Griffin a Phoenixová

Trefa do černého a přiznávám se, hned několikrát jsem se u filmu rozbrečel (což se mi normálně nestává). Ani nevím co vychválit, když jsem plný emocí, takže výtečný scénář, chytlavá hudba a úchvatné herecké výkony (od obou), ale přeci jen Amanda Peet se mi vryla do srdce hlouběji. Nečekaný a enormě silný filmový zážitek. 95% EDIT: Napodruhé poněkud slabší, bez sebemenšího náznaku plnohodnotného zážitku, ale nevadí. Hodnocení už měnit nebudu a vkus se zkrátka mění. (28.01.2010)

Tváří v tvář smrti člověk dělá věci, které by za normálních okolností nedělal nebo spíše je neumí nebo není schopen dělat. Například, a to především, žije naplno a užívá si ze všech sil poslední měsíce, dny, hodiny i minuty. Nevím proč, ale miluju takové příběhy jako je Klepání na nebeskou bránu nebo právě zmíněný Griffin a Phoenixová. Těm kdo prvně jmenovaný neviděli, vřele doporučuji. (03.01.2013)

Už dlouho se mi nestalo, aby mě nějaký film takto dojal, naposledy snad Umírající zvíře. Už po pěti minutách jsem věděl, že koukám na něco výjimečného. Celou dobu jsem si užíval ústřední dvojici. Bylo krásné sledovat, jak se oba zamilují a chovají se dětinsky. Nehledají na vztahu, ani na tom druhém, chyby, protože vědí, že nemají dlouhou budoucnost, řeší jen to co je teď a tady. Hltal jsem každou scénu, těch opravdu silných je tu hned několik. Moc krásný, milý a dojemný film. (17.11.2009)

Velmi dobře si pamatuji původní verzi filmu z roku 1967 s Peterem Falkem a Jill Clayburghovou, přestože jsem film viděl pouze jednou a tehdy před čtyřiceti lety. Skvělý scénář a vynikající herecké výkony tehdejších hvězd nedaly na film zapomenout. Měl jsem proto velké obavy podívat se na novou verzi. Ty se splnily na půl. Herecké výkony obou představitelů nové verze byly velmi přesvědčivé, ale scénář udělal z původní verze kýčovitou selanku a to zejména v konci příběhu. Je vždy zoufalé a většinou devalvující, pokud si někdo chce zopáknout úspěch původního díla s tím, že jej udělá lépe a nově! Tak to se, dle mého názoru, v tomto přepisu nepovedlo. Snad nejhorší byl nově udělaný konec filmu s kýčovitým vánočním stromečkem s dárečky v parku!! V původní verzi byl konec pojatý mnohem silněji a ne takto telenovelácky. Stejně jako v remixu si Phoenixová nepřeje, aby ji Griffin v nemocnici navštěvoval a asistoval při jejím umírání a přeje si, aby ani nevyhledal její hrob. Griffin jí splní pouze první přání. Po její brzké smrti její hrob vypátrá a zde je právě onen působivý konec mistrného scénáře, kdy na náhrobní desce Griffin v šoku čte vytesaný nápis: „Věděla jsem, že přijdeš Griffine!“ Teprve nyní následuje scéna bezmocného vzteku rozbíjení vlastního auta a aut dalších. Po takovém silném zážitku má mnohem větší razanci a logiku. Tím samozřejmě film končí. Ale nový prášek holt pere lépe a vše je po něm heboučké, že! (14.02.2010)

Setkání dvou lidí, kteří později zjistí, že je spojuje stejný osud. O tom, že je Griffin nemocný, se dozvíme hned na začátku. Na přednášce se setká s Phoenixovou. Ta se drží zpátky a rozhodně si nechce s Griffinem nic začínat. Proč? Protože nemá čas. Její "působení" na tomto světě se blíží ke konci. Jejich vzájemné odhalení svého zdravotního stavu oba zasáhne. Snaží si spolu užít poslední chvíle života... Všechny ty lumpárny, které spolu zažívají, mi přišly úsměvné. A působily na mě radostně. Jsem také ráda, že se ve filmu objevila i pasáž, kdy se snaží hlavní hrdinové pomilovat a ono jim to prostě nejde. Až v momentě, kdy se Griffin přestane soustředit na svou nemoc a na to, co bude, se jim to konečně povede... Závěr filmu mě rozbrečel. Výborně podaný film o dvou lidech, kteří se setkají v době, kdy neví, kolik času jim na tomhle světě ještě zbývá. (14.11.2010)