Šingeki no kjodžin

Dalo by se to sledovat (námět nesporně nosný, průběh nekompromisní a vypadá to k světu), kdyby se to zároveň dalo i poslouchat. Což se ovšem nedá. Seriál, kde postavy nemluví, ale jejich veškerá komunikace se zásadně sestává ze řvaní z plna hrdla. Seriál, kde postavy skrze řvaní z plna hrdla zásadně pronášejí šroubované patetické deklamace. Seriál, kde postavy skrze řvaní z plna hrdla a šroubované patetické deklamace zásadně vyřvávají do světa věci, které jsou dávno jasné z předchozího dění. V praxi to vypadá tak, že postava A pět minut řve o tom, jak a proč se cítí (což divák z dosavadního průběhu již ví), aby plynule navázala postava B, která se ze svého tklivého hoře vyřvává následujících pět minut. A byť obě v souhrnu řvou deset minut, tak vlastně vůbec nic nesdělí! A jako by to nestačilo, tak se navíc všichni chovají jak hovada bez mozku; což by až tak nevadilo, kdyby se to aspoň nebralo tak smrtelně vážně… Ještě se mi někdo diví, že jsem bezmezně fandil mlčenlivým titánům, aby jednu každou postavu sežrali co nejpomalejším způsobem, aby jeden každý z těch ubrečených řvounů zažil alespoň vzdáleně podobná muka, která přichystal(i) mě? (13.10.2014)

První OP mě docela bavil (tedy obzvláště jeho začátek, když se tam "vyřvává"), druhý jsem bez milosti přeskakovala. Bohužel jsem zřejmě trochu náročnější divák, a tak se nenechám opít rohlíkem. Nelogičnost jednání postav mě často zarážela. To samé i jejich uřvanost, ubrečenost. Děj byl moc protahovaný, v podstatě se nic moc nestalo, ale zabralo to 25 epizod, takže to působilo zdlouhavě a utahaně. Animace je strašná – postavám často ujížděly oči, nemluvě o některých předmětech či pohybu (např. koní) a nepohybu (jedete na voze, pádí obrovskou rychlostí, ale moc s nákladem na voze nekodrcá apod.). Působilo to až nízkorozpočtově a honem, ať už to mám hotový, nebaví mě to. Navíc pokud bych do hodnocení měla opravdu promítnout to, že série končí tak, že nic neosvětlí, nebála bych se to ohodnotit jednou *. Ale protože jsem dobrák od kosti, dám tomu ty dvě. Pro mě to je obrovské zklamání. I tak to mělo pár momentů, které nebyly špatné, plus některé díly uběhly opravdu rychle. Takže proč to vidět? Rozhodně ne kvůli příběhu, ani animaci. Podívejte se na to, abyste se měli o čem bavit s ostatními od "fochu", abyste se neztráceli v záplavě všech možných vtípků, párování a dalších "kreativních" věcí, které vyskákaly jako houby o dešti. Navíc se může ukázat, že jste nenároční divák, a tak by se vám to i mohlo zalíbit. (05.10.2013)

Zasloužený fenomén, který svého času rozbořil lehce stojaté vody a zamířil si to do všech koutů světa. Nevídané tempo, šokující zvraty a láska k ústřední trojici Eren-Mikasa-Armin, stejně jako k parádním postavám vedlejším (Levi, Sasha a postupem času další a další charaktery) měly za následek, že než jsem se nadál, namířili si to Titáni mezi moje nejoblíbenější anime světy vůbec. Takhle dravý střih, soundtrack i efekty se zkrátka jen tak nevidí a i s přibývajícími epizodami a sezónami (jakkoli je čekání na ně mnohdy vražedně dlouhé) se nestačím divit, jak odvážně racionální odpovědi jsou řečeny na ty nejtroufalejší dějové otázky. Vím, že největší kouzlo teď tkví v otazníku největším, tedy otázce "Jak jen tohle může skončit?" Nejraději bych se ale pídil po každé stopě ještě pěkných pár let a tuze mě mrzí, že to není možné. (18.12.2013)

Sie sind das Essen und Wir sind die Jäger! - Ať už titulní píseň začíná takto nebo tou druhou variantou, jedno je jasné - Asi si ještě nepamatuji ani jeden anime opening, který by mě tak neuvěřitelně navnadil na samotné anime, pak mě uvěznil ve svých adrenalinem nabitých spárech a nutil mě si poslouchat na youtube jeho dvouhodinové verze, aby mě nakonec vyplivnul po několikadenním maratonu, jen abych díky němu našel svou další závislost na hudebním uskupení ve formě zřejmě nejlepší japonské muzikální tvorby pod taktovkou génia REVO. Děkuji tomuto anime, že mi vrátil víru v to, že možná přece jenom nejsou na csfd všechna anime tak vysoce hodnocená jen kvůli tomu, že anime fanoušci jsou na tom podobně jako momentální obří fan základna Walking Dead nebo Game of Thrones, ale že anime jsou často opravdu neskutečné prožitky (ačkoliv pak je tu zase opak mezi těmi opravdu hardcore otaku, kteří jsou už tím mnoholetým anime zápalem tak unaveni, že většinou většinu hodnotí průměrně až přímo špatně - další extrém, který ve spojení s nostalgií a vzpomínáním na ty "krásné léta sedmdesáté" dokážou už vidět jen chyby a mnohonásobně víc pozitiv už ne.. i když samozřejmě může tu být i faktor toho, že je nezaujal žánr nebo příběh nebo tak něco). Děkuji mu ale kvůli úvodní skladbě i za to, že mě přivedl k Sound Horizon, což je naprostá láska na první poslech. Neuvěřitelně propracované alba, každá jedna skladba a celé opery. A vše pod taktovkou jediného muže. K samotnému anime - nebudu zatajovat, že subžánry hrdinská fantasy, dark fantasy či military fantasy jsou přesto, že miluji fantasy žánr jako celek, mé nejvíc milované. A i proto stačily první dva, či tři díly a byl jsem pohlcen. Zasazení do postapo, způsobené obřími lidožroutskými uprchlíky z ústavu pro choromyslné, správně postupně odhalované motivace a následný vývoj hlavních postav, příjemné vedlejší postavy, tvrdost i humor při výcviku nové elity - vše je zvládnuté na jedničku bez jediné chyby. Nejdůležitější je pro následující děj, že díky funkčnímu načrtnutí postav na poli pouhých! 2 či 3 epizod jako živých lidí plných odvahy, naděje a síly, případně odhodlání a vůle má divák rád nejen hlavní postavy a pár vedlejších, ale fandí tomu uskupení jako celku. A teprve pak se ukáže autorova naprostá, děsivá, přímo šílená nekompromisnost a tvrdost, ukáže se, že tenhle svět nebyl vytvořen pro vývoj postav v stále větší a větší hrdiny, ale naopak byl vytvořen čistě pro to, aby všichni, všichni! trpěli, procházeli pekelnou očistou každý jeden moment své existence a nic, vůbec nic je nemohlo spasit, maximálně jenom odložit neodkladný pád. Jenže já jako divák jsem taktéž velmi nadějný a emocionální tvor a tak při každém jednotlivém vzchopení nabírám spolu s hrdiny další a další energii na vzpouru proti tomuto krutému osudu.. abych znovu a znovu dostal sám sebe do nejčistší deprese a zmaru. Jo, miluji tohle anime a taky ho nenávidím. Miluji ho za to, jak dokáže podat ty vypjaté scény, ze kterých šlehá stejná míra osudovosti a epiky jako z těch nejvíc high fantasy, miluji ho za to, jak se Arnim, Mikasa i Eren, každý svým způsobem, vyrovnávají s světem, kde žijí a snaží se kráčet dál, miluji ho za výbornou gradaci, kdy se anime po prvních dvou dílech už nezastaví a valí na vás těžší a těžší balvany války, kamarádství, výborných proslovů (slyšel jsem na tohle stížnosti, mám rád proslovy přesně takové, jaké jsou klasické pro skutečné války - plné patosu, snahy přesvědčit vojáky, že bojují o ty nejvyšší cíle apod. - tady takové jsou), naprostých emočních znásilnění (málem jsem se už jen při vzpomínce na některé rozbrečel.. znovu), ale také fanatismu, zbabělosti a krutosti, ach krutosti. Miluji ho i za výborně zvládnuté technické aspekty - jak animačně (opravdu se někteří stěžují na tohle? LOL), někomu ale může přijít to zamrznutí obrazu do stylizovaných maleb jako snaha ušetřit, ale mě to přišlo jako snaha zdůraznit celou náladu a atmosféru, tak zvukově a hudebně (soundtracky v anime jsou už tak nějak klasicky výborné, ale tenhle ve spojení s těmi obrazy dělá občas skutečné zázraky - Vogel im Käfig nebo překvapivě funkčně použité popové či rockové skladby dokonce i v hrdinských momentech). Stejně tak jsou, a samozřejmě to je v military fantasy opravdu důležité, výborně zpracované akční sekvence, ať už jde přímo o souboje nebo o cokoliv jiného. S tím souvisí výše zmiňované, člověk si užívá momenty, kdy mu buší srdce jak veverce a navíc ho má v krku. Opravdu, vůbec se nedivím, jaký úspěch už první sezona měla a jaký úspěch následně začala mít manga. Protože tohle je po stránce příběhu, dramaturgie, postav, akce a řekl bych i hloubky (ačkoliv to samozřejmě není pokus o nějaký Evangelion nebo Ghost in the Shell, ale to co zde je, prohlubuje vztah k světu Erena a spol.) naprostý klenot. Až se trochu bojím, že druhá sezona celý dojem pokazí, protože to vše bude jenom roztahovat, bude ji silně chybět záporák, který byl zde (úžasný charakter!) a celé se to utopí v opakování toho stejného. Mangu jsem zatím nečetl, takže nevím. Neříkám, že bych si Shingeki no Kyojin užil stejně i tehdy, kdybych viděl předtím stovky anime, ale... je tu silná možnost, že ano. Tohle se mi prostě trefilo přímo do mého černého kokora. PS: Ne, postavy tam opravdu furt jen neřvou a pokud ano, zcela to sedí do toho,co zrovna prožívají. Postavit celý komentář na tomhle je trošku divné, vskutku. (20.08.2015)

Epické, obrovské, kolosální a hlavně drahé ! Takhle masivní audio-vizuální nářez se opravdu nevidí každý den. Koukám, že lidi, co dávají maly počet hvězdiček mají problém s tím, co já považuju za veliký klad - emoce. Líbí se mi, že konečně někdo ukázal, jak by se asi lidi (v tomto případě hlavně kadeti vojenské školy) chovali, kdyby viděli, že (v mnoha případech poprvé) stojí proti něčemu, co lidi likviduje po desítkách do minuty, a i zkušení vojáci mají celkem problém takovou hrozbu sundat. Jak jsem již zmiňoval, co se prezentace týče, tak je to asi to nejlepší, co jsem u anime viděl. Soundtrack je na tom ausgerechnet úplně stejně ... důkazem budiž husí kůže, která se dostavovala minimálně 3x za díl ! Military nadšencům, kterým se líbila třeba Hvězdná Pěchota, rozhodně doporučuji ... ostatně jako všem ostatním, kteří chtějí vidět něco opravdu NAŘEZANÉHO ! (16.10.2014)