Bídníci 20. století

Zajímavé propojení klasiky francouzského realismu s druhou světovou válkou. 1) Paralely mezi postavami Hugova románu okupací Francie nacisty jsou pro Čecha možná trochu nezvyklé, ale líbí se mi. 2) 62letý Jean-Paul Belmondo (dvojrole Jeana Valjeana a boxera Henri Fortina) předvádí krásné charakterní herectví. Zaujal mě i 55letý Philippe Léotard (doktor Thénardier) a v maličké roli 32letý Paul (ano, syn) Belmondo (Henri Fortain ve svých 20 létech). 3) Pokud jste Francouz a máte rádi klasiku, přihoďte jednu hvězdičku. (23.08.2016)

Variace na téma Les Misérables. Z V. Huga tu moc nezůstalo, film je typický Lelouch, tj. ty nejprovařenější melodramatické a sentimentální klišé z populární literatury jsou točeny, jako kdyby se život skládal jenom z nich (život je umění, umění je život - třeba pláč na cajdák z rádia). Zmizela náboženská rovina románu (Javert NENÍ záporná postava - je vyjádřením nemilosrdnosti Starého zákona, který musí ustoupit milost a odpuštění), řeší se tu síla filmu, který není jen zábavou, ale pomáhá negramotným najít cestu k umění a k hodnotám (to už věděl Lenin), závěrečná hodina je vlastenecky patetická (oslava hodnot Páté republiky)... Na druhou stranu, pokud zapomenete na Victora Huga, celý ten trojhodinový kolos dává smysl a nenudí a Belmondo hraje Fortina skvěle, tj. žádný lidový mudrc, ale prostý nevzdělaný člověk ve víru dějin. (24.03.2011)

Mě to vykořisťování Huga přišlo trochu násilné, jako by Lelouch nevěděl jak vystavět příběh a tak se opřel o věky prověřenou dějovou strukturu. Nic proti tomu, jen kdyby se děj románu tak explicitně neprolínal s dějem "současným" a vše nebylo pojato tak ilustrativně a bez většího nápadu. Příběh se tak táhne, vděčných okamžiků je po skrovnu, a již někdy v polovině vyprávění ztratí dech a je spíš otrocky dokončeno. Lelouch se sice snaží zlákat efektním pozlátkem a vyrazit dech velkoprodukcí (díky alespoň za působivou kameru), ale obsahově film trpí prázdnotou a nerozhodností v tom, co má film vlastně říci, k čemu je potřeba neustále zdůrazňovaná vazba na Huga, jež někdy působí i trochu směšně. Ve zkratce, je Lelouchův film jedním z příkladů děl, jejich aktualizace a dobový posun jednoduše nefunguje. (02.10.2012)

"Lidský dějiny znají jen dva, tři lidské příběhy které se věcně opakují." Tahle filmová variace na věhlasný a zejména lidsky silný  příběh Hugových Bídníků je určitě originální a nápaditá, ale zejména na konci mi to už přišlo poněkud natahované a přeci jen až trochu překombinované (viz Lelouchova snaha za každou cenu tu zápletku zkomplikovat tak, aby Henri Fortinovi hrozil před soudem stejný osud jako jeho otci). Kromě samotného nápadu zasadit Hugův příběh do bídných časů Francie za druhé světové války, musím určitě ocenit i některé myšlenky, které ve filmu zazní ("antisemitismus je jako impotentní chlap. Ten obviňuje ženy. Když začne být svět impotentní tak z toho obviňuje židy."  A líbil se mi i konec, který sice končí happyendem, ale nejde o žádný doják. Možná, že i proto, že "štěstí to není pro židy....My už jsme vždycky o smutek dál..." :D       (25.09.2022)

Film, který je dobrý. Jako fakt dobrý. Proplétá se plynule, dává smysl, není těžké udržet pozornost, nesnaží se z diváka dělat hlupáka, ani ho poučovat. JPB je tu skvělý, ostatní herci mu zdatně sekundují, kamera pracuje slušně, hudba je příjemná. Ale když myslím dobrý, tak fakt za tři. Je neúměrně natahovaný. A tím si neprotiřečím oproti tvrzení, že se proplétá plynule. Tady to natahování je způsobené tím, že film tlačí na pilu na JPB, kterému se snaží vecpat každý okamžik. A když už tam pro něj není místo, tak další scénu dostane v dvojnásobné délce. Škoda. (06.10.2016)