Teď a tady

Život je sled okamihov, to má byť hlavná myšlienka filmu o prirodzenej láske človeka k životu. Dakote krátke vlasy nesvedčia, ale o to tu nejde. Ak si pozriete Kým si po nás príde a pozeráte sa na dvoch pánov v rokoch s rakovinou ako vystrájajú rôzne bláznovstvá, to je stráviteľné. Film o teenagerke s rakovinou však tak ľahko stráviteľný nie je a obávam sa, že kniha, ako aj film, boli vytvorené účelovo s cieľom dojať diváka, ktorý od začiatku pozná koniec. Napriek peknej hudbe, pár dobrým obrázkom a troche romantiky je film v podstate nepríjemný, hnusný. Keďže sa hovorí, že kniha je ešte depresívnejšia, tak to autorke gratulujem, to musí mať iné psychické stavy. (30.01.2017)

Krásný těžký film. Kdy skutečně žijeme? Kdy jsme skutečně šťastní? V těch několika momentech, když se vznášíme v prostoru nad obřím větrákem a zažíváme pocit létání, když po soumraku sedíme na břehu moře a pozorujeme hvězdy a samozřejmě v těch několika chvílích, kdy uvnitř mozku probíhá ta vzácná chemická reakce signalizující pocit lásky. Zbytek života vlastně jen odžíváme a dožíváme. Režisér Ol Parker natočil čistý film, ten z onoho druhu divácky tak vděčné tématiky zobrazení posledního úseku člověka s ortelem nevyléčitelné choroby. Spojení dramatu a romantiky je časté a funguje, pokud si tvůrci ubalancují jemnou hranici mezi sentimentem a citovým vydíráním, což se v tomto případě povedlo skvěle, za pomoci zcela britských ingrediencí, tedy sarkasmu a černého humoru. Ol Parker je zjevně fascinován tématem, které jsou spojeny s konečností člověka, už v předchozím snímku Báječný hotel Marigold popisoval svět seniorů a jejich posledních přání, stejně jako nyní popisuje svět člověka, který ví, že smrt je blízko a chce ten krátký vymezený čas prožít naplno. Chce z něho vypustit ty momenty, kdy skutečně nežije, které vlastně nemají smysl. Teď a tady je lidský a neobyčejně procítěný film a možná ani není nejlepší z té dlouhé řady, co se rok co rok točí, ovšem emoce, které ve mne vzedmul, rozhodně měly smysl, ty necelé dvě hodiny jsem spolu s Tess opravdu žil... (29.04.2014)

Takové téma mě rozbrečí vždycky, ale tady to není díky scénáristům či snad hlavní hrdince. Vše je tak nereálné a pokroucené, že mě to spíš rozčilovalo. A tak mě víc dojímá otcův pohled a vedlejší role Kay Scodelario. Příběh silný, ale kamenný výraz Dakoty byl až příliš nepřístupný. Jeremy byl ale roztomilý. Nadprůměrné téma podané průměrným způsobem, který se rád ve věcech šťourá, ale nepřináší nic navíc. (15.02.2013)

I kdyz pozapomenu, ze tohle tema uz jsem videla zfilmovene nekolikrat a bohuzel v o dost lepsim podani, tak tenhle kousek trpi prilisnou snahou o dojimani, ktere se miji ucinkem, klišoidními zabery, na ktere uz mam alergii... Dakota je jeste uveritelna, ale Jeremy Irvine je jen hezka tvaricka. Doporucuju spis film My Sisters Keeper, na ktery stale nemuzu zapomenout a i Neklid byl lepsi, i kdyz jsem ho mela trochu problem pochopit. (17.05.2013)

Ano, i můj život je jen série okamžiků plynoucích ke konci, a jen proto, že neznám jeho přibližné datum, nemusím strávit každý rok dvě hodiny u romance s přízrakem smrti, pokud mně ovšem nedá něco navíc. "Now Is Good" se odlišuje jen v přístupu rodiny k nemoci, která za několik let své přítomnosti zaujala pozici jejího člena a především Tessa a její malý bratr o ní mluví bez jakýchkoliv zábran - Až Tessa umře, pojedeme na dovolenou? - Nevrátím se do školy, smrtelné choroby musí mít nějaké výhody - vše další, včetně seznamu CO VŠECHNO MUSÍM STIHNOUT, NEŽ ZEMŘU je jen nepřekvapující vata. S vyjmutím zajímavě podaného otce Paddym Considinem nejsem nadšená ani z obsazení, Dakota Fanning se pro tuto roli rozhodně nenarodila, spojení s Jeremy Irvinem fungovalo leda tak na sousedské úrovni a ke vcítění nenábadal ani fakt popření sebezáchovného pudu, když léčba nemusí být nutně neúspěšná, zřejmě se opět nechtěl nikdo obtěžovat zjišťováním prognóz, jakož i příznaků, neboť Tessino téměř bezbolestné plnění bodů na seznamu, při bezmedikamentózních měsících s akutní formou leukemie, může dostat jen někoho, kdo neměl tu smůlu se s nemocí blíže seznámit. Ze mě nedostali ani slzičku a tím pádem snímek řadím jen k dalším, lehce zapomenutelným příběhům, s předčasnou smrtí v hlavní roli. (23.04.2013)