Poručík

Kdo má rád Kietela, tak si přijde určitě na své, protože je to bezpochyby jedna z jeho velkých životních rolí. Co se mě týká, tak jsem dlouho neviděla tak sebedestrukční rozklad osobnosti, kterým byl poručík. Věčně zhulenej, opilej, slizkej a odpornej policajt, který zneužívá svého odznaku k získávání drog, sexu, chlastu a pod. Zkrátka hrůza a děs, nejhorší na tom byl fakt, že jsem mu to všechno do písmene věřila a například scéna v kostele neměla chybu. V tom je tenhle film po pocitové stránce (jak píše Rob Roy) geniální. Ale zřejmě mně uniklo něco důležitého, protože kromě těchto vjemů a konce, který jsem očekávala se nekonalo nic, co by ve mně vyvolalo nějakou hlubší otázku. Abel se tak ponořil do postavy samotného poručíka, že mu asi trochu proklouznul mezi prsty propracovanější scénář s alespoň nějakým dějem. Mně stačí málo k radosti, ale tohle bylo až moc málo. (08.01.2015)

Kvůli Kietelovi se na tento film hodí mrknout, ale osobně nechápu záměr těchto dramat. Prostě vezmete zkažený charakter, jenž poctivě divákovi představíte hned na začátku. Fajn. Do tohoto momentu, který odpovídá cirka půlce filmu, je to velice fajn, nedivím se zdejším pětkám. Jenže pak se postava začne potácet semo tamo, míříc tam, kam je to divákovi už v tuto chvíli jasné. Kietelova one man show za ochutnání opravdu stojí, navíc se film s ničím moc nesere, ale co si budem povídat, takovýto "drama" příběh přece musí nechat každého klidným. 69% (31.05.2014)

Druhý nejlepší výkon podává samotný "Velký jablko", který sice ze začátku 90s zažilo významný pokles kriminality, ale i tak to bylo všechno, jen ne místo pro bezpečný život... a Ferrara nás uvrhá právě do společnosti tamních fetek, ve který není nouze o chmury, špínu a hřích. --- Na první pohled film stojí a padá s Keitelovým výkonem, alespoň v první polovině tomu tak určitě je, v tý druhý, kdy už je scénář o poznání lepší a slouží Keitelovi jako katalyzátor, je už toho ke koukání mnohem víc. (18.05.2008)

Harvey Keitel se do své role vžil úžasně. Fetuje, chlastá a masturbuje seč mu síly stačí, přesto jsem se začal asi v polovině filmu nepříjemně nudit. Schází souvislejší děj, ony výše zmíněné one-man-show scény nestačí. Herzogův "remake" tohoto filmu s Nicolasem Cagem a Evou Mendes mi přišel schůdnější. Uvozovky píšu proto, že tyto dva filmy spolu zas tolik společného nemají. Cageův lieutenant je totiž mnohem kladnější postavou. (08.03.2011)

Vyplň si život niečím, veď o tom to tu je. Aspoň teda tak je to vtĺkané výchovou a tak. Brániť spravodlivosť, dobro. Tak fajn, prečo nie. Policajti sú takí. Chytajú bubákov. No kdesi zrejme nastal skrat. A poznanie, že stačí všetkým len preplachtiť. A zaradiť sa. Takže: deti už sú, manželka je, dom, auto práca tiež. Aj viera. No ale, čo, čím sa zabaviť aby to nebolo všetko, tak...fádne. Aby tie revúce trúbky nalinkovanej ničoty tak neboleli. No, čosi by bolo. Rozkoše. Drogy. Únik z nudy. Do extrému. Do ďalšej rutiny. Do neznesiteľnosti. Uzabávať sa. Ani to už nie je ale časom žiadna zábava. A keď sa i ten najextrémnejší pôžitok sa stane nudným rituálom, čo ostane? Čo, keď aj výhra v stávke by nebola ničím iným len predĺžením fetovania v síce kvalitatívne vyššom leveli, ale mechanizmus úniku by ostal. Zase ten istý. Tak čo ešte nebolo? Kvílenie. K Bohu. Toho sa zrejme bál i keď mu nadával. Spoznal, že odpustiť sa dá aj spadnutie do absolútneho popretia a tak sa o čosi podobné pokúsil, hoci dobre vedel, že jeho vlastné šance sú v zmysle fyzického prežitia vlastne nešancami. (10.08.2009)