Neznámý voják

Je s podivem, že jeden z nejvýraznějších válečných snímků této dekády natočený na starém kontinentě vyprodukovala malá kinematografie řídce osídleného Finska. Splatila tím dluh, který pociťovala vůči vojákům, kteří bojovali v tzv. pokračovací válce o území, které Finsko přes houževnatou obranu a mimořádný výkon svých branných sil ztratilo v Zimní válce roku 1940. Nutno říci, že finští filmaři si žádnou ostudu neudělali. Neznámý voják svou barvitostí, výpravností a pečlivostí za sebou s přehledem nechává produkce ze zemí, které mají nepoměrně větší možnosti, a např. náš Tobruk vypadá vedle Louhimiesova snímku jako květ podbělu vedle slunečnice. Mám nicméně tři dílčí výhrady. Příběh bojové jednotky se odehrává v rozmezí června 1941 až září 1944 - tak široký záběr vede nevyhnutelně k výraznému zestručnění a epizodičnosti. Podstatně kratší válečné angažmá na západní frontě řešili tvůrci v případě Bratrstva neohrožených desetidílným seriálem. S tím je spojené i nedostatečné rozvinutí charakterů, větší prostor má pouze věčný rebel desátník Rokka v podání sympatického Eera Aha (předpokládám, že se díky téhle roli stal miláčkem finského publika). Pravda, viděl jsem na Febiofestu pouze okleštěnou verzi, ale nevěřím, že by třičtvrtě hodiny materiálu navíc mohlo zásadním způsobem tyhle nedostatky odstranit. Do třetice si myslím, že v prostřední části snímek ztrácí tempo, které opět nabírá v závěrečné třetině, kde líčí urputné ústupové boje z východní Karélie v horkém létě 1944. V téhle části ostatně snímek graduje. Celkový dojem: 85 %. Na závěr snad jen malá poznámka k obsahu na ČSFD. Boj Finska se Sovětským svazem byl pochopitelně vzhledem k velikosti, lidnatosti a ekonomické síle Sovětského svazu zápasem Davida s Goliášem, ale Finové rozhodně nebyli vyzbrojeni jen ručními zbraněmi. Jednalo se o moderní armádu, která disponovala i vlastními obrněnci a v neposlední řadě si uměla obstarat významnou bojovou kořist od svého východního protivníka. Finsko se cítilo vůči Sovětskému svazu v podobném postavení, jaké cítila Československá republika vůči Německu, a to mělo podobný dopad na myšlení společnosti a logicky i na investice do ozbrojených složek. Finská armáda podala za 2. světové války a především za předchozího válečného střetnutí opravdu pozoruhodný výkon. (19.03.2018)

Vcelku nuda. 80% príbehu sa odohráva v lese a potom už len rôzne neprehľadné streľby. Aspoň že jedna pekná Fínka tam v chatrči bola, ale aj tá bola na obrazovke len výnimočne. Je však zaujímavé, že takí Fíni boli v podstate jasnými spojencami nacistov a nesypú si popol na hlavu, ako sa to robí pravidelne u nás. Proste robili to, čo mohlo pomôcť ich národu. (21.02.2022)

Finská hnisající rána tímhle nacionalickým filmem rozhodně vyčištěna nebyla. Roztříštěný příběh bez hlavní postavy, kterou snad supluje voják s nadpřirozenými schopnostmi, je velice špatně scenáristicky zpracován. O to více překvapí výborná režie, která na tento hloupý film plýtvá nápady. Finská hrdost na spolubojovnictví s nacistickým Německem je pro našince nepochopitelná. Extrémní nacionalismus a potřeba dokázat pomyslnou finskou nadřazenost zdůrazní i závěrečná věta filmu, světe, obdivuj Finy, jejich území nebylo za II. světové války okupováno. Jak vidno, Finům stačí k radosti a hrdosti skutečně málo. (24.08.2020)

Videl som trojhodinovú verziu a opäť sa potvrdilo, že divák sa v kresle mrví pozerajúc na hodinky iba pri zlom filme. Vôbec neľutujem. Páčil sa mi pohľad na konflikt očami vojakov guľometnej roty. Úžasné kulisy vytváral nedotknutý les a realistické bojové scény. Zásluhu má na tom aj zvuk, ktorý vytváral atmosféru, s akou sa málokedy stretneme. Aj keď boli charaktery a osudy jednotlivcov zväčša iba naznačené, úloha Antera Rokku umožnila zapamätať si spurného, skúseného a výkonného vojaka. K celkovému dojmu prispelo aj to, že je prirodzené fandiť malému a nepoddajnému Fínsku, ktoré to nevzdalo tak, ako väčšina európskych štátov, ktoré majú o sebe veľmi dobrú mienku. (12.11.2019)

„JE MOJÍ POVINNOSTÍ BOJOVAT ZA FINSKO, ZA INGII A ZA KARÉLII…“ /// Přes spáleniště, přes krvavý řeky… pluk v pohybu, směr Petrozavodsk. Charaktery vojáků kulometný roty poznáváme nejen díky náročnýmu pochodu, ale hlavně díky střetům s nepřítelem. Války je tady dost. A celkem různorodý. Hrdinové okamžiku zachraňují životy ostatním… nechybí trocha toho Finsko-Ruskýho píchání – to abychom si na chvíli odpočali a víc se těšili zpátky do lesa. Příběhy z finskýho tažení do Ruska. Nejen válka, ale i chvíle volna, rodina… takovej komlet ve 3 hodinách. Hlavně teda žijeme s Anttim Rokkou, křížencem Švejka s Rambem (kecám asi trochu víc než jindy, ale prostě to není vobyčejnej pěšák) a to i tehdy, když cestu vítěznou střídá ta druhá. Nakonec mě sere, že tady JE se o koho bát (ano, Antti mi přirostl k hrudi!). Solidní ohlédnutí za historickou válečnou událostí. Hodně války (hodně partyzánštiny), ale na tu stopáž překvapivě málo emocí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1954 napsal Väinö Linna, neznám. 2.) S klidem obětuju člověka za tank. 3.) Thx za titule „TomStrom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (17.10.2018)