The Omega Man

No nevim, jestli režisér Boris Sagal nemá něco společnýho se Stevenem Seagalem :-) Omega man je taková oldskool akční blbina ve stylu 1 proti 100, přičemž těch 100 je banda totálních idiotů. Ale musim uznat, že ze začátku mě film opravdu pobavil. Charlton Heston se projíždí autem (a nebo se prochází s kulometem v ruce) po opuštěnejch ulicích, občas odpráskne nějakýho mutanta a hláškuje jak o život. Dost mi to připomínalo film They live. Jinak ty záběry na liduprázdný město jsou docela působivý (i když jednou jsem si všimnul, že v dálce jezděj po silnici auta) a vytvářej slušnou atmosféru. Průser je, že zábava vydrží asi tak jenom do půlky. Pak se na scéně objeví několik dalších (nezmutovanejch) postav a začne postupně ubejvat akce a humor a naopak přibejvá nuda. Celkově to rozhodně neni špatnej film. Když jsem si tady přečet komentáře, tak jsem čekal, že to bude mnohem horší. Je to docela zábavný, ale jestli se na to budete dívat, tak doporučuju vypnout mozek. P.S. Taky je zajímavý, že Omega man je častym terčem různejch parodií a narážek v hromadě jinejch filmů. (28.10.2008)

Boris Sagal je tragéd! A Heston snad ještě větší, když přijmul roli v tomto filmu, asi mu docházely peníze. Naivní scénář, laciná výprava, příšerné masky ( zmutovaní kapucíni jsou k smíchu ), otřesně zrežírované akční scény, nehodící se hudba, tohle herecky nezvládá ani Heston, se samopalem v ruce je spíše směšný... (27.08.2006)

Po Já, legendě jsem se koukl i na tohle aje zajímavé pozorovat, v jakých bodech se adaptace stejné literární předlohy schází a v jakých se naopak rozchází. Úvodní jízda s autem je kupříkladu HOOODNĚ podobná. Ve prospěch Omega Mana mluví jednoznačně zajímavé černohumorné odlehčení, které ale ke konci jde do kopru, zabíjí ho naopak naprosto nezvládnutí nakažení. Nejenomže to nějak postrádá logiku (Na co se teda sakra umírá), ale vypadají směšně a naivně a neustále blbě žvaní. Jinak je to ale velmi zajímavá raritka, člověk má aspoň porovnání, jak se točilo postapokalypické sci-fi v sedmdesátých letech :) (05.01.2008)

Je to už dávno, co jsem viděl film I Am Legend (2007) s Willem Smithem. Stejnojmennou knihu od Richarda Mathesona jsem nikdy nečetl, stejně jako jsem dosud neviděl původní film The Last Man on Earth z roku 1964. Takže nemůžu moc srovnávat. I Am Legend se mi však docela líbilo a tak jsem chtěl dát šanci i jejímu předchůdci. Tentokrát jde však spíše o čistokrevné scifi, ze kterého hororová atmosféra moc cítit nebyla. Tím však nechci říci, že by šlo o vyloženě špatný film. Jen mi tu chyběly zombie - (jenž jinak vůbec nemusím), které zde byly nahrazeny lidmi v kápích s moukou na ksichtu. A to vážně moc velká výhra nebyla. Navíc jsem se cítil lehce ochuzen i pořádnou atmosféru, která mnohdy doslova stagnovala. Náznaky napětí tu fungovali snad jen ve chvílích, kdy vědec musel bojovat se společenstvím. I tak šlo spíše o přehlídku akčních scén, které však trpěly nedostatkem důvtipu. Bohužel musím souhlasit i s tvrzením, že zvolená hudba filmu spíše ublížila, nežli by jej pozvedla na výší úroveň. Největší problém jsem však měl s důvěryhodností postapokalyptického světa. Tvůrcům se moc nepodařilo zakrýt všechny nedostatky, kterých tu byla spousta. Již v úvodní projížďce lze spatřit normální provoz na silnici (dálnici) za hlavním hrdinou, či chodící lidé. Ani samotný scénář se pak nevyvaroval zbytečným chybám a hlavně mi přišlo, že množství scén – situací bylo nedotažených do konce, či naprosto zbytečných. I ten samotný závěr rozhodně nepatřil mezi vydařené. Podobně bych se mohl vyjádřit i k dialogům.50% (04.02.2015)

The Omega Man se mohl stát velkou modlou postapokalyptického sci-fi thrilleru. To by ovšem nesměl být tak strašně špatně zrežírovaný a "obdařený" hudbou, která se k jednotlivým scénám hodí asi jako šlehačka k utopencovi. Heston sice má charisma, které dokáže utáhnout celý film, ale co je to platné, když Sagal zoufale nezvládá akci (možná nejvíc mě to mrzelo v případě úprku na motorce) a atmosféru jako by snad ani neměl sebemenší zájem jakkoliv budovat (ukazovaní záporáckých kapucínů po celou dobu v celé jejich vizuální i intelektuální "kráse", namísto mnohem efektivnějšího užití pouhých náznaků, tomu ubírá spoustu potencionálního napětí a tajemna). Výsledkem je tudíž místo hutné ponuré podívané jakási nesourodá bizarní taškařice, jejíž celkovou nepovedenost skvěle stvrzuje příkladně připitomělé finále. Materiál jako stvořený k parodování (viz jeden můj oblíbený simpsonovský čarodějnický speciál). 40 % (04.01.2017)