Lincoln

Dobová atmosféra je vynikajúca, herci bezchybní a vzhľadom na tému je Lincoln prekvapivo len veľmi mierne sentimentálny. Za ostatných 10 rokov určite Spielbergov najodvážnejší (a najmenej senilný) film. Lincoln však zásadným spôsobom vyžaduje znalosť historických detailov (podobné spracovanie nedávnych udalostí by nebolo také "nudné", lebo zachytiť kontext by bolo oveľa jednoduchšie). Udalosti sú ale neamerickému divákovi dosť vzdialené. Výsledok je tak pomerne úmornou prehliadkou historického múzea, ktoré je síce celkom zaujímavé, ale v štvrtej miestnosti už návštevník stráca prehľad o tom, čo sa deje. (24.12.2019)

Celý súčasný Spielberg. Audiovizuálna nádhera, skvelé herecké výkony, brilantná réžia, výprava... a k tomu vagón nudy. Niežeby otázka zrušenia otroctva a postava Lincolna neboli dôležité a zaujímavé, len čo je moc je moc, a na mňa toho politikárčenia v snahe získať hlasy pre 13. dodatok ústavy USA bolo trochu moc. Vlastne sa takmer celý film točil len okolo tohto. Strašne jednotvárne a čo je jednotvárne má tendenciu nudiť. To je aj tento prípad. Slabý priemer. 55/100 (16.08.2016)

Co kdo chce, to od tohodle filmu bude očkávat. Točil to Spielberg, takže z jeho strany na tom nic špatného víceméně není. Daniel Day-Lewis zase pro změnu na tuhle postavu trénoval bůhví kolik let. Každej tvrdí, jak artikuluje jak Abraham, ale přitom ho na živo už nikdo nezažil. Ale jo, já to beru. Jenže bych řek, že takový film má význam fakt jenom pro USA. Tady je to totální průměr, ke kterému nejde něco cejtit. Spíš naopak. Shlédnuto jenom kvůli Spielbergovi a škoda času. (18.10.2014)

Musel jsem se trochu nutit, abych se na Lincolna vůbec podíval a musím říct, že za vidění stál. Plejáda skvělých herců, kteří mají co říct... Navíc Spielberg netočí vyloženě špatné filmy a prosazení 13-tého dodatku, byť zdlouhavé a nudné podává zajímavě. Abe (Daniel Day-Lewis je skvělý a nominace na Oskara je více než oprávněná) využívá zdržování korupci a překrucování pravdy k dosažení svého. Jeho dobrácké a skvěle vypointované historky z něj dělají sympaťáka, ale lid kvůli tomu trpí o měsíc déle ve válce. Hvězdný okamžik dějin, říká se... nic není hvězdného na snaze prosadit svou a uspět pletichařením a polopravdou. Podotýkám, že při finálním hlasováním jsem doufal, že dodatek projde a při každém "Yay" jsem se pousmál. Spielberg uspěl v tom, že na nás nevalí tohle období dějin jako něco význačného co tvoří dějiny. Bere to syrově, věcně. Podaří se to, fajn. Nepodaří, no tak budiž, snažili se. Ano je trochu nevýhoda, že víme jak to dopadlo. Divák proto nemůže být zcela spokojen. Výlety mimo interiéry (je jich jen pár), kde vidíme válku s tím co k ní patří (usekané údy na kolečku) zaberou z celé dlouhé stopáže jen pár minut jinak se kecá. Přesně tím stylem (jen argumenty mají hlavu a patu), který vidíme na jednáních v české sněmovně (z tím rozdílem, že v ní někdo opravdu sedí a kdo v ní sedí nečte noviny, nespí, ale dokonce mluví a má názor), které nedokážu sledovat déle než několik vteřin. Aspoň ten Williams k tomu hraje, i když nijak vyjmečně. (13.02.2013)

V něčem mi vlastně Lincoln nepříjemně připomenul (před)loňskou vyhypovanou senzaci Černobílý svět. Zřejmě svým ostentativním lpěním na tom, že černá a bílá, pravda a lež nemají žádné odstíny. Spielberg natočil film, při jehož sledování se mi vybavil Eliadův koncept absolutního epického času. Není to historické drama. Je to mýtus. Mýtus, v němž se politici rozpadají na osvícené progresivisty, hysterické tmáře a bezpáteřní "váhavce". Mýtus, v němž se neptáme, co hlavní postavu motivuje k tak odhodlanému postoji, co jí žene kupředu, protože sama hlavní postava je absolutní pravdou (i když naznačuje určitou vnitřní rozeklanost, film ji nikdy nenechá převážit a narušit státnickou auru). Lincoln si nemohl přát lepší formu, než jakou mu vtiskl Daniel Day Lewis - pomalý, rozvážný, rozšafný, nekonečně laskavý a přitom přesvědčený a přesvědčivý do morku kostí. Spielberg se k postavě chová s nápadnou ikoničností - to, jak jí umíšťuje do záběrů, jak využívá významotvorného světla, to nás jen utvrzuje v tom, že před námi nestojí Lincoln smrtelník, ale Lincoln-ikona. Když pak prezidenta dostihne smrt, vytasí Steven barokizující záběr, v němž je život temnotou a smrt světlem ("Odešel do Věčnosti"). Hagiografie svatého, a to včetně struktury vyprávění - expozice odhalující svět v nerovnováze / osvícení skrze sen / náprava / mučednická smrt (něco, co dobře funguje od středověku, přes mesianismus, sorelu až dodnes). Nevysmívám se tomu, nezpochybňuju to, už jsem viděl zbožštěné jiné lumeny s daleko větší mírou diletantismu a u Lincolna mě to neuráží. Ani se mě to ale nijak nedotýká. Tohle je film-rituál pro věřící, ať už "lincolnovce", nebo "spielbergovce", kteří se budou předhánět ve chvále toho, jak narativně i formálně brilantní to je (a skutečně je). Neupírám mu vizuální podmanivost klasického umění, ani vypravěčskou bravuru, s jakou do koženého rámce poslaneckých rozprav vnáší Spielberg humor a dovedně střídá časoprostorové plány. Ten film je ale profesorsky studený, v některých oheldech zjednodušený, vyhýbající se skutečným problémům... musím se trochu usmívat: když Lincoln uplácí demokraty politickými trafikami, aby mu šli na ruku, shodneme se, že dělá správnou věc (protože zastupuje pravdu, "je to dávno", navíc je to natočené jako komedie). Když ale hrdina Dne zrady dělá totožnou věc, je to odporný pragmatismus, špína, hnusná politika a američtí kritici píší o filmu, který současná Amerika nepotřebuje. Současná Amerika určitě potřebuje Lincolna a pevný žulový mýtus. Já jako divák nic podobného vidět nepotřebuju, i kdyby to mělo sebe-virtuóznější formu. Je to z mého pohledu sebe-potvrzující ideologická nuda, která se brání jakýmkoli pochybám tím, že je vymýtá stokrát viděnými schématy, kterým dojem výjimečnosti dodávají elitní herecké tváře a osvědčenou strukturou vyprávění. Takový film mi ale není schopný nabídnout nic životného, jen zívající propast odstupu od dokonale koherentního a uzavřeného světa mýtu. With all due respect, mr. Spielberg. (11.01.2013)