Apollo 18

Slabší odvárek toho co by kosmotauty mohlo potkat na Marsu. Autenticita jednoznačně, ale v poslední době již je těchto zaručených pravdivých událostí a nelezených video materiálů prostě hodně. Ano, divák občas prožívá trošku toho příjemného mrazení v zádech, ale nevyhnu se dojmu že tohle šlo natočit ještě lépe. (16.12.2011)

20. júla 1969 sa americký astronaut Neil Armstrong stal behom misie Apollo 11 prvým človekom, ktorý vstúpil na povrch Mesiaca. Roku 1970 boli misie Apollo 18, 19 a 20 zrušené v dôvodu nedostatku financií. Siedmeho decembra 1972 bola misia Apollo 17 posledným pristatím ľudí na Mesiaci. Tak znie oficiálna správa. Lenže to nie je pravda. V roku 2011 bolo štyridsať osem hodín prísne tajných materiálov zverejnených na webe lunartruth.com. Pochádzajú z misie Apollo 18. Z týchto znepokojujúcich záznamov bol vytvorený tento film. "Apollo 18" je zaujímavý vesmírny found footage horror. *** (09.08.2016)

No vidíte, když se chce, tak to jde a fikce je naservírována s příjemným cynickým nadhledem, který letošní blízký trapný a rádoby autentický příbuzný Paranormal activity 3, neměl a v podstatě se položil sám. Modní vlna found-footage filmů se dostala až na Měsíc, a oproti svým desítkám blízkých či vzdálených příbuzných je ve výhodě, protože není tolik svazována přitažlivostí zemskou a tudíž se na ní neodrazí známé lidové rčení o hlouposti, která nadnáší. Opět však platí, že mise Apolla 18 s trojčlenou americkou posádkou na palubě pracuje s fantasmagorickou tezí o mimozemských civilizacích, ale nečiní tak průhledně, ale slouží to hlavně k rozvinutí divákovy fantazie a úvah na toto téma a ten v podstatě může a nemusí s výsledkem souhlasit, ale vyvolá to určitě jeho zvědavost. Tento podnět pak tvůrci dokonale zužitkují od prvního seznamování s posádkou přes první setkání s nepojmenovatelným nebezpečím po následnou nákazu jednoho z členů a to vše je pěkně zakončeno naprosto cynickým prohlášením ze základny, že členové mají "smolíka" a zachráněni v žádném případě nebudou, ale budou prohlášeni za národní hrdiny. Je to působivá noční můra, ale napínavé to taky stoprocentně není, i když jsem zaznamenal něco jako urputnou snahu o postupné vygradování děje a záběry jakoby z roku 1972 jsou na tu dobu až mimořádně kvalitní, což je v podstatě problém všech filmů v tomto žánru natočených. Přesto si myslím, že je tohle jeden z nejlepších zástupců svého žánru, protože jako jeden z mála zapojuje do své fikční jízdy i diváka a dává mu na vybranou a ten je dokonce ochoten ve slabších chvilkách uvěřit, že snad to až takový blábol nebyl. Hodně tomu napomáhá dokonale přesvědčivá iluze měsíční krajiny, akorát s těmi stíny na Měsíci jsem si nebyl moc jistý. A rusáci ty "amíky" zase jednou v letu do vesmíru předběhli. 80% (11.11.2011)

Apollo 18 malo na viac. Malo zaujímavý námet a dobrého režiséra. Výsledok však ostal za očakávaním. S dvoma postavami na mesiaci takýto scenár veľa vody nemohol namútiť a ani nenamútil. K čomu je slušná výprava ktorá sa drží dobového oblečania, prostredia, vymožeností, keď to zaklincuje ničím výnimočný dej, ktorý v niektorých momentoch mohol dopadnúť doslova katastrofálne „Huston máme problém, zmizla nám americká vlajka! V******ý rusi!“, nehovoriac o kamerových záberoch nevedno odkiaľ. Tak ako tento rok Grave Encounters vzbudil vo mne záujem o found footage snímky, tak ich Apollo 18 aj zahnal. Ten kto ulietava na found footage hororíkoch toho film pravdepodobne nesklame, no tento rok skôr uverím že na mesiaci pristáli Transformeri. (15.11.2011)

Pár slov o souvislosti mezi Pablem Picassem, Apollo 18 a Sofoklém. ____ Ač se to nezdá, představuje Apollo 18 nesmírně zajímavý experiment, kde je určitá monotónnost děje vyvážena různými způsoby, jak je tento děj vizuálně zaznamenán. Apollo 18 dodržuje jednotu místa času a děje, známou z antických her, kde se také o všech ostatních událostech dovídáme díky chóru nebo z úst poslů či účastníků hry, zde z úst velící základny na zemi. Dokonce i klíčoví astronauti jsou tři, podobně jako u Sofokla, který jako první zavedl v antickém dramatu tři herce. Tato jednota děje spolu s určitou jednotvárností a nedějovostí (v tom filmu se toho vážně moc nestane) je ovšem vykompenzována doslova a bez nadsázky desítkou různých vizuálních formátů, záznamů, tonalit, barevných podání - přesně po vzoru zákona zachování energie aneb když někde uberu (story), musím jinde přidat (styl). Takže tu máme pohyb po ose zrno-šum-vyžehlenost DNRkem, barevný záznam i černobílý, statický kamery v rohu po lehký 16mm do terénu, různý poměry stran od 1.33 po 1.85, trhání a chyby v obrazu, změny fpska, a do toho ještě průzory skafandrem nebo okénka v lodi (tematizace rámů obrazu, řekli by jistě nějací fajnšmekři přes vizuální studia)… a tohle se děje fakt po celý film, je to až neuvěřitelný, jako byste si neustále nasazovali jiné brýle s jinými skly. Důležitost tak ve filmu nemá to, co se odehrává před kamerou, nýbrž to, co se odehrává v kameře, z čehož je patrné, proč určitá dějová monotónnost filmu zas tak nevadí (velmi podobný princip různých záznamů využívala found footage duchařina Grave Encounters, kde to bylo obohacený ještě třeba o noktovizory – vidění ve tmě). Apollo 18 tím překlápí 3D dění do 2D záznamu, který je klíčový, podobně jako to udělal Picasso, který ovšem přidal o jeden rozměr víc, neboť překlopil 4D do 2D - Picassovy obrazy žen s dopředu hledícíma očima a nosem na stranu byly pokusem zobrazit čtyřrozměrnou perspektivu, protože ten, kdo na ženu hledí ze čtvrtého rozměru, vidí její tvář, nos i týl současně. Že se to Picassovi podařilo, zatímco filmaři nemají se čtvrtým rozměrem šanci moc hnout, je celkem logické, jelikož film má mnohem blíž k reprodukci skutečnosti než malba, která je expresivnější. (19.12.2011)