Poslední výkřik

Voľný remake VRESKOTU Made In Cz. Niekoľko pramálo záberov je pomerne sugestívne natočených ( paradoxne sa to netýka sekvencií vrážd ), pričom ten zvyšok chce akosi vyzerať realisticky a väčšinou používa osvetlenie budov, pričom asi chce docieliť akúsi autencititu. Autencititu sa zrejme snažili dosiahnuť aj (ne)herci, ktorý sú tou najhoršou položkou tohto slasheru. Pokiaľ sa niekto v strižni pozeral na výsledný snímok a nevadili mu určité nezrovnalosti, čo sa týka zvuku, strihu, záberu alebo hereckého výkonu a nechá to na divákoch, umelcom sa nazývať nemôže. (28.09.2019)

Existují dva důvod, proč být u podobných filmů shovívavý - buď je to porno (co si budeme namlouvat, ta naivní filmová narace a "herecké" výkony by tomu odpovídaly) nebo se to vystavuje s nálepkou ´amatérský film´ (jen považte tu drzost, za něco tak shiťáckého chtít v kině peníze nebo to vůbec někde nechat promítat!). Ani jedna podmínka nebyla splněna, tudíž žumpa bez pardónu. 0% (28.08.2013)

Určitě to vyznělo líp než Čepel smrti, ale i tak děs a zmar. Postavy šílené "Džambulka" darmo mluvit. Dějově to bylo jasný kdo je kdo, na výběr byli pouze dva stačilo se podívat na nohy a chůzi vraha a hned bylo jasný , že to musí být někdo starší. Starý polda byl slizký až hrůza. Dočkam se zas někdy kvalitního českýho hororu? (23.10.2013)

Vzhledem k bulvárním kauzám, jež pro jejich nafouklost nepřehlédne ani průměrný africký beduín bez připojení k internetu, je zcela pochopitelné, že se někdo rozhodl zapíchnout zrovna Bartošovou (je ve filmu pět minut a není ani jednou opilá) a superstar s největším účesem na světě. Smysl všeho ostatního mi unikal, například proč je jednomu detektivovi patnáct a druhý prochází zamčenými dveřmi (což je rozhodně odvážná inovace). Film, kde vrah, trpící zombie syndromem (neumí běhat), píchá jedině nožem a kde jsou oběti blbější, než jejich mobilní telefony. Hodnotit nemá význam, jelikož úroveň všeho je jen nepatrně lepší, než v intergalakticky supradebilní Čepeli smrti = stále nehodno i toho odpadu. Zajímalo by mě, kterou mentální poruchou autoři trpí... (30.09.2013)

Jednoho sychravého, ponurého večera si bratři Kačerovi koupili digitální kameru a spáchali Poslední výstřik, vedle kterého vám bude Bastardí trilogie pana Magnuska připadat jako Pán prstenů. Negramotný scénárista, slepý kameraman, jednoruký střihač a hluchoněmý dirigent spojili své síly, umy a talenty a mě nezbylo, než tleskat nad hlavou, když konečně přišly závěrečné titulky. A to se ještě dá čekat, že se Kačerovci zase brzy rozhodnou šířit radost. Hlavní motivací, proč si toto dílo vychutnat, pro mě samozřejmě byla přítomnost paní Ivety. Jako ve snách jsem několik měsíců brouzdal po internetech, až se mi konečně podařilo dosáhnout očekávaného cíle a film podloudně a nezákonně získat. Chvíli jsem byl vzhledem k hnusné kvalitě obrázků rozzlobený, že jsem v návalu stařecké demence stáhl nějaký zasraný kinorip, ale nebyl to kinorip. Nicméně z uměleckého výronu slavné pěnice musel být rozčarovaný i hrábě Martucci, který chtěl jistě při té úvodní pětiminutovce onanovat a vzpomínat na dny a noci plné nepřetržitého, nespoutaného sexu. (05.05.2013)