96 hodin

Pětihvězdičková akce naroubovaná na naprosto strohé, skrz naskrz schematické a milionkrát ohlodané kostře. I to Neesonova drsňáctví je tu spíš instantní, než hluboce prožívané, inu, přesně v souladu s výrobními postupy masokombinátu Luca Bessona. V rámci spěchajících běhavých akčních béček přesto vynikající. (07.10.2008)

Velmi správně na kost ohlodané akční drama hrdiny, který má nad jiné silnou motivaci a neúspěch pro něj neexistuje. V takovém stavu je pak člověk ochoten dopustit se spousty ošklivých věcí (zvlášť když je dělal dříve a ani takovou motivaci neměl) a já si zas pro změnu nepamatuju film, u něhož bych byl ochoten nechat staré dobré ultranásilí působit mi tak pozitivní pocity. Nevědět, že Liam Neeson má všehovšudy dva syny, řekl bych, že si to bral docela osobně. Každopádně je více než příjemné vidět pana "hraní mě občas fakt nudí, ale co, na chleba se vydělávat musí" v plném nasazení a velmi povedeně nasnímaného, sestříhaného, ohudebněného, ozvučeného, prostě hergot fix, tenhle film mě naprosto dostal. 90% a chci OBA soundtracky. PS: Maggie Grace je poleno a pravděpodobně i slepice, ale to si uvědomíte až někdy docela dlouho po konci filmu;) (25.12.2008)

„Zabijte ho potichu, mám tu hosty.“ Zlí lidé jsou nepoučitelní. Už mohli vidět tolik filmů, v nichž hodný americký taťka vezme spravedlnost a střelnou zbraň do svých rukou… ale ne, oni si nedají pokoj. A tak dceru bývalého elitního agenta hned po uvedení diváka do nezbytného stavu nadrženosti (na krvavou a nesmlouvavou akci) osloví na pařížském letišti francouzský Leoš Mareš, bezpáteřní dohazovač bílého masa albánské mafii. Kdyby tak ubozí Albánci tušili, jak malými myšmi jsou v porovnání s kocourem, který jim jde po krcích. Že jeho výhružka „Najdu tě. A zabiju tě“ není planá, následně dosvědčí vážně míněným sdělením francouzskému Kevinu Spaceymu „Klidně zbořím Eiffelovku, když budu muset“. Z výrazu Liama Neesona lze vyčíst jediné – myslí to k smrti vážně. Což mysleli i tvůrci této super high conceptové akce. Proč by ne, vždyť podobné filmy sledujeme právě pro jejich přímočarost a nehumánní nebrání ohledů na kohokoliv, na cokoliv. Nepatřičnost „zabijáckých“ vět, použitých v různých obměnách už v tolika předchůdcích, jenom podtrhuje odklon od reality a únikový charakter těchto „kill ‘em all“ kousků. V současnosti, kdy ambicióznější snímky usilují o maximální realističnost a hrdinové povětšinou nevítězí kdovíjak suverénně (Bourneovo ultimátum, bitka ve Východních příslibech), je příjemné představovat si u rozumně dlouhých 96 hodin, že byste v případě únosu vlastní dcery dokázali totéž, co Bryan. Apendix: Z celého filmu jsem nabyl dojmu, že Luc Besson je pravičák nenávidějící Paříž, město plné úchylů a mafiánů odjinud. Doupě neřesti je navíc ironicky umístěno na Rue de Paradis. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, choze, castor, Niktorius, uzzi, gu-staff, Dallas, zdenny (18.11.2008)

V rámci nejčistších 'akčních filmů pohybu' dokonale efektivní pecka... podobná jako před lety Štvanec. Přebral se bournovský koncept kinetické akce a okamžitého rozhodování hrdiny-profesionála, vyprávění je rozloženo do celovečerní série honiček a potěšení se z kombinace pohybu postav v akci a pohybu informací přeneslo čistě na oživení žánrových konvencí v prvním zmíněném modu. Velmi opojné, velmi důsledné a velmi - fajn. (17.10.2008)

Napůl old-fashioned, napůl v moderním evropském střihu plném úzkých uliček, kontaktních soubojů a kličkujících francouzských aut. S Britem v hlavní roli téměř dokonale funkční; a i když tam - zdá se - pořád jako by něco chybí, závěrečná balada na piáno podkreslující titulky vás přesvědčí, že to tam přece jen bylo, jen vám to došlo trochu později. Jinak scénář je samozřejmě demence roku :-). (07.09.2008)