Insomnie

S norskými filmy se setkávám ještě méně, než s japonskými, takže asi bych si asi měl tu jedinečnou příležitost cenit mnohem více. Žel původní Insomnie tak úplně jedinečným zážitkem pro mě nebyla. Obecně moc nefandím americkým remakům cizokrajních filmů, spíše bych se dokázal označit za jejich menšího odpůrce, ale uznávám, že snad každý typ filmu může nabízet snímky různorodé kvality od mimořádných klenotů přes průměr až po úplný škvár... a v rámci amerických remaků je pro mě tím vrcholem v podobě mimořádného klenotu Nolanova Insomnie z roku 2002, která mi s ohledem na styl vyprávění oproti původní verzi připadala údernější. Norský originál na mě působil svým syrovým pojetím až přehnaně studeně, snad vzhledem na tu enormní odtažitost na mě příliš nefungoval ani jako napínavá detektivka a nevyvolal tak silný účinek, jak bych dle námětu očekával, ani jako psychologické drama. Neklidnou atmosféru se tvůrcům povedlo vybudovat, Stellan Skarsgård ztvárňující osamělého (i ospalého) detektivka s prohřeškem na svém kontě dokáže zaujmout minimalistickým herectvím obličejem, uhrančivost nechybí ani představitelovi ústřední záporní role, přesto Al Pacina s Robinem Williamsem si budu z americké verze v těchto rolích pamatovat o něco víc. Společné setkání v jedné lanovce patří určitě k povedeným scénám, ale zdaleka nemá v sobě tu působivou symboliku společného setkání na jedné lodi. [65%] (31.03.2022)

Chtě nechtě musím srovnávat se stejnojmenným americkým remakem, který jsem viděl dříve. Příběh je až na několik detailů totožný, ale řekl bych, že tentokrát v pomyslném klání zvítězili Američané, a to především díky Al Pacinovi, který zahrál hlavní roli o dost lépe než Stellan Skarsgård. Navíc v norském originále bylo hodně hluchých míst. Ale i tak dávám 4*, protože je to film, který rozhodně stojí za pozornost. Má-li ale někdo na výběr, doporučil bych verzi Made in USA. (15.02.2008)

Bol som vskutku zvedavý, či je lepší originál, t.j. pôvodné filmové severské dielo z roku 1997, alebo, skrátka, ako už býva častým zvykom - prerábať všelijaké koprodukčné veci, ktoré v konečnom dôsledku končia na hollywoodskom stole, kde čakajú na REMAKE v roku 2002, a taký prepracoval začínajúci vizionár, britský režisér Christopher Nolan, a ja hneď automaticky porovnávam, že nie som extra nadšený z typicky depresívneho škandinávskeho poňatia, ako už z videnej I-N-S-O-M-N-I-E, pod taktovkou amerického štúdia ? NÓRI ma jednoducho nedostali do zveráka, z ktorého by som sa nikdy nedokázal vyslobodiť, čo beriem, ako premárnený potenciál, s ktorým mali pracovať podľa svojho štandardného gusta, pretože ONI musia vedieť vytvárať patričnú atmosféru, ktorá pár-krát vychádza do prázdna ! Síce úvodné titulky, s archívnymi, brutálnymi zábermi, sú perfektné, normálne som sa nimi naladil na pozitívnu thrillerovú notu, bohužiaľ ma tento Elán po chvíli prestával interesovať, a ani účasť velikánskeho Stellana nezaručí, že aspoň On samotný film vytrhne z biedy ! _ Je to mierne nadpriemerná európska záležitosť, hodná jedného sústredeného pozretia, s tým, že REPETE by som si už určite nezopakoval, skôr by som zvolil - „druhý pokus” , ktorý sa mi vidí oveľa lepším, aj keď má o čosi nižšie hodnotenie na vyhľadávaných „zhnitých paradajkách” !!! (29.07.2018)

I když pro mě celkem o dost slabší než americká verze, tak stále dobrá kriminálka. Jenže problémem je, že tady to celé krom příběhu táhnou hlavně dva faktory - Stellan a příroda. Zbytek silně pokulhává asi uvězněn v té husté mlze a člověk ze začátku čeká kdy si to celé namele tlamu. Ale to zase nakonec ne. Killer je totiž docela mrazivej a v okamžiku, kdy se objeví a začne Stellana deptat konverzací z očí do očí jde snímek nahoru. Každý pohyb Stellanovi postavy jako by říkal, že když tomu magorovi prostřelí hlavu, tak se třeba vyspí a divákovi je jasné, že o tom určitě silně uvažuje. Jenže s vrahem sdílí temné tajemství a díky tomu, že by mohlo být v případě vrahovi smrti vykdákáno do světa a díky tomu by si náš milej detektiv mohl chvilku posedět (asi na doživotí), tak má vrahoun dočasnou imunitu. Líbí se mi že oba filmy vsadily na jiný závěr a pohled na Stellanovi zářící oči na konci filmu je vskutku ďábelský. (11.08.2014)

Tam, kde Nolanova verze dominovala zjevně vyšším rozpočtem a vytříbenější režií nabízí norský originál pouze lehce nadprůměrné řemeslné provedení a pár výtvarně pěkně odvedených scén. Tak, kde si Nolan hojně vypomáhal všemožnými technickými vějičkami, působí norský originál hodně uměřeně. Přesto je z mého pohledu lepší, protože narozdíl od hollywoodské morálky nabízí seversky neučesanou zkazku o psychicky labilním detektivovi, který nedojde k žádnému vyššímu právu a celým příběhem propluje jako nevyspalá kreatura, která hraje jen a jen na sebe. Žádný řád, žádný zločin a trest. Všimněte si do očí bijících rozdílů ve scéně se psem a s výslechem kamarádky zavražděné, tam nejlépe vyniká rozdíl mravného amerického vidění a severské drsné školy. Skarsgård je úžasným prototypem hrubého a vnitřně hnusného zástupce práva, proti němuž vrah vyhlíží jako vyrovnaná a harmonická bytost. Škoda jen, že narozdíl od Williamsova mordýře je norská verze trochu nevýrazná a vzájemné dialogy s detektivem nemají patřičné pnutí. Ale vzato do důsledku mi kombinace norské přírody a psychické trosky v rouše zástupce práva velice sedla a užil jsem si jí víc než americkou verzi. A to navzdory faktu, že technicky se Norové s Nolanovou brilancí jen sotva mohou meřit... (04.02.2008)