Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Falko
    ***

    Film bol nominovany na Oscara za najlepsi film roka, avsak zvitazil THE ARTIST (2011). V hereckych kategoriach bol nominovany Brad Pitt za najlepsieho herca v hlavnej ulohe, avsak zvitazil Jean Dujardin za The Artist a vo vedlajsej ulohe bol nominovany Jonah Hill, avsak Oscara ziskal Christopher Plummer za ZACATKY (2011). ________ Brad Pitt - (Billy Beane) +++ Jonah Hill - (Peter Brand) +++ Philip Seymour Hoffman - (Art Howe) +++ Robin Wright - (Sharon) +++ Chris Pratt - (Scott Hatteberg) +++ Stephen Bishop - (David Justice) +++ Reed Diamond - (Mark Shapiro) +++ Brent Jennings - (Ron Washington) +++ Ken Medlock - (Grady Fuson) +++ Produkcia: Brad Pitt, Scott Rudin +++(22.3.2013)

  • Šakal
    ****

    Lehce rozporuplné pocity ve mně vyvolal tento nejnovější počin B. Millera. Snad bych je popsal sportovní terminologií resp. slovy hlavního hrdiny. „Rekord sice padl, ale pohár zůstal nedobyt“. Nejsilnějším zážitkem bude Moneyball zřejmě pro ty z vás, kteří se o sport (né nutně baseball) zajímají pouze okrajově a k příběhu přistoupí spíše z „obyčejné“ lidské stránky, tedy jako (intimnímu) příběhu člověka s obrovskou touhou po osobním úspěchu, kterému se do cesty (po)staví zdánlivě nepřekonatelné překážky, je ochoten obětovat mnohé, nicméně to ještě nutně nemusí znamenat „jít přes mrtvoly“ a ukazuje (se), že i v tomto prostředí si člověk může zachovat svoji tvář. V(e) (nej)vyšším hodnocení mi (jako zarytému sportovci) brání a nedokážu to přejít resp. p(r)ominout bez povšimnutí, absence většího prostoru ve prospěch samotného sportovního klání. Přičemž argumenty typu „o sport jde až v druhé řadě“ neberu. Tak se měli tvůrci zaměřit, prostor (tu) rozhodně byl, jiným (nesportovním) směrem. Osobně dávám přednost např. Stoneovu resp. Al Pacinovu pojetí http://www.csfd.cz/film/8750-vitezove-a-porazeni/. Jednoduše potřebuju být neustále vtažen doprostřed toho všeho dění (cítit vůni přebytečného testosteronu, nasát vůni (z) propocených šaten…..) Byť přiznávám, srovnávat zrovna tyto dva snímky, není zcela fér. 80% za vkusně umírněného B. Pitta a absenci (tolik typických pro podobné tipy snímků) klišé, patosu a sentimentu (Sorkin umí, to bez debat). P.s. bez podrobných statistik, analýz… se (v současné době) žádný masový sport již neobejde, nicméně (a to mi na snímku vadí snad nejvíce) je potřeba také dodat, že ani bez kvalitního trenéra (v současné době navíc suplujícího i roli psychologa) podpořeného kvalitním scoutingem, velkou díru do světa neuděláte. Na tom (si) trvám. P.p.s. to uživ. Shadwell – je vidět, že nechodíš moc často na Letnou. Pokud se Ti (v tom zdejším chaosu na hřišti) podaří najít algoritmus, máš u mě pivko a klobásu zdarma. Frontu si ale musíš vystát sám.(4.9.2012)

  • Madison
    ***

    Moneyball je presne ten typ filmu, ktorý je zahladený do seba a nejaký kontakt s divákom mu je úplne ľahostajný. Samozrejme, filmársky dobre zvládnuté, scenár si odpúšťa akékoľvek záchvevy osudových momentov a v podstate si nedokážem vybaviť jedinú silnú scénu, ktorá by ma "odrovnala". Chladný nenápadný životopisný hit, neschopný ukryť svoj zámer okúzliť akademickú pôdu, čo charakterizovalo aj minuloročnú Kráľovu reč, no tá ma aspoň pohltila. Brad Pitt však hrá výborne. Súhlasím s Pomovou pripomienkou: keby scenár situovali do prostredia natáčania filmov, nadchlo by ma to určite viac.(18.1.2012)

  • Shadwell
    ****

    Moneyball lze vnímat jako unikátní konspirační thriller navazující a v mnohém překračující Protokoly sionských mudrců, jako učené pojednání o dvou největších esech německé filozofie, Kantovi a Hegelovi, příspěvek na téma workoholismus oponující Fincherovu Zodiacu a nakonec jako manuál pro sportovní fanoušky využívající poznatky ornitologie (čtyři témata = čtyři odstavečky). ____ 1, Vzhledem k tomu, že filmy stojí odjakživa hodně na emocích, je potřeba ocenit, že si Moneyball bere za hlavní téma trochu odtažitou metodu sledující objektivní, empirické ukazatele hráčů. Unikum Moneyballu ovšem nespočívá ani tak v tom, že staví statistiku nad intuici, jako spíš v určité drzosti, s kterou říká, že tato statistika funguje a že na základě ní lze sestavit fungující družstvo a vyhrávat. Říká tak vlastně, že naše realita funguje jinak, než jsme si dosud mysleli, což je velký posun oproti klasickým konspiračním teoriím, které tvrdí pouze to, že realita je v držení spiklenců usilujících o ovládnutí světa. Že realita funguje jinak, možná není tak atraktivní tvrzení jako to, že realitu mají v moci bavorští Ilumináti, ale určitě radikálnější. Když si vedle sebe položíme Ecův Pražský hřbitov a Moneyball, tak Pražský hřbitov je fikce (spletitý román) o skutečnosti (druhá polovina 19. století) podléhající fikcím (falza, plagiáty, mystifikace), kdežto Moneyball staví na obráceným principu: je to skutečný příběh (baseballového klubu Oakland Athletics) o fikcích (selský rozum ostřílených trenérů, mylná intuice scoutů) podléhajících skutečnosti (statistice a objektivním faktům o hráčích). Tyhle fikce jsou ovšem velmi mocné a rozšířené (Jonah Hill s Pittem se na jejich vymycování taky dost nadřou), takže pak není divu, proč u nás téměř každý rozumí fotbalu, politice a filmu, ačkoliv je to zcela zjevně přesně obráceně - nikdo nechápe moderní fotbalové taktiky a strategie nebo to, jak funguje regenerace hráčů a namáhání kloubů dolních končetin, nikdo nečte habilitační práce politických ekonomů a skoro nikdo není kovaný v sound designu a míchání stop pro osmikanálovou soustavu reproduktorů 7.1. ____ 2, Moneyball tak v obecnější rovině nesouvisí ani tak s baseballem, jako spíš se dvěma největšími esy německé filozofie, Kantem a Hegelem, které jedinečným způsobem aktualizuje. Hegela posedlého absolutní pravdou tu zastupuje Jonah Hill, kdežto skeptického Kanta nevěřícího v úplné poznání pravdy Philip Seymour Hoffman. Zásadní rozdíl mezi oběma filmovými hrdiny a současně oběma filozofy je v tom, že podle Kanta je lidské poznání omezeno (poznat můžeme jenom to, jak se nám věci jeví, věc sami o sobě poznat nemůžeme), zatímco Hegel považoval něco podobného za nepřijatelné: pravda se podle něj zvolna odkrývá prostřednictvím dialektického procesu „teze, antiteze, teze, antiteze...“ až k absolutní pravdě. Tenhle střet mezi trochu totalitářským hegelovcem J. Hillem a nedůvěřivým kantovcem P. S. Hoffmanem není samozřejmě nikterak novým, neboť principielně mu odpovídá každý střet mezi zastánci celku (stát, společnost, mužstvo) a částmi tohoto celku (subjekt, člověk, hráč). V české literatuře vidíme něco obdobného třeba ve střetu strukturalisty Jana Mukařovského, posedlého vztahy mezi prvky, s Václavem Černým, kterému šlo o prvky samotné a Mukařovského nesnášel. Ve Francii se podobný spor odehrával o padesát let později mezi Foucaultem, který se zabýval mocenskými strukturami, a Sartrem, který stavěl do popředí jedince. Investoři zase rozlišují mezi technickou analýzou (čísla, tabulky, grafy) a fundamentální analýzou (ekonomický, sociální, politický aspekty). Hudební kritici se zaměřují buď na hudbu, nebo na text. Filmoví kritici lpí na formě (neoformalisti, měřiči délky záběrů), nebo na obsahu (psychoanalytici, kulturalisti). Nehledě na obor, ta písnička je zkrátka pořád stejná. V zásadě ale platí, že převažuje druhá skupina nad první – je spousta P. S. Hoffmanů, ale hrozně málo J. Hillů. A je proto fajn, že této první skupině Moneyball nadržuje a dává jí dokonce za pravdu. ____ 3, Určitý problém Moneyballu vidím v tom, jak podřizuje pracovní rovinu Brada Pitta té osobní. Ve většině filmů tyhle dvě roviny, pracovní a osobní, nějak koexistují vedle sebe, kdežto tady jako by úspěch v té pracovní rovině (baseball) měl přímý vliv na úspěch i v té druhé (vztah s dcerou) a byl jí vlastně podřízen, jak ukáže závěr (-spoiler-), kde Brad Pitt odmítne nabídku Boston Red Sox, aby mohl být se svou dcerou. Když si to srovnáme s Fincherovým Zodiacem, kde sériový vrah psychicky rozloží všechny, kdo po něm jdou, je to dost velký rozdíl oproti zdejšímu stmelování. Vůbec mám dojem, že Bennett Miller háže film až moc do emocionální polohy, zejména vedením herců, a že vlastně záměr dvorního scénáristy Finchera, Aarona Sorkina, evidentně ne zcela pochopil, čímž pádem má Moneyball blíž k melodramu než k fincherovsky chladnokrevnýmu soukolí a workoholickým profesionálům v čele se seriálovým Sherlockem, který v momentě, kdy je bez případu, peskuje Watsona, aby mu nějaký našel, jinak se unudí k smrti nebo rovnou zblázní. ____ 4, Pozitivum Moneyballu vidím ovšem v tom, jakým způsobem pomocí aplikované matematiky Jonaha Hilla rehabilituje některé kolektivní sporty. Má se například za to, že fotbal (Evropanům přece jen bližší než baseball, proto u něj zůstaňme) není zrovna dvakrát chytrá zábava, nicméně vezměme si třeba Johna Nashe z filmu Čistá duše, který své závěry týkající se teorie her, za které dostal Nobelovku, založil na pozorování fotbalového mužstva nebo holubů, kteří se perou o drobky-míč (jak přímo ve filmu zazní a je i ukázáno). Moneyball nám tím naznačuje, že bychom během sledování fotbalu neměli jen vypnout, ale pokusit se podobně jako Nash algoritmizovat pohyby všech hráčů na hřišti a zkusit přijít na nějaký obecný vzorech jejich pohybu. Fotbal, kde se nám střetává dané (počty hráčů, doba zápasu) s nahodilým (výsledek, počasí) vůbec hodně připomíná filmy, zejména žánrové, v nichž se také kloubí nějaká dopředu nastavená žánrová pravidla a s nimi spojená divácká očekávání s alespoň minimální inovací a nahodilostí. Fotbal připomíná filmy i rovnítkem mezi trávníkem a plátnem (posvátný prostor, kam se nevstupuje, případný vpád fanouška stíhaného ochrankou převrátil vzhůru nohama Allen v Purpurové růži z Káhiry, kde postavy vystupují z plátna mezi diváky), nebo tím, jak před diváky skrývá svou podstatu (fotbal zatajuje strategii naordinovanou hráčům, podobně jako nám třeba filmy neříkají nic o tom, jak probíhalo natáčení) a strhává neustále pozornost k hlavní dominantě (ve fotbale hráč s míčem odvádí pozornost od rozestavení a pohybu ostatních hráčů, ve filmu zase klíčoví herci ztěžují vnímání výpravy či dekorací). Myslím si prostě, že k fotbalu a jeho skrytým zákonitostem by se mělo přistupovat s veškerou vážností, minimálně s takovou, s jakou přistupuje Jonah Hill k baseballu.(5.2.2012)

  • *CARNIFEX*
    ****

    Film sa snaží poukázať nato, že šport sa dá robiť na vysokej úrovni aj za pomoci inej filozofie, ako len vyhadzovaním platov na drahých hráčov. Tí Vám úspech nezaručia. Myslím, že režisérovi ani tak nešlo o baseball a samotný príbeh teamu Oakland Athletics (ale vybral skvelý príklad) ako o šport ako taký. Darmo - Realu Madrid taktiež bezhlavé nákupy "superstárs" výsledky neprinieslo. Film je naozaj dobrý!! Ale emocionálne ma až tak nedostal (Až na druhý krát ;) 2.8.2015).(19.1.2012)

  • - Herec Chris Pratt se ujal klíčové role Scotta Hatteberga, přestože s baseballem do té doby neměl ani nejmenší zkušenost. Kvůli natáčení musel shodit 14 kg a naučit se odpalovat levou rukou. (Michelle75)

  • - Film se natáčel na celkem pěti různých baseballových hřištích, mezi které patří i Dodger Stadium a Fenway Park, ale také Blair Field na Kalifornské státní univerzitě v Long Beach a Stengel Field na Glendale Community College. Ale zlatým hřebem bylo natáčení na Oakland-Alameda County Coliseu, domovském hřišti Oakland A's a fotbalových Oakland Raiders. [Zdroj: Falcon] (Jeremy.jk)

  • - Jedná se o oblíbený film hokejisty Jaromíra Jágra. (Zdroj: ČSFD.cz)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace