Mé druhé já

Neila Jordana považuji za jednoho z nejzajímavějších "žánrových" tvůrců, protože tenhle irský rodák si vybírá klasické žánrové modely od melodramatu k hororům či thrillerům anebo kriminálkám a ty má potřebu komentovat, popř. hybridizovat s jinými a nutí tak diváka přistupovat zcela jinak již ke známému, přehodnocovat neustále svůj pohled na věc. Nejinak je tomu v Mé druhé já (subžanr vengeance filmů je zde skombinován s komiksovým pohledem na věc, a tak jsou ony náhody a klišé žánrově opodstatnitelná), do jisté míry odpovědi na Scorseseho a De Nirova Taxikáře, v němž si tehdy zahrála i mladá Jodie Fosterová. Zatímco v neonoirové klasice se Travis koukal do zrcadla a vedl "sám se sebou dialog", Erica na sebe pohlíži do rozbitého zrcadla, opláchne si tvář a navazuje dialog s divákem. Okolní svět, v tomto připadě New York, v němž násilí a vraždy od 70. let ubývají, než aby narůstaly, je nám podáván skrze pohled hlavní hdinky, která jako všichni hrdinové Jordanových snímků přišly o tradiční lidské hodnoty - ovšem zde postava neprochází netečně okolím, které se mění bez jejího vědomí, ale Erica se rozhodne s okolím něco dělat, ovlivnit ho. Philippe Rousselot, stálý Jordanův kameraman, užívá ozvláštňující prvky k posílení emociálního dopadu na diváka, stylisticky je film laděn do šera, v němž může skončit jeden člověk a vyjít z něj jako někdo jiný a vypravěčsky kvůli zvolenému voice-overu hlavní hrdinky se s ní nemůžeme ztotožnit, sympatizovat s ní a fandit ní, ale důmyslnou střihovou skladbou jsme nuceni zaujat stanovisko k vyobrazovaným násilným výjevům. A protože titulní postava dělá v rádiu, hodně se sází na zvukové efekty, které jsou v mnoha scénách akčního ražení zintenzivněny a v ponorech do duše zase utlumeny, je radost na film nejenom koukat, ale i ho poslouchat (i díky jazzově laděnému kvalitnímu soundtracku, který film navrací do taxikářovského neonoirového hájemství). Nebýt problematického konce, jenž je žánrovou hrou s divákem a jeho očekáváním (ono se to stane, ale trochu jinak...), bylo by to za plných. A Jodie zde nehraje svou typickou roli silné ženy, která se rozhodne jednat, ale naopak roli ženy na tenké hranici mezi dobrem a zlem, která je donucena jednat, protože jí nic jiného nezbývá. (26.11.2007)

Vyznění, pochybné postrkávání příběhu (jakoby další „nahodilosti osudu“ byly psány za pochodu) a vševědoucnost postav (detektiv ví, co chceme, aby věděl, na což by ovšem potřeboval mozek Holmese, Poirota i slečny Marplové dohromady) táhnou film dolů; výkon Jodie Fosterové, lehkost dialogů a zručnost režiséra naopak hodně vysoko. Výsledek není úderem na solar, ale – a ani na nejmenší měřitelnou jednotku času mě nenapadne uvažovat jinak – je mnohonásobně zdařilejší než Přáni smrti. Neil Jordan přemýšlí. A my můžeme s ním. Třeba nad tím, že pro jiný trest smrti než ten bez soudu v dnešní „civilizované“ společnosti už brzy nebude místo: (ne)mělo by? 65% Zajímavé komentáře: kleopatra, Mahalik, k212, Nick Tow, HAL, Standito (21.05.2010)

Pro mě bylo sledování docela zajímavým experimentem. Dopoledne jsem se dívala na originální znění, to mě nijak zvlášť nenadchlo, ačkoliv jsem byla takřka v očekávání. Večer potom vysílání s dabingem. To by mě přímo odradilo, kdybych neznala originál. Film, který je takovýmhle způsobem založen na hlavní hrdince a emocích, které vyjadřuje hlasem, je přímo hřích dabovat! Nicméně poznámky některých kolegů o tom, že film působí tak nějak komiksově, jsou dost na místě. A ten pocit je zase nemístný. (22.05.2010)

Slovenský, či český distribučný preklad sú rovnako primitívne ako originálny názov, kto sa nimi však nedá odradiť, nebude ľutovať! Skutočne. Ak by vás zaujímalo prečo, posnažím sa to vysvetliť. V traileri sa rysuje len ďalší rutinný, priamočiary a obohraný príbeh o pomste, ktorý diváka ničím neprekvapí a možno preto mnohí z vás jeho zhliadnutie len mechanicky odkladali na neskôr. Dej filmu a jeho kvality však na mňa tajomne vybehli spoza rohu ulice, prepadli ma v tú najneočakávanejšiu chvíľu, olúpili ma o všetky falošné dovtedajšie ilúzie, ktoré som si o ňom vytvaroval a následne mi uvalili takú ranu, že som bol z toho pár chvíľ v mimo. Psychologický prerod postavy od hlavnej obete po hlavnú hrdinku sa podaril na výbornú, pretože Jodie Foster to celé zatiahla silou niekoľko sto konských síl. Pozoruhodné je striedanie bezcitných, pomstychtivých, beštiálnych, surových a zverských scén s následnou jemnou psychologickou štúdiou, senzitívne prístupnou a vnímavou zo strany diváka. Pocit plánovanej odplaty a fandenia voči postave Ericy je silný a záver to celé zvládol s prehľadom. Množstvo scén možno nepôsobí originálne, ich originálny sled je však natoľko zaujímavý a svojský, aby tak film ako celok pôsobil. 85%. (12.04.2009)

Nevýraznou zápletku a zmateného Jordana táhne kupředu mamutí silou Jodie Foster, která si prostě svůj film zkazit nenechá. Trochu vypočítavé voice-overy a jasný průběh jsou tak postaveny na váhu proti líbivé vizuální stránce, nepředstírané brutalitě a zlomené duši hlavní hrdinky. Jodie zkrátka ten strach, vztek a odhodlání věříte. Malé nenápadné blondýnky. Ode dneška si na ně budu dávat pozor. Smutně duchaprázdné, ale spokojeně efektní. S po čertech dobrými herci jako polevou. (70%) (24.09.2007)