Marie Antoinetta

Po Meinertově němém filmu Marie Antoinetta - Život královny (1923) se jedná o druhé filmové zpracování (a první zvukové) tragického osudu poslední francouzské královny Marie Antoinetty, dcery Marie Terezie a manželky Ludvíka XVI., o kterém budu klidně tvrdit, že jestli někdy nastala "dokonalá konstalace", tak to bylo zřejmě ve chvíli, kdy se vybíral cast tohoto filmu - přesto byl ve své době tento snímek spíše nákladným propadákem (zejména kvůli opadající slávě Shearer, která podle zlých jazyků již nebyla lákadlem pro diváky). Film je nepochybně one-woman show vynikající Normy Shearer, v té době nekorunované královny MGM, označované samotným studiem za "The First Lady of the Screen" (s uvedenými označeními to samozřejmě chce brát krapet s rezervou, neboť "slečna Shearer", jak se od zaměstnanců studia nechala sama oslovovat, byla přítelkyní a matkou dětí Irvinga jr., dědice studia MGM. Zajímavostí o Shearer určitě je, že šilhala, což se jí před kamerou dařilo silou vůle úspěšně maskovat :-D). Shearer každopádně táhne tento film od začátku do konce a její proměna z náctileté naivní husičky, jejíž připitomělej smích a afektovanej písklavej hlásek mi ještě druhý den po zkouknutí filmu zněl v uších, až po zničenou ženu před popravou, která je ale stejně úplně mimo reálný život, je vynikající. Nezaostávají ale ani další, zejména Robert Morley v roli psychicky narušeného a fóbiema trpícího Ludvíka XVI., až po dokonale slizského a floutkovského rakousko-uherského rodáka Josepha Schildkrauta, který si pod tunama make-upu zahrál roli Duka d'Orléans. Nepřehlédnutelný je též mladý Ty Power jako milenec Antoinetty hrabě Axel de Fersen, který ale dle mého názoru neměl příliš prostoru a možností svou postavu rozvinout, nicméně i tak je ve své roli dobrý a samozřejmě se na něj dobře kouká :-D. Černo-bílá tomuto filmu neskonale sluší, dodává mu úžasnou atmosféru a podtrhuje nádherné a monumentální kostými, které v ní obdivuhodně vynikají. Jediným negativem tohoto filmu je snad jenom jeho délka, takže některé scény jsou zbytečně roztahané, což ale vyvážují vynikající herecké výkony a celková síla příběhu. Je škoda, že se filmu nepodařilo ani jednu ze 4 nominací na Oskara proměnit v sošku. Normě Shearer, pro kterou toto byla v pořadí již 6tá nominace na tuto cenu, vyfoukla cenu za hlavní ženskou roli Bette Davis za film Jezebel a Robertu Morleyovi, pro kterého byla tato role debutem, za vedlejší mužskou roli zase Walter Brenman za film Kentucky. Zajímavostí je, že údajně původně MGM plánovalo do role hraběte Axela obsadit jejich "stájovou hvězdu" Roberta Taylora, nicméně Shearer poté, co se setkala na jedné večeři s Powerem, přemluvila tuto hvězdu Century Fox, aby si zahrála po jejím boku. Foxi souhlasili (i když to bylo poprvé a naposled, neboť se nepřenesli přes skutečnost, že si jejich leading man č.1 , i když za tučný honorář, zahrál u MGM pouze vedlejší roli) a Powera "zapůjčili". Traduje se také historka, že polibek při prvním setkání Antoinetty a Axela pojmula Shearer tak vášnivě a dlouze, že musel být sestříhán - Power údajně až takové nadšení nesdílel. (09.05.2011) (méně) (více)