Teď a tady

Krásný těžký film. Kdy skutečně žijeme? Kdy jsme skutečně šťastní? V těch několika momentech, když se vznášíme v prostoru nad obřím větrákem a zažíváme pocit létání, když po soumraku sedíme na břehu moře a pozorujeme hvězdy a samozřejmě v těch několika chvílích, kdy uvnitř mozku probíhá ta vzácná chemická reakce signalizující pocit lásky. Zbytek života vlastně jen odžíváme a dožíváme. Režisér Ol Parker natočil čistý film, ten z onoho druhu divácky tak vděčné tématiky zobrazení posledního úseku člověka s ortelem nevyléčitelné choroby. Spojení dramatu a romantiky je časté a funguje, pokud si tvůrci ubalancují jemnou hranici mezi sentimentem a citovým vydíráním, což se v tomto případě povedlo skvěle, za pomoci zcela britských ingrediencí, tedy sarkasmu a černého humoru. Ol Parker je zjevně fascinován tématem, které jsou spojeny s konečností člověka, už v předchozím snímku Báječný hotel Marigold popisoval svět seniorů a jejich posledních přání, stejně jako nyní popisuje svět člověka, který ví, že smrt je blízko a chce ten krátký vymezený čas prožít naplno. Chce z něho vypustit ty momenty, kdy skutečně nežije, které vlastně nemají smysl. Teď a tady je lidský a neobyčejně procítěný film a možná ani není nejlepší z té dlouhé řady, co se rok co rok točí, ovšem emoce, které ve mne vzedmul, rozhodně měly smysl, ty necelé dvě hodiny jsem spolu s Tess opravdu žil... (29.04.2014)

Smrt občas umí být i nespravedlivá, ale na to už si určitě většina z nás stihla zvyknout. Hlavní hrdince je 17 let a ví, že umírá, ale nehroutí se a snaží se stihnout během posledních měsíců života vše, co dosud nezažila a už nebude mít možnost to zažít. A tak trochu nečekaně získává i lásku svého mladého souseda. Film je to milý, v rámci možností se snaží nabídnout divákovi nadhled a díky tomu je divák už od začátku smířen s koncem, který zákonitě musí přijít. Očekával jsem, že na konci filmu si pobrečím, jako tomu ostatně u mě bývá v případě řady filmů s podobně smutným koncem, ale tentokrát se u mě slzy nedostavily, což je znamení toho, že tvůrci film zvládli natočit citlivě a nenásilně, takže z diváka neždímají emoce za každou cenu. Co se týče hereckých výkonů, Dakota Fanning v hlavní roli potvrdila, že nám v ní dorůstá velmi talentovaná herečka, ostatní herecké výkony pak byly velice obstojné, takže ve výsledku se jedná o vynikající film, který mi dokázal nabídnout více, než jsem od něj očekával. Filmu tedy uděluji nadprůměrné čtyři hvězdy. (03.02.2014)

Krásné. Prostě krásné. Některé věci rodiče nepochopí, s tím se asi setkal každý. Tady to vyznívá ale více, otec si myslí, že jí prostě musí naplnit dostatečně to, že zbytek svých dnů stráví s nimi, ne s nějakým klukem, co ho zná pár hodin. Myslí si, že ji chrání, ale opak je pravdou. No co si budu nalhávat, zase jsem brečela ale kdo u tohohle neuronil ani slzičku, asi není člověk. Stoprocentních 5* za dokonalou Dakotu Fanning, která kraluje celému snímku. The great thing is I have actually always wondered id it's possible to dry yourself with a sock. (03.03.2013)

nechci znít jako cynik - námět to je samozřejmě silný (třebaže už x-krát jinde viděný), ale jeho zpracování je hrozně otravné, nudné, plné klišé a celkově to celé působí prvoplánově a dost nereálně.. Dakota Fanning je navíc naprosto nezajímavá, takže mi nezbývá, než dát téhle nevýrazné podívané 2 hvězdičky.. (30.11.2013)

[imdb: 7.3/10] | me: Ťažký film, ktorý vám určite nezlepší náladu. Je to film o zdanlivo nezlučiteľných témach a citových následkoch ich spojenia. Musím priznať, že hoci je film ozaj dobre spracovaný, nie som fanúšik tohto žánru. Nebyť Dakoty a veľmi slušného hodnotenia, určite by som si tento kúsok nepozrel. No napriek obom týmto faktom, nie som rád, že som ho videl. Aj keď sa jedná o dobre herecké výkony, práve jeho reálnosť a náročnosť ústrednej myšlienky stoja za veľmi smutným konceptom a to je práve fakt, ktorý ma nepotešil. Čiže v skratke: Film je fo dobrý, no útoči na tie najbolestivejšie miesta a ja toto nemám vo filmografii rád.Will I still be your brother when you're dead? (15.11.2014)