Halloween

„Za niečo také by sa človek modliť nemal.“ Finále je také, no, čo ja viem, ale OK budiž. Dovtedy solídna hororová tekvica. Vidno, že ju robili fanúšikovia série, takže je plná žmurkania na podobne postihnutých divákov (vonku vyvešaná bielizeň, pohľad z okna na ulicu, postava v bielej plachte s otvormi na oči a podobné mini-chuťovky, ktoré poznajú len fanúšikovia ságy). Je to brutálne, nie nejako extrémne explicitne, ale miestami to ide ďaleko (dieťa, lebka, halloweenska hlava, kladivo). Jamie Lee Curtis skvelá, rovnako Will Patton. Dobrý je aj, ehm, nový Loomis. Ktorý má v rukáve prekvapenie. Zaujímavým sa ukázal byť nápad ignorovať všetko po jednotke, čo tým pádom vyradilo z hry Ant-Mana. Občas ruší scenáristický naschvál, ako je zničený mobil, pár bizarných konaní postáv (prečo im nepovedala, že autobus s Myersom zhavaroval?) a bravúrny nápad prevážať Myersa počas Halloweenu... to ako vážne? Michaela Myersa?! Ale dobre, aby sme tvorcom nekrividli, určite ide o nejakú skrytú bizarnú poctu Halloweenu 4, kde sa odohralo to isté. Avšak inak je to celé šikovne premyslené, s množstvom fajn nápadov (pohybový senzor alebo WC, hoc to bolo už v H20). Postavy sympatické, takže vás zamrzí ich likvidácia. Snáď len postava strednej Strodeovej mi pripadala pre dej zbytočná, ale z logického hľadiska tam byť (zrejme) musela. Humor je obmedzený na základné a nutné minimum, tých pár miligramov nepôsobí rušivo (dvojka policajtov). (14.12.2018)

40 let, působivá hudba i Jamie Lee Curtis zpět na scéně a někde vzadu je i John Carpenter solidně cítit. Právě on to celé odstartoval, po něm přišly vesměs zoufalé pokusy, nicméně některé bavily, třeba jako ten na dvacetileté výročí, kterak tehdy Laurie Strode sekyrou razantně ukončila život svého neposlušného brášky. Nyní ovšem navazujeme přímo na originál, blíží se další tradiční vyhánění bubáků a vyrážení dětí v maskách na koledu, a Michael u tohohle mejdanu nehodlá chybět. Uvadající série prostě chce chytat další a další dech. Z někdejší hrdinky je babička a tvůrci jí dopřáli důstojné zadostiučinění. Hrůza ji sice provází celý život, neustále je na hraně paranoi a na návrat chodícího zla bez emocí neúnavně vyčkává. Při převozu z detenčního ústavu Michael Myers skutečně utíká. A začíná řádit. Expozice je dlouhá, režijně nijak zajímavě uchopená. Pak to ale přijde. Samozřejmě nesmíme přemýšlet nad tím, že 40 let v izolaci by s ním udělalo své (sic mu stačí výhradně kuchyňský nůž, ale na moderní technologie přeci jen naráží), nemůžeme úplně vážně řešit hrdinčin dům prošpikovaný pastmi, nekritizujme ani lehce nesmyslné jednání řady postav, neměli bychom ani moc vytýkat, že chybí sofistikovanější průběh nebo prostě cokoliv navíc. Prostě bychom si to celé měli užít. A já si to užil. PS: Až tedy na ty smrady (snad celá třída puberťáků) v kině, kteří rozhodně neviděli originál, žánru nerozumí, o Carpenteru si myslí, že je youtuber, a jediné, co zvládli, byly pytlíky chipsů a dementní poznámky. (19.10.2018)

Škoda plnotučných žánrových klišátek, oslých můstků v logistice a absence logiky u (záměrně?) mužských postav. Starý dobrý Johnny C. totiž pumpuje do Michaela neředěnou soundtrackovou infuzi, Jamie si s chutí ohlídala scream queen korunku a Green má hned několik výborných nápadů (nejen u killů), za které si stojí za to tenhle návrat domů užít. H20 nicméně bavila víc a i obrat kořisti v lovce byl u ní divácky orgasmičtější. 7/10 (16.10.2018)

Jestli je něco totálně vytěžená série, pak jí je právě Halloween. Z těch předcházejících deseti dílů jsem viděl 3 (z toho jeden reboot od Roba Zombieho) a i tak jsem byl některými skutečnostmi poměrně zmaten. A to proto, že nový Halloween (s tím názvem si nikdo hlavu nelámal) je legacyquel, tzn, že ignoruje některé předchozí díly. Zde konkrétně všechny kromě toho prvního od Carpentera (včetně H20, která navazuje jen na jedničku a dvojku). Takže Laurie nemá syna Joshe Hartnetta a Michael Myers není její bratr. Jdu si přečíst nějakou wikinu, jelikož v chronologii Halloweenu aby se čert vyznal. Nejpodstatnější nicméně je, že nejlepším dílem je pro mě Hádvacítka a nový reboot mě docela zklamal (možná i proto, že jsem se i v průběhu stále mega stylového intra, podpořeného opět legendární Carpenterovou hudbou, docela dost těšil na pořádnou dávku hororu. A ani jako slasher horor mě to moc neuspokojilo, ne že by zde bylo málo brutalit, ba právě naopak a je to až moc absurdní, ale já se bohužel část stopáže celkem nudil a po hodině jsem u toho dokonce usnul. Mám tedy pocit, že halloweenská série není úplně pro mě a ještě si doplním nějaké podobné žánrovky, abych zjistil, jestli mě vůbec baví slashery/vyvražďovačky nebo je to jen tím replikováním nesmrtelného padoucha..Čistě produkčně tu ale problém nevidím, Blum opět mohutně dobil pokladny kin a já se jen podivuji, kolik herců za ty roky hrálo Michaela. (17.03.2019)

Nevím, proč jsem čekala o mnoho lepší film. A nevím, proč je na tenhle kousek Jamie Lee Curtis tak pyšná. Asi je dobře, že ženské hrdinky a starší herečky dostávají prostor, ale to jim těch tři plus dva scenáristů nemohlo připravit lepší půdu pod nohama? Prostě jsem čekala lepší film. Každopádně, nejsem schopna porozumět Lauriině psychologii a jak se tu naznačuje průběh jejího života. Jak se někdo takhle traumatizovaný a paranoidní stihl dvakrát provdat (a rozvést) a zplodit dceru? Já mám mnohem menší trauma a občas mi i vadí, když jsou se mnou jenom další lidé v místnosti. Přijde mi, že to film má trochu obráceně. Takhle "postižení" lidé se nechovají navenek šíleně, aby potom vlastně žili stejně jako ti "normální" a usilovali o stejné cíle, když navíc očividně nezkouší žádný druh terapie a osudné rozrušení je u ní stejné jako před těmi čtyřiceti lety. Mám problém přijmout to, že by věřila nějakému muži natolik, aby si ho pustila k tělu, a zvlášť ještě potom dalšímu, když s tím prvním to nevyšlo... Šílení lidé se chovají navenek co nejvíc normálně a nenápadně, hlavně před svými příbuznými a známými, ale drží si od všeho odstup, neříkají nikomu své pravé myšlenky a obavy, vytvářejí navenek bariéru a nic nepouštějí do svého prostoru, mentálního i fyzického. Nic. Takže jak občas říkám, že některé filmy člověk neocení, pokud netrpí stejnou psychickou poruchou jako jeho hrdinové/a nebo tvůrci (a to platí, myslím si, překvapivě často), tak tenhle film já osobně neocením proto, že jeho hrdinka netrpí tak, jak by (podle mě) měla. (Začínám se bát, co nám scenáristé vymyslí pro zestárlou Sáru Connorovou.) (14.01.2019)