Mistr a Markétka

Začněme klady - Anna Kovalchuk jako Markétka a Sergej Bezrukov jako Ješua jsou vynikající, hudba je dobrá, stejně jako celková atmosféra seriálu. Ani ostatní herci nejsou špatní, bohužel, představitelé klíčových postav Wolanda a Piláta mi pro své role nepřipadají nejvhodnější. Práce s barevnou a černobílou kamerou je sice svérázná, ale poněkud samoúčelná. A český dabing je také diskutabilní - překládat Potápkův pseudonym Bezprizorný jako Bezdomovec je jedním z příkladů toho, jak lze ignorovat vžitý český překlad knižní předlohy. Osobně dávám přednost polské televizní verzi tohoto románu z roku 1990, ale ani vůči "Mistrovi a Markétce" 2005 nemám vážnější námitky a zatím (po shlédnutí zhruba poloviny seriálu) své hodnocení 3,5 * klidně zaokrouhlím nahoru. (30.03.2010)

Bortkova desetidílná televizní adaptace Bulgakovova románu se snaží být co možná nejvěrnější předloze, snaží se nevynechat ani ty nejmenší podrobnosti. Jako taková je zdařilá, ale na úkor akčnosti děje. Obzvlášť první dva díly jsou příšerně nudné, až v ostatních se konečně začne něco dít. Nevím proč, ale skoro všechny postavy jsem si představoval docela jinak, zvlášť věkově, skoro všichni členové MASOLITu mi přišli příliš staří, stejně tak Pilát (kolik let bylo Pilátovi nikdo neví, ale jeho herci bylo 80 let!) a Woland, kteří mě zklamali nejvíc. Mistra jsem si pro změnu představoval podstatně staršího, Markétka ale byla nádherná a z celého seriálu mě nadchla nejvíc! Kromě ní byla asi nejpovedenější Wolandova suita, Korovjev obzvlášť, trikový kocour Kňour působil místy trochu trapně, ve své lidské podobě byl ale bezchybný. Taky některé filmové triky nebo třeba rvačka Varenuchy s pekelníky na záchodcích působí místy amatérsky. Zvláštní je práce s barvou: sekvence z reality 30. let jsou černobílé, příběh o Pilátovi, o Mistrovi a Markétce a sekvence, v nichž se děje něco magického barevné. Víc mi seděla barva a popravdě nechápu důvody pro černobílou, protože scény pak působí jen jakési pseudoretro, barva tomu všemu dodává šmrnc. Abych jen nekritizoval, tak s každým dalším dílem mě seriál bavil víc a víc a snad jen dva závěrečné díly zase trochu ztrácejí tempo. Výrazně nejlepší byl příběh Mistra a Markétky a škoda, že se tvůrcům moc nepodařilo využít potenciálu Wolandova řádění v Moskvě, které mám z románu nejradši. Ty hvězdičky si ale stejně zaslouží spíš Bulgakov než Bortko. (03.02.2008)

Zatím po prvním dílu dávam čtyřku, možná to později ještě zkoriguji. V každém případě to stojí za vidění, to je jisté. Mohu srovnávat jen s literární předlohou, která je skvělá. Člověk se holt musí smířit s tím, že na obrazovce to vypadá jinak než v jeho představě. Jak to natočili Poláci, nebo další adaptace, jsem zatím neměl možnost vidět. Ale tohle úroveň nepochybně má.... - dodatek: Po shlédnutí polské adapatce z roku 1990 musím konstatovat, že ta je lepší. (02.03.2010)

Věřím, že se vydržím dodívat až do posledního dílu. Knižní předlohu jsem začala číst třikrát a nikdy nedočetla. Děj je opravdu magický a absurdní. První díl na mě zapůsobil stejně jako začátek knihy, zejména jsem si vybavila polemiku o existenci boha a hlavu bez trupu. Tak trochu mi vadily ty typické ruské obličeje, raději čerpám ze své fantazie:-) (02.03.2010)

Hodnotit budu až po skončení celé série. No, mám smíšené dojmy zatím. Knížka je bezchybná, její převedení na filmové plátno minimálně komplikované.. Ale tato adaptace má jedno velké plus: herecké obsazení. Neznám žádného z herců, ale na své role sedli jak facka na ksicht. Jsou to typicky ruské postavy, trochu vtipné, trochu vážné, prostě ruské. Ivan nemá chybu. Mám trochu problémy s některými symboly (barvy - proč je něco barevně a něco černobíle mi došlo včera), ale zatím nemám důvod to nijak hatit. Uvidíme.___ Nu, tak včera to doputovalo do finále a zde moje závěry: Neznám žádnou jinou adaptaci. Nemám tuto Markétku s čím srovnávat, jen s knižní předlohou a v tomto případě je to nesrovnatelné, knížka je nezfilmovatelná. Zvládla jsem všech deset dílů bez nějaké újmy, bez pohoršení, bez nadávek. Jenom už vím, co mi na tom vadí: ta okázalá, nabubřelá a milionkrát zviditelňovaná lacinost. Tvůrci jako by si byli vědomi sousta, které před nimi stojí, a jako by si vetkli do erbu preferovat laciné vyznění symbolů, postav, děje, hudby (ten "akční" hudební motiv budu mít v hlavě do smrti). Škoda, jsem přesvědčena, že tohle šlo zvládnout jinak - využitím parádních interiérů, kostýmy i již zmiňovanými hereckými výkony. Škoda podruhé, jinak by to bylo důstojné uchopení neuchopitelného. (23.03.2010)