Můj život beze mne

Námět by měl zákonitě vést k depresi ... předzvěstí mi byly zdejší komentáře. Nicméně tohle dílko mě přesvědčilo, že i umírání může mít "smysl" a dokázalo to nadmíru citlivě. Nedočkala jsem se bolestného naturalismu, nezahlédla jsem obličej stažený v masku utrpení nebo třeba potoky krve. Tomu se tento film vyhýbá. Ovšem náznaky, které diváka nechávají na pomezí vlastní obraznosti, a které jsou předzvěstí skonu, rozhodně neabsentují (rozhovory s lékařem, občasná nevolnost...). Hlavní hrdince moc času nezbývá o ony úkony ("desatero"), které chce před smrtí stihnout, udávají tón a smysl celého vyprávění. Některé body jsou ušlechtile asertivní vůči rodině a okolí (najít dětem novou matku třeba), některé zas čistě sobecké (najít si milence ... třeba). Forma vyprávění je pevně spjata s cítěním hrdinky (studené barvy nemocničních chodeb, barevný svět domova), kompozice záběrů leckdy překvapí. Můj život beze mne není strohým nebo dokumentárním vyprávěním o smrti, je to citlivě artové podobenství o smíření se s ní, smíření se skrz malé-velké skutky a úkony ... (17.11.2006)

Pozoruhodné herecké výkony, osobitý příběh a nesentimentální provedení v tomhle nikterak převratném skoro dojáku, který komorní optikou pojednává o posledních měsících života mladého člověka. Nejsou tam vlastně žádné vyloženě kulervoucí scény, ale je to zdravě vyvážený malý, komorní film, který se v regálu velmi jednoduše mine, jelikož nekřičí do světa brutální reklamou, zvučnými tvůrci, či velkým rozpočtem. Výpovědní hodnou má však velikou, tempo tak nějak střední. Jeden z filmů kde mám pocit, že kniha by byla mnohem lepší než film. (24.08.2019)

Nenadálá jobovka v podobě ortelu - "zbývají vám dva měsíce života" - co si s ní počít? Ann zvolila netradiční a originální cestu - pro filmové ztvárnění jistě neotřelou a inspirativní, ale představíme-li si skutečnou Ann a její rodinu, nezbývá, než si klást otázky - byl by oddaný manžel vážně vděčný za ušetřené depresivní chvíle strávené v nemocničním pokoji, nebo by se raději, byť bolestně, loučil se svou umírající ženou? Možná by mu jeho účast pomohla mnohem lépe se se ztrátou vyrovnat. Namluvit přání k narozeninám svých dcer vypadá jako rozumné rozhodnutí, ale možná by jen každoročně jitřilo rány a vyvolávalo nezodpovězené otázky - například, proč umírající matka trávila svůj krátící se čas s cizím mužem? Nicméně, zajímavě natočený pohled na poslední týdny v životě mladého člověka, sice velmi statečného, ale zároveň i sobeckého a nevyzrálého. A JANARYBA má recht! (28.11.2009)

Celkem zajímavé téma na zamyšlení pro každého, co bychom dělali, kdyby nám do konce života zbývaly jen 2 měsíce. Hlavní představitelka se pro mě z nepochopitelných důvodů rozhodne, že si ještě začne s nějakým cizím mužem (protože doposud kromě manžela nikoho neměla), samozřejmě se v konečné fázi do sebe zamilují a tolik vzácný čas, který by mohla strávit se svými blízkými ještě vyplýtvá tímto způsobem, a tak ještě další osoba je po její smrti nešťastná. (06.11.2008)

Melodramka, tentokrát však bez nejmenšieho efektu. Hlavne preto, ako hrdinke po celý čas všetko vychádza. Rozhodne sa zbaliť chlapa, ten sedí v bare, kde si ona píše zoznam vecí, ktoré musí urobiť, než zomrie - vrátane odhodlania na sex s iným chlapom. Rozhodne sa nájsť správnu ženskú pre otca svojich detí, nová mladá susedka je zdravotná sestra, ktorá miluje deti ale kvôli traumatickému zážitku nechce vlastné. Zbierku vedľajších postáv nám dopĺňa mamička sklamaná životom, tatko vo vezení, pošahaná, ale milá kaderníčka a ešte pošahanejšia a milšia kolegyňa... To dievča je mŕtve, než príbeh začal, náš svet takto nevyzerá ani v odraze. Kto ale tieto veci vníma ako žánrovú nevyhnutnosť a pre pôžitok podružné (či naopak potrebné?), ten bude nadmieru spokojný. Herecké obsadenie je bez výnimky dokonalé, réžia inak citlivá a všetko vyššie spomenuté sa tu zdá byť úmyselne. No a so záverom, ktorý sa našťastie odohráva už len v predstavách, si režisérka poradila asi najlepšie ako sa dalo. Len nie som ten správny divák. (18.04.2010)