Lidice

Vzhledem k tomu, že se jedná o první film, ve kterém účinkuji, jsou mé rozpaky ještě o něco větší. Zúčastnil jsem se natáčení davové scény přímo v Lidicích, které trvalo celý den. Z toho byl ve filmu použit záběr zhruba čtyřvteřinový, navíc s nesmyslným obdélníkem velikosti fotbalového hřiště vprostřed celého davu. To však jen na okraj. Nutno podotknouti, že tento jev se zcela ztratil v celé záplavě dalších nejasností a nelogických posloupností. Což o to, film nebyl pojat vůbec špatně. Když se podíváme na dosavadní filmografii Petra Nikolaeva, je s podivem, že výsledek vypadá takto. Kupříkladu kamera je parádní, moderní a poutavá. Herecké výkony vcelku vyrovnané, samozřejmě vyčnívá Kája Rodenů. Sice jsem měl místy pocit, že sleduji Hlídače č.47 2, ale za to samotný Karel nemůže. Mírné zklamání pociťuji z výkonů Zuzany Bydžovské a dcery slovutné paní Janžurové. Obě dámy snad neměly dostatečný prostor, jinak si to nedovedu vysvětlit. Co mi však vadilo nejvíce byl kvapík, kterým utíkal děj dopředu jako by šlo o nějaký závod. Otázky ve mně vzbuzoval střih i scénář samotný. Tak kupříkladu návrat Rodena z vězení do rodné vesnice. Co to mělo být? (Pozor, následuje spoilerová věta) Přeběhne zasněženou louku, dvakrát jej obkrouží kamera a to je celé? To měla být nejemotivnější scéna celého filmu! A co takový dodatečně točený atentát na Heydricha? (Opět spoilerová větička) Nálož bouchne pod autem, kteréžto se ani nepohne, Reinhard se chytne za záda, jako by měl housera, a šlus... Můžu směle pokračovat. Na paškál by se dal vzít i soundtrack. Před návštěvou kina se ke mně dostalo CD prodávané na stáncích, na jehož obalu jsou jako účastníci hudby k Lidicím uvedeni Lucie Bílá, Dan Bárta, Aneta Langerová, Divokej Bill nebo Vypsaná fixa. Kde je tedy chyba? Já totiž slyšel jen jednu všudypřítomnou orchestrální melodii na deset způsobů variovanou, přičemž nemám dojem, že by se Vypsaná fixa nebo Divokej Bill věnovali symfonické tvorbě... Jak už jsem tedy v úvodu naznačil, jsem z Lidic rozpačitý. To měla být obrovská pecka útočící na naše emoce, měl z toho prýštit americký patos po česku, mělo to být uhlazené a jasné. Bohužel, nic z toho se u mě nekonalo. Výsledný dojem je takový, jakoby to celé bylo šito horkou jehlou a poslepované na koleni cestou ze studia na premiéru. V případě příběhu o Lidicích mě to mrzí natolik, že jim dám druhou šanci. (27.06.2011)

Nikoli neživý pomník, ale film, který se může plně postavit na roveň tomu nejlepšímu, co na podobný téma u nás vzniklo, aniž by se cokoliv z toho pokoušel napodobit. Jsem rád, že i přes marasmus český kinematografie, přes neustálou zahleděnost do malejch lidiček a rádobyumělecký pokusy ala Protektor (čim víc na něj vzpomínám, tím prázdnější a nudnější mi připadá) u nás může vzniknout film s jednoznačným obsahem, kterej se nestydí sám za sebe a nepokouší se všechno řečený relativizovat, odpáklovat a zatlouct. A přitom ne že by nebyl plnej absurdity dějin, kdy o osudový události rozhodne malá pitomost a kdy je obyčejnej člověk semletej událostma ještě dlouho potom, co se stanou. Dle mýho názoru je ve filmu (resp. ve skvělým Mahlerově scénáři) vyvážená jak tahle rovina osobní, tak rovina dějinná. Přepínání mezi oběma polohama je plynulý a logický, pokud divák dokáže vnímat a zařadit si jednotlivý dějový monety (Heydrichovo prehudování krátce nato doprovozenej větou "a kde myslíte, že je ten čtvrtej z kvarteta"), nenápadný zakrytí Benešova obrazu při prohlídce a podobně, prolínaný s vrcholně osobníma scénama jako Rodenova cesta přes prázdnou zasněženou pláň nebo předání dopisů. Nechybí to ani postavy, skrz který si může divák sám pokládat otázky, jak by se zachoval v krizový situaci (četník Vlček). Původně jsem měl v úmyslu odměnit to čtyřmi hvězdami, ale když o tom přemýšlím, soudím, že maximum je tu zcela oprávněný. (04.06.2011)

Tak nějak nevím. Asi už opravdu přestávám ztrácet naději ve zlepšení stavu českého filmu. Myslím, že nejsem sama, kdo od Lidic, při docela slušném hodnocení, očekával alespoň nějakou možnost v silný a mrazivý zážitek, hodný oné kruté události, která se tehdy odehrála. Lidice nejsou špatný film, zpracováním i výkony velmi kvalitní, spíše dle velkých očekávání mnoha diváků však zklamáním. Já patřím k těm, kteří doufali, že ztvárnění tohoto činu bude více krutější a silnější. Samotnému vypálení Lidic se film nevěnuje dohromady snad ani dvacet minut. Jestli si pan režisér myslí, že k navození pocitu hrůzy postačí náckové vyhánějící obyvatele z domovů a polévání obydlí benzínem, tak se poněkud spletl. Vždyť to je k vidění ve většině válečných filmů. Hlavní zádrhel spočívá v tom, že se příliš zaměřuje na jednotlivé osudy postav, především před atentátem na Heydricha. Karel Roden se ještě před tím dostane do basy, takže velkou část děje sledujeme jeho pobyt ve vězení, kde mu dělá společnost třeba Jan Budař. Tím pádem je z celé situace v podstatě venku. V závěru pak vidíme Karla, kterak přijíždí vlakem do Lidic, sněhem se vydává k vesnici, jde dál a dál, jenže vesnice už tam není. I to na mě nejspíš mělo zapůsobit, ale nestalo se. Soustředit se na jednotlivé osudy postav je dobrý tah, ale pokud se tak děje zhruba přes hodinu, pak dvacet minut vypalování, k navození silného dojmu a nějakých emocí už nezbývá žádný prostor. Lidice nejsou především o vypálení Lidic, nesleduje obyvatele v oněch krutých okamžicích, kde by se třeba děj zaměřil na transporty, osudy lidí po onom činu a následky. Je to spíše o postavách a příběhu vyprávěném před onou událostí. Já jsem očekávala něco jiného. (19.06.2012)

Taky Vám připadá, že Karel Roden přešel ve stejném kostýmu a se stejným výrazem rovnou ze "mlýna" do Lidic? Lidice je pěkný film, mají nádhernou kameru, famózního Romana Luknára, Zuzanu Bydžovskou, Karla Rodena i další herce, ale Habermannův mlýn, nejen z hlediska filmového srovnání mně vychází líp... (31.10.2011)

Příběh Lidic si zasloužil převedení na filmové plátno. Nic krutějšího naše novodobá historie nepamatuje a je potřeba, aby se nezapomínalo na to, že jakmile někomu vystřeluje pravice, nosí hákový kříž a podle tupého výrazu je zřejmé, že má v hlavě úplně vygumováno, tak se schyluje k velkému průseru. Tímto zdravím Dělnickou stranu. Ovšem jestli má jít opravdu o skutečný příběh Lidic, tak možná mělo zůstat u nudných dějepisných citací a tu vztahovou vatu jednoduše vymyslet. Podle filmu to totiž vypadá, že za celý masakr můžou dva blbci, kteří si chtěli zapíchat a při balení holek nebyli schopní mluvit pravdu. Mít tam svoje předky, tak nevím, co si mám myslet. Snímek sám o sobě je bohužel střelou úplně mimo. Od krájení dortu se rozjede klasická ochotničina. Scéna atentátu na Heydricha se zřejmě točila těsně před večeří, na kterou navíc neměli, tak alespoň ušetřili na kvalitě provedení celého útoku. Potencionálně nejsilnější pasáž (u zdi) nemá pořádný úvod a odbude se jakoby nic během jedné minuty (?!). Vyprávění opět zkratkovité. Když už rozjeli tolik vztahových linií a na emočně silné scény ani neměli koule, tak z toho mohli rovnou udělat seriál, kde by se většinu času jen žvanilo. Vyprávěj 2 aneb dva nadržení kreténi. Jedna hvězda je čistě z úcty k padlým. (24.11.2014)