbrž o skutečný a hluboký příběh. ()

Dudek 

všechny recenze uživatele

Zajímavě pojatý snímek ze života v židovském ghettu. Na rozdíl od žánrově spřízněných filmů nesází na beznadějnou atmosféru reprezentovanou všude číhajícím německým nebezpečím, ale zaměřuje se na nitra jeho obyvatel. Ti jsou zde reprezentování jen malou skupinou lidí, jež se dostane do soukolí pomalu se nabalující malé lži. Lež se však nestává prostředkem k destrukci společnosti, ale je jedinou nadějí, kterou zdejší obyvatelé mají, a ke které se neustále upínají. Ničivým se tu stává právě až dementování lži. Vlastimil Brodský skvěle ztvárnil postavu, která je vnitřně rozervaná, a uvědomuje si, že každou další lží dává ostatním falešnou naději, a zároveň se vzdálí možnosti sdělit jim pravdu. Ví, že je horší o naději přijít, než žádnou nikdy nemít. Kladné přijetí může být ztíženo několika fakty. Tím prvním je velmi pomalá atmosféra, která není vykreslována dramatickou hudbou ani zobrazováním fyzického utrpení, ale jen citlivými hereckými výkony a hrou hlasů (čemuž příliš nepomáhá předabování neněmeckých herců) a mimikou. Druhým je zejména soustředění absolutní většiny emocí zejména do hlavní postavy, která je však při konfrontaci s ostatními nedává jasně najevo (ta bezmoc a rozervanost je schována pod maskou lháře). Třetím může být i zobrazení německých vojáků (jelikož se jedná o německou produkci), kteří (těch pár co je tam vidět) nejsou výrazně negativní, ale přistupuje se k nim jako k běžným lidem (nad židy se nepovyšují, jsou lidští, jediná scéna ztrestání přichází jen, když to i židé potřebují a vynutí si ji…). ()

Galerie (11)

Zajímavosti (6)

  • Natáčení probíhalo v roce 1972 v Žatci, konkrétně například na náměstí Svobody. Ve městě vznikly například scény z Varšavského ghetta. (Frontie)
  • Protože Vlastimil Brodský němčinu neovládal dostatečně, své dialogy ve filmu pronáší v češtině a pro německou verzi filmu byl předabován německým hercem. (BoredSeal)
  • Henry Hübchen byl do role Mischy jen pár dnů před začátkem natáčení jako náhrada za polského herce. Obsazeným polským hercům totiž polská vláda nakonec znemožnila ve filmu hrát. (BoredSeal)

Reklama

Reklama