Reklama

Reklama

Šingeki no kjodžin

(seriál)
  • Japonsko 進撃の巨人 (více)
Trailer 1
Japonsko, (2013–2023), 36 h 45 min (Minutáž: 23–85 min)

Předloha:

Hadžime Isajama (komiks)

Hrají:

Romi Paku, Akeno Watanabe, Susumu Čiba, Unšó Išizuka, Hiroši Kamija, Júki Kadži, Juiči Karasuma, Tomokazu Sugita, Kódži Jusa, Minami Takajama, Hideaki Tezuka (více)
(další profese)

Série(4) / Epizody(89)

Lidé byli nuceni bojovat s obry o záchranu svého pokolení. Když se schylovalo k nejhoršímu, postavili několik měst pod ochranou mohutných zdí, které obři nedokázali překonat. Po jedno celé století si lidé za hradbami mohli oddechnout a žít v relativním míru, avšak odříznuti od okolního světa. Mír ale trval jen do dne, než jedno z těchto měst, obehnané zdí, Maria, bylo napadeno dosud nevídaným šedesátimetrovým obrem, kterému se ochranu města podařilo překonat. Ústřední postava příběhu Aren Jaegar se svou adoptivní sestrou Mikasou při útoku přicházejí o svoji matku a vydávají se vstříc nehostinému světu. (-Victor-)

(více)

Recenze uživatele ledzepfan k tomuto seriálu (1)

Šingeki no kjodžin (2013) 

OK. Můžu uznat, že výchozí premisa je relativně neokoukaná, že je celý ten svět docela hezky vymyšlený (od společenskopolitických struktur až po drobné technické vychytávky), že mě další a další směřování děje zajímá..... ALE.. Zároveň je to i neuvěřitelně rozmělněné nekonečným žvaněním, vysvětlováním a pseudofilosofováním. Každá postava si jakoukoliv sebezásadnější situaci musí ve vnitřním monologu stokrát rozebrat. Každá sebeméně zajímavá situace musí být divákovi (jako úplnému debilovi)vysvětlována. Vnitřní sebeanalitické emo-monology postav jsou na jedno brdo a velmi rychle začnou srát.. Režie nemá vůbec cit pro dynamiku a je schopná prdnout doprostřed akce (klidně doprostřed skoku) další pathetický, stokrát omletý monolog nejistého chlapce/dívky (to může fungovat v manga formátu, ale v anime to -v takové míře- nemá co dělat).. Někdy se i pětiminutová akce (nebo prostě jen scéna) roztáhne klidně i na díl a půl protože všechny přítomné postavy si musí vnitřně odříkat co se děje, co se dělo před chvílí, co z aktuální situace logicky vyplývá a jak si je nejistá (nasraná, odhodlaná, nebo vystrašená).. Díky tomu se děj, který by se všemi důležitými situacemi i poctivým vykreslením psychologie postav, zabral maximálně 15dílů, rozsračičkovává v divákově nekonečném utrpení celých 25 epizod a ve finále (jakkoliv otevřeném) by jeden skoro až slavnostně otevřel šampáňo, že je ten porod konečně u konce... Tady se jen potvrzuje, že když dva dělají totéž, není výsledek vždy stejně kvalitní. Děti a teenageři vržení do extrémní situace a nesoucí na svých bedrech tíhu a osud lidstva, nejsou pro japonce žádným novým fenoménem- naopak jde o až obsesivně se navracející motiv s kořeny hluboko v japonské společnosti. Tihle hrdinové mají v hlavě pochopitelně bordel, musí hledat motivaci a vnitřní sílu, musejí se srovnat sami se sebou.. zkrátka a dobře musejí se vnitřně vyžvanit. Ale, je žvanit a žvanit. Když diváka vnitřkem své hlavy provázejí postavy např.z NGE (a že ty toho vnitřně napřemýšlejí mnohem více) je to smysluplná cesta, u každé postavy jiná a hluboká. Postavy AoT spíše kloužou po povrchu a přes všechno to rozpitvávání k nim na konci série nemám o mnoho větší vztah než na začátku.... Ještě teda dám šanci OVAčkám (když už hraný film skončil totální katastrofou). Třeba to chytne drive a hloubku. ()

Reklama

Reklama