Domek z karet - Série 2

V první sérii zaručoval úspěch už jen samotný Kevin Spacey, který byl neokoukaný a naprosto perfektně zapadal do své role. Aby si pak druhá série udržela standart, musela přitvrdit. Tempo je rychlejší, vztahy postav jsou vyhrocenější a korupce je prohnilejší než kdy dřív. Kvůli tomu příběh už nepůsobí tak přirozeně ale je těžší spadnout k nudě a tak se druhá série sleduje velice svižně. Obě série bych pravděpodobně ohodnotil za pět hvězd, ale kvůli zprůměrování hodnocení jednotlivých epizod to vychází v obou případech jen za čtyři. Tu další hvězdu bych seriálu připočetl za zajímavé téma, skvělé herce a výborné zpracování. (21.02.2016)

Náročky som čakala s 5* na druhú sériu, pretože tie prvé sú väčšinou výborné, ale nie najlepšie. Nemýlila som sa a druhá séria prišla s údernejším a ešte zaujímavejším dejom. Prvá séria je však tiež na vysokej úrovni, len ten rozbeh vždy musí byť a všetko sa plne ukáže až neskôr. Páči sa mi, že nie každý diel je robený na šokovom princípe - len aby sa v ňom niečo stalo a dej skôr postupne kulminuje ku koncu. Dúfam, že ostatné série nebudú preplácané a scenáristi nebudú vedieť kam z konopí. Zatiaľ im písanie totiž ide perfektne. (31.10.2018)

Koncepčně jiné než první díl. Jednička byla popotahování figurek na šachovnici. Dvojka už je smělé vyhazování a bitva zásadních figur o vítězství. Intenzivnější a celistvější než jednička, akorát zbavené wow efektu a některých naprosto zásadních zvratů. Na druhou stranu nabízí dvojka nebývale velkou dramatičnost a strhující vyhrocené finále. (18.12.2018)

Druhá série se hned první epizodou osvědčila jako něco, co nejen perfektně naváže na první sérii, ale bude hrdě pokračovat v následujícím odkazu. Pravdou je, že první díl je hodně tučný špek, na které budete jet a mazat skoro až do osmého dílu, kde vás zbytek nějak pomalu a jistě přestane bavit tím, že ani sami nevíte, co se tam děje a proč něco, co by mohlo být na deset minut se hrne a švihá do deseti i více epizod. Kevin Spacey s diváku komunikuje méně, což je škoda, protože to je hlavní tahoun a traidmark seriálu, místo toho spíše do kamery kouká s tím svým zadostiučiněným pohledem. Vše se to ale zkompenzuje poslední epizodou, která je téměř v každém ohledu masterpiece. Looking forward to season 3 and 4. (28.01.2016)

Rozdělení na řady je pouze symbolické, jedná se o nepřetržitý proud děje, bez nějakého vyvrcholení, a hned úvodní díl druhé série mi celkem nakopal prdel. Zároveň se ještě vyostřil můj předchozí náhled a já definitivně přestal House vnímat jako politické dílo. Dá se říct, že to pomohlo, jakmile člověk přehlédne chatrnější základy a soustředí se pouze na dramatickou klenbu, vystoupí monumentálnost Bílého domku z karet v celé své kráse. Tomu pomáhá kupa vážně silných momentů, mezi kterými vyniká televizní interview Claire v epizodě č.4. Platí to, co v první řadě – síla jednotlivých dílů je nevyrovnaná, některé zatloukají do podlahy, jiné vás pouze přemostí o pár dnů dál. A stejně jako prve, i tentokrát ke konci spolu se stahujícími se mračny roste i úroveň seriálu. Zakončení je ovšem ještě ultimátnější a finální záběr prostě stojí za to! 85 % (08.05.2016)