Star Trek: Do temnoty

Pokračování Abramsova pojetí Star Treku s podtitulem Do temnoty představuje zajímavý paradox, který tu různou formou zmiňuje více lidí. Jde stejně jako první díl o důsledně a chytře vystavěný film, nicméně pro jeho plné pochopení a docenění je nutná znalost předchozích star trekovských filmů, seriálů, ad. Při této znalosti si ale film užijete jen do té míry, že sice budete plně vnímat pohrávání si s modelem star trekovského universa a různými alternativami, ale nadšení z jedinečného, neočekávatelného a překvapivého řešení se vytratí. To si naopak zachová divák, kam řadím i sebe, Star Trekem více či méně nepolíbený, který ale zase nepochopí tu řadu odkazů a paralel. Tato ambivalence pak nabízí určitý argument, proč uvedeným způsobem filmy ze zavedených (a megaúspěšných) franšíz dělat. První skupina zainteresovaných se utvrdí ve fanouškovském statusu, ta druhá bude neodolatelně chytrým zpracováním sváděna a přemlouvána, aby se fanouškem stala také. (12.06.2015)

Star Trek pro celou rodinu. Jestliže první film vytvářel pouta (nejen mezi postavami samotnými, ale také mezi postavami a Star Treku neznalým divákem), zápletka pokračování stojí na hrozbě zpřetrhání těchto pout. V ohrožení se ocitá hned několik alternativních rodinných modelů. Kirk a Spock jsou hnáni touhou po pomstě poté, co je jim před očima zabit jejich náhradní otec. Carol hledá novou, důvěryhodnější rodinu na palubě Enterprise a také Harrisonovi se rodinou stala jeho posádka. Film je zásluhou silného rodinného podtextu emocionálně hutný, ačkoli svým melodramatickým sklonům (glycerinové slzy, Spock řvoucí jméno padoucha) nedokáže čelit tváří tvář a všemožně je relativizuje dětinským vtipkováním a přesazováním do kontextu, který brání dojetí (například ona Spockova reakce je v prvé řadě citací). Na snahu o permanentně svižné tempo vyprávění doplácí logická konzistence příběhu. Postavy porušují, nebo respektují nařízení podle toho, jak se to scenáristovi zrovna hodí, některé motivace jsou nejasné a mnohá rozhodnutí pochybná. Abrams na druhou stranu dokáže skvěle zužitkovat každou poskytnutou informaci, ať ve scénách dialogových, nebo akčních (se záběry, které toho na jeden zátah říkají více, než je v dnešních akcích zvykem). Ke gradování akčních sekvencí využívá průběžné navyšování sázek: vyšší pravděpodobnost pochybení/větší ztráta, pokud by k pochybení došlo/zmnožování cílů, jichž má být akcí dosaženo. Excelentní ukázkou toho, jak diváka zahltit spektáklem a zároveň ho přimět promýšlet možné dopady sledovaných činů, představuje finální souboj. Dochází k němu sice na základě nepřesvědčivého zřetězení událostí, ale scéna samotná je strhující. Pochybný význam podobně požitkářských epizod v celku vyprávění nás opakovaně upozorňuje, že se film řídí vyprávěcí logikou seriálů (nebo videoher). Mnohé události nemají žádné konsekvence a z příběhu rušivě trčí, třebaže rozradostní mysl každého nerda (převrácení klíčové scény z Khanova hněvu, Alice Eve ve spodním prádle). Z předložených skutečností není zřejmé, proč k některým věcem dochází přehnaně složitým způsobem, resp. proč jsou nám některé neužitečné informace poskytnuty (okolnosti vedoucí k výbuchu v Archivu). Informace jiné, cennější, byly zase z pohodlnosti vypuštěné (nepravděpodobně bryskní „úprava“ 72 torpád před tím, než si je Harrison přivlastní, předčasné ustřihnutí scény záchrany za užití lidského řetězu, který nevypadá kdovíjak solidně). Nový Star Trek by potřeboval zacelit mnoho děr, i s nimi ale jde o špičkový letní blockbuster s dravým tempem, lidsky zrůdným padouchem a obrovskou nadhodnotou pro všechny, kdo se světem Genea Rodenberryho pohybují již delší dobu. 85% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Bluntman, xxmartinxx, ScarPoul, mcb, oleg121 (09.06.2013)

// Na jedné straně James T. Kirk, na té druhé Joe K. Harrison a mezi nimi propast tvořená duchy minulosti, strachem, nenávistí, nepochopením, zradou a smrtí. Emoce tu sviští jako kulky na divokém západě, jedna epická akce střídá druhou, tomu všemu diriguje milovaný mistr Giacchino, který opět nezklamal a vytahuje burácejicí chorály stejně jako jemné klavírní melodie, které člověk prostě musí doma poslouchat znova a znova, dokud nemá dost. Herci do jednoho podávají výkony na hranici dokonalosti, každá slza dopadne na to správné místo a veškeré vztahy mezi postavami jsem pociťoval v kině na vlastní kůži. Stejně dobře dopadaly všechny hlášky a výhružné one-linery, což je opět něco, co se v každém blockbusteru zkrátka nevidí. Obecně jsem spokojen, dostal jsem přesně ten gigantický vesmírný náhul, který jsem si přál a zároveň si užil emotivně vypjatý příběh, který pozvolna navázal na geniální první díl (který i přes všechny kvality pokračování zůstává mým oblíbenějším) - nezbývá než se těšit, co si Abrams přichystá pro Epizodu VII, už teď je jasné, že bude laťka velmi vysoko. EDIT:// po asi pátém shlédnutí musím říct, funguje to! Čím dál tím více, dokonce už v tom ani nenacházím ty věci, které mi neseděly napoprvé, paráda. Jsem vesmírně zvědavý, jak dopadne třetí díl. (24.05.2013)

Kdyby mě J. J. Abrams vzal na dvouhodinovou prohlídku vesmíru, užila bych si nejnovější přírůstek do Star Trekovské série asi více. Sotva se totiž na plátně objevily měsíce kroužící kolem planet a vesmírné lodě propadající se skrz mraky, byla jsem ochotná prohlašovat, že realističtější, vizuálně úchvatnější podobu vesmíru jsem v blockbusteru ještě neviděla. K mé smůle však byly tyto momenty (pochopitelně) zatlačeny do pozadí příběhovou linií, která mi (nepochopitelně) přišla pocitově chladná i v těch nejvypjatějších, nejdojemnějších momentech. Být Spock, řeknu, že Star Trek Into Darkness bude z racionálního hlediska trhák. Jako obyčejný člověk, který se neřadí k oddaným fanouškům série, bych si nicméně přála, aby nebyl tak předvídatelný a aby mě alespoň nějak emocionálně zasáhl. (13.05.2013)

Star Trek: Do temnoty je mimořádně zábavný velkofilm, a pokud už jste viděli Iron Mana 3 a nechce se vám čekat na Supermana, nemůžete nejnovějším Star Trekem nic zkazit. Do jisté míry ale pozoruji posun až ke karnevalové povrchnosti. První film spojoval na jedné straně chytrou hru s tradicemi fenoménu Star Trek, tradicemi dobrodružné sci-fi a tradicemi seriálového vyprávění a na druhé straně tragický příběh hlavního padoucha a příběh hlavních hrdinů hledajících svou pozici ve světě. Druhý film pak zůstává spíše jen na té první straně, zatímco všechno potenciálně tragické je do takové míry nástrojem oné hry, že to adekvátně působí snad jen za předpokladu, že jste v životě neviděli Star Trek, nikdy jste neslyšeli o hlavním padouchovi a vlastně jste v posledních letech nebyli v kině, protože ve Star Trek: Do temnoty je snad všechno, co se za (zdaleka nejen) posledních patnáct let osvědčilo. Je to parádně vystavěné, každý narativní či stylistický trik zapadne do celkového vzorce jako sedací část lidského těla na plechovou nádobu k přípravě jídla, všichni herci jsou skvělí a někteří přímo brilantní, ale celková míra ozvláštnění je poněkud diskutabilní. Více na Douglasových poznámkách. (09.06.2013)