Paní Brownová

Kdyby Bono napsal písničku s názvem "Železná lady s ocelovým hlasem", tak na jejím přebalu by byla fotka Judi Dench s kamenným pohledem a očima, jejichž účinost je ve srovnání s kyselinou naprosto neporovnatelná. Jsou totiž ještě víc zžírající. Pozorovat její herecký výkon je bomba největší, jelikož její repliky jsou odříkány stylem: "Vládnu tady já, vy jste poddaní a režisér mi prostě do Brownový kecat nebude!". Když mluví, jediné co se v danou chvíli pohybuje, je pára linoucí se od jejích úst a mašle povlávající z královniných vlasů, čímž připomíná majestátnou skálu. Navíc studená Anglie podporuje už tak dost studenou atmosféru, ale třeba takový islanďani to ocení. Mám chuť dát 4* už jenom za bezchybnou Judy (její Oscar za Shakespeara je v porovnání s tímto výkonem výsměch), ale protože je režisér totální uspavač a nedokáže přijít s nějakou vychytávkou, dávám trojku, jen to hvízdne. (09.07.2009)

Protože královně zemřel manžel, tak už tři roky nic nedělá (ona, ne on), holt aristokracii ten čas ubíhá jinak. Pak si vzpomene povolat k sobě horala, jenž se staral právě o jejího muže a který brzy pochopí, co je pro královnu dobré. Horal je drsný, nespoutaný, přímý a bodrý, ale taky má sako a ví, co je to tautologie (jen neví, že se má ven teple obléct). Asi se rozvíjí drama hrdosti a pokory, oběti a přátelství, mravní povinnosti a povinné morálky, ale projevuje se to jednoduše tak, že pan Brown se začne na panství roztahovat a všechny srát. Školník Willie je větší sympaťák. (09.07.2009)

Nevšední vztah dvou historických osobností se podařilo velice střídmě převést do filmu, byť ani historické rekvizity nezůstaly ošizeny. Oba hlavní protagonisté předvádějí kreace, které samy o sobě udrží film v nadprůměrné kvalitě; zvláště na Judi Dench je možné se dívat i bez ohledu na to, kam směřuje zbytek příběhu. (28.10.2005)

"Bůh ochraňuj královnu !" Tento životopisný snímek vcelku nenuceně popisuje, jakým ochráncem byl královně Viktorii po smrti jejího manžela prince Alberta poněkud svérázný podkoní pan Brown. Billy Connolly je v této roli vskutku zajímavý "týpek". Někdy jsem se až divil, jak s takto neomaleným chováním (třeba vůči synu královny - princi z Walesu) si mohl tak dlouho udržet své postavení, ale zkrátka asi klíčová byla jeho totální oddanost vůči královně. Celkově musím říct,  že šlo o zajímavý životopisný snímek, z něhož jsem se zas něco nového dozvěděl z novější historie britské monarchie. (13.10.2022)

----- "Bůh ochraňuj královnu !" ----- Myslím, že pan Brown se rozhodl, že Boha zastoupí. Ne že by snad chtěl zpochybňovat Boží moc a Boží vůli, jenomže takový Bůh, jakkoli vševědoucí a vševidoucí, má na svých bedrech péči o celé stádo svých více či méně problematických oveček, kdežto pan Brown měl jenom svou královnu - tudíž jí mohl věnovat veškerou svou pozornost. A vedl si dobře, neboť ke svému poslání přistupoval nadmíru svědomitě, vědom si své zodpovědnosti. Kromě toho je třeba připomenout, že i královny potřebují oddané a nezištné přátele ... možná o to víc, že jsou královnami. Její a jeho příběh je střídmý, zdrženlivý - i laskavý, naplněný porozuměním, které nepotřebuje velkých slov. P.S.: Oba byli tvrdohlaví a oba měli své vrtochy - svým způsobem si byli velice podobní, i když jejich úlohy v bezohledném světě byly diametrálně odlišné. (19.09.2014)