Lesní duch

Když se k Lesnímu duchovi přichomejtne nějaké uruguayské Lesní ucho, nasleduje sice roztomilé defilé invazivní chirurgie, sebepožkozování a kafilérie domácích mazlíčků, avšak celkově po tom zbude akorát tak mdlý Lesní puch s nasládlou chutí spáleného masa a seškvařené rohoviny. Opravdu nevím, koho přeblafl ten ohyzda se šprckou před hlavu, nad jehož nesporným hereckým talentem indiánského totemu jsem velkohubě ohrnoval čichač, už když se snažil v Krvavém měsíci neumětelsky poslintat Červenou karkulku, ale doufám, že dotyčnému, jenž jím pak nahradil božského Brúse, minimálně pořádně pohryzal žaluda! K tomu pár hystericky ječících kravek a nějaký přestřik z dob posledního turné ABBY, kterým moc nepomohlo ani to, že ve dvacáté minutě vyvolali Kundu. Takže tři jen z nostalgie a proto, že jsem si užil atmosféru kina, narvaného všemi těmi internetově ostrými, nezletilými homosexuály, kteří buď s filosofickým zaujetím předstírali, že umí číst i nějakou smradlavou knihu z antikvariátu nebo pičičetovali v Assbooku na svých obřích mobilech, co mi neustále svítily do xichtu. A navíc ten kožený klóbrc Šádvelovi hrozně slušel a asi jsem konečně pochopil proč! (04.04.2013)

Na remake najlepšieho hororu všetkých čias som bol veľmi zvedavý, ba priam som sa tešil. Potom začali všelijakí mudrujúci buzeranti dávať slabé hodnotenia, nuž som ani nešiel do kina. CHYBA! Úplne parádny Evil Dead so všetkým, čo k poriadnemu Evil Dead patrí. Na napätie sa tu nehrá, ide hlavne o čo najintenzívnejší fyzický zážitok a nepredvídateľnosť. Dokonalý remake v tom zmysle, že šikovne kombinuje ikonické prvky originálu a nové finty. Skvelá réžia, mäsité gore, hustá hudba. (06.07.2013)

Nejprve považuji za nutné vyjádřit svůj vztah k původní Raimiho Evil Dead trilogii. Jedničku uznávám jako velmi slušný vážný horor, který však dnešníma očima trpí nízkým rozpočtem a špatnými (na svou dobu dobrými) triky a maskami. Dvojka už jde svým přehnaně komediálním pojetím hodně mimo mě, no a Army of Darkness ... to už je vyloženě sranda. Nějakého výrazně kultovního statusu se původnímu Evil Deadu zkrátka v mých očích nedostává, což může být jedním z důvodů, proč se mi nová verze hodně líbí. Každopádně jsem se na remake zprvu odmítal těšit, neboť jsem čekal něco jako novou Noční můru, tedy tuctový sterilní komerční produkt, který známou značku jen drze využívá. Intenzivní a výjimečně povedené trailery mě však přesvědčily (a přesvědčily asi i spoustu lidí, kteří jinak o hororový žánr zavadí zhruba jednou ročně, a kteří si tu teď stýskají nad přehnanou brutalitou - paradox). No a pravdou je, že výsledný film je přesně tím, co trailery slibovaly. Tedy brutální, intenzivní, špinavou hororovou jízdou, která v kinech v posledních letech nemá konkurenci. Což vlastně není tak těžké, když nejvážnějšími současnými konkurenty na poli gore hororu jsou nepodarky jako třeba tento. Evil Dead ovšem není jen násilným, krvavým masakrem, ale překypuje i bezútěšnou, depresivní atmosférou, a to takřka od první minuty. S postavami se seznámíme už uprostřed depresivního lesa a až do konce filmu se z něj nedostaneme. Má to obrovské tempo, je to intenzivní - a pro mě osobně to byla nejzábavnější návštěva kina za poslední rok (možná s výjimkou Tarantinova Djanga). Scenáristicky to samozřejmě není nic objevného - ale co taky chcete provést s vážným zástupcem námětu "študáci v chatě v lesích" rok po Cabin in the Woods, že jo... Nejlepší prostě vsadit na klasiku a dát fanouškům to, co čekají. Jediná zásadnější výtka směřuje k postavám, konkrétně k jedné z nich. Bloncka Natalie se v prvních minutách představí, pak ji zhruba půlhodiny není vidět (při pouhých 5 postavách!!!), načež se velmi efektně odebere na onen svět. Nemám s tím ovšem tak silný problém, abych za to strhával celou jednu hvězdu, protože jinak je nový Evil Dead přesně tím, co jsem od něj očekával. Je přesně tím, co jsem od něj chtěl, a gratuluju Alvarezovi za to, co se mu povedlo natočit. A taky gratuluju všem divákům, kteří jeho fanouškovský zápal (i přes menší problémy scénáře) dokážou ocenit. Pro zbytek publika jsme nejspíš zvrhlými nemorálními bytostmi, co nerozumí umění. Ale s tím už se nějak musíme smířit :) PS: Na závěr ještě přidám citaci z recenze na Bloody Disgusting, se kterou se plně ztotožňuji: "This is your Avengers, this is your Avatar, this is whatever you’ve been wanting a “big” horror movie to be for over a decade. Not a perfect movie, but a near perfect experience." (04.04.2013)

Vysoký zážitkový potenciál, potopený nízkym IQ. Postavy sa opakovane chovajú ako naivní idioti a v riešení situácií robia neopodstatnené kroky ako v najbéčkovejších hororoch. Dostatok pozitív ale toto fopá prehlušuje (doslovne): Násilie, krv a nechutnosti sú spracované delikátne, veľa scén je veľmi intenzívnych aj pre otrlého horového diváka, tempo filmu masakrálne (!), krvavý dážď vo finále pôsobivý a zvuk syrény, podprahovo vyvolávajúci v divákovi paniku, perfektný. V rámci remakov hororových klasík, na ktorých sme vyrastali, jeden z tých lepších. (09.04.2013)

SPOILERY „Feast on this, motherfucker“ aneb Proč muži nerozumí čarodějnictví a proč by si ženy neměly hrát s elektrickým nožem. Když se absurdně falocentrický horor v závěru – za použití citace z Carrie – zlomí v „ženský“ rape revenge movie, jde jen o poslední z přehršle projevů mimořádné obsahové nekonzistentnosti (řemeslné provedení je oproti tomu konstantně na výši). Lesní duch budí dojem filmu minimálně dvou režisérů, resp. několika scenáristů (kterým skutečně je), z nichž každý přistoupil k Raimiho originálu po svém. Někteří z nich jdou vstříc hororovým fanouškům, snaží se postmoderně vystupovat z žánru a dělat si z banality vyvražďovaček srandu. Jiní, jimž bohužel patřilo hlavní slovo, naopak zaspali několik dekád a prosadili do filmu děsy s dávno prošlou záruční lhůtou – strach z pohlavních chorob (prokletí se přenáší tělními tekutinami) a z divočiny, přesněji z lesa (který je ve finále ironicky pokořen neekologickou motorovkou). Tuto rozpolcenost přímo ve filmu zosobňují dvě mužské postavy, které zastupují dva možné typy diváků. David podléhá sentimentu a oplakává každou podlitinu. Chybí mu odstup. Racionální Eric je naopak nad věcí, jelikož si přečetl knihu (všechno již bylo napsáno). Stejně jako poučený hororový divák, také on zná předlohu, ví dopředu, co čekat, a společně s cyniky v publiku se vysmívá přecitlivělosti svého kamaráda. Potřeba jsou oba. Kdyby se David svým jednáním důsledně nedržel hororových klišé, film by skončil o několik tělesných amputací dříve, což si jako krvechtiví diváci nepřejeme. Paralelně jsme skrze Erica upozorňování, že někdo z tvůrců patří k poučeným a soucítí s komunitou hororových fanoušků. Vítězem nakonec překvapivě není ani jeden z nich, nýbrž zástupkyně do té doby vesměs jen pasivně trpícího (případně sebe-zmrzačujícího se) pohlaví. Opoždění vyrovnání genderových sil nás nutí k atypické re-distribuce empatií směrem k tělu, které ostatním způsobilo tolik nepříjemnosti. (V souvislosti s tělem a tělesností stojí za poznámku, kterou nechť si freudiáni rozvedou a interpretují dle libosti, že muži jsou ve filmu zpravidla něčím – broky, jehlou, hřebíky – „penetrováni“, zatímco ženy o jednotlivé části svého těla – o hlavu, ruce, nohy – přicházejí.) Zároveň se z nás díky uspokojivému završení drogové linie zpětně stávají svědci nejdrsnější odvykačky od Trainspottingu. Neujasněný tvůrčí záměr dal nezáměrně vzniknout subžánru melodramatického hororu, v němž je neurovnaným rodinným vztahům věnována málem větší péče než pálení čarodějnic a jiným lesním aktivitám (melodramatické „příliš“ se kromě gore scén týká také okázale oddalovaného pozdního smíření bratra a sestry). Jaká poučení z tohoto silně rozporuplného filmu plynou? Duše je důležitější než tělo a po drogách vám zhrubne hlas. Apendix: Rozhodně bych se neřídil dvakrát předvedeným „lékařským“ postupem – cokoliv krvácí, olepit izolepou. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema (04.04.2013)