Život je krásný

Já jsem byla tímhle snímkem naprosto unešená už když jsem ho viděla poprvé (mohlo to být v roce premiéry a byli jsme na něm se školou, což samo o sobě nehrálo zrovna v Benigniho prospěch a jeho oblibu u pubertálního obecenstva). Od té doby jsem La Vita e bella viděla několikrát a pořád mě nepřestává udivovat, jak si Benigni-režisér i Benigni-herec s diváky cvičí podle svého. Chvíli se smějete, chvíli je vám do breku a rychlost, s jakou nabere Guidův osud v lágru na obrátkách mi vždycky vyrazí dech. Nemluvě o kráse scény, kdy pouští Guido své ženě z otevřeného okna gramofonovou desku s Offenbachovou Barcarollou. Nezapomenutelné. (26.07.2011)

Ano, druhá polovina filmu je neuvěřitelná a Benigni evidentně brnká na struny emocí, ale je těžké nepodlehnout té pozoruhodné atmosféře a nádherné hudbě. Podobný pocit jsem měl při sledování "Cinema Paradiso". Italové tohle prostě umí... (16.01.2006)

Vůbec nic jsem necítil - což pokládám u filmu o otci, který pro svého syna v koncentráku vymýšlí kouzelný svět, jako podivuhodný výkon. Několik scén (úvodní hajlování v autě a tlumočnická etuda) mě upřímně rozesmálo, ale nedojala žádná. Nějak jsem tomu pro všechno Benigniho zlehčování zkrátka neuvěřil. (01.10.2010)

Myslím, že něco takového už nikdy neuvidím... Tento film se nedá slovy popsat, protože ta by nevystihla nic z toho, o co tady jde. To se prostě musí vidět. (19.03.2011)

Neskutečné, že někdo něco takového vymyslí a natočí. Doják, obrovskej! (11.04.2011)

Tleskám! Smekám! Klaním se! Žasnu! Pláču! Opět tleskám! Famózní oscarovka! Benigni je král!!! Roberto to pojal velice netradičně, ale naprosto kouzelně a chvíle v táboře byly opravdu nejvíc dojemný, jaký jsem ve válečným dramatu kdy spatřil!!! Holt, život je krásnej, když si ho tak prostě uděláme! Za chudoby, za války i za plotem s ostnatým drátem! Záviděl jsem malýmu Giosuému takovýho tátu a synkovi dvě věty v konečným závěru díla "To je oběť, kterou můj otec přinesl. To byl dárek, který mi dal!", mě jen utvrzujou v tom, jak je tento silnej příběh nádhernej a překrásnej!!! Jedinečná záležitost! 100% (07.04.2014)

Nejlepsi italsky film...? Krasne poselstvi v nem. Konec dojal. (13.07.2014)

Kd sa povie film Zivot je Krasny, ihned ma napadne klasika It´s a Wonderfull Life so Stewartom z roku 1946. A tuna sa to vola La Vitta e Bella a reziroval ju Roberto Benigni /Asterix a Obelix 1999/. Filmu hlavne vladnu sympaticke herecke vykony a rezia na urovni, ale dufam, ze samotny Benigni si uvedomoval, ze kraca po tenkom lade /spajanie koncentrakov s humorom/. Film je to vsak pekny, to jo : 95 % (06.01.2015)

Film je samozřejmě nádherný, Begnini skvělý, obraz krásně barevný, stejně jako hudba, a i scénář není k zahození. Ale musím se přiznat, že jsem čekal daleko více. První půlka bylá spíše komická (a jak - jsem se řechtal, až mě bolel úsměv) a v jejím průběhu člověk zapomene na jakékoliv strasti a raduje se spolu s postavami. Ale zklamala mě druhá půlka. Čekal jsem podobné pocity, jako při sledování SCHINDLER´S LIST, ale nedočkal jsem se. Zde scénář trochu kolísal a přišel mi docela naivní - všude se to hemží skopčáky, ale on má dost času, aby špuntovi vysvětlil, že musí zůstat schovanej. Nebo scéna s rozhlasem - dávno by vystříleli celej tábor, jen aby našli toho pravýho... Zkrátka rozporuplné no. Konec navíc moc dojemný taky nebyl. Ale každopádně je to film, který si vaši pozornost určitě zaslouží a drobné vady na kráse lze odpustit. Abbiamo vinto! (22.11.2006)

Hodně hořká komedie odehrávající se v itálie na začátku války a pak v koncentračním táboře kde se otec snaží schovávat syna před jistou smrtí a daří se mu to až do konce války ,ale zaplatí zato jeden z nich tu největší cenu... (30.10.2007)

Film, ktorý v prvých desiatich minútach presvedčí o svojej kráse je hoden päť *. Možno ani tie nestačia. Jednoducho Roberto Benigni mi dal krásny zážitok. Guido Orefice, čašník so zmysmelným humorom a veľkou láskou k žene a synovy, pre ktorých by urobil všetko. A dal im vlastne to najcenejšie čo človek má, život. Komédia o vážnych veciach, podaná s neuveriteľnou ľahkosťou a talianskym šarmom vyzerá, ako by sa odohrávala v úplne iných rokoch a nie tých vojnových. S týmto majstrovským dielom sa život bude zdať lepší, aspoň na dve nadchádzajúce hodiny. 92% (08.07.2009)

Guido je zbrklý ale veselý člověk, který se zamiluje a má rodinu - bohužel ve špatné době. Je deportován v 2. světové válce i se svým synem do koncentračního tábora. Nechce aby jeho syn trpěl a tak pojme celou událost jako hru. Jeho syn mu uvěří a baví ho soutěžit. Naivní příběh s velkou láskou k synovi. Roberto Benigni byl živý jako vždy, plný gest a křiku. Kdo má rád Roberta Benigniho, doporučil bych Noc na Zemi (1991) (12.10.2010)

Málo kdy se podaří snímku plynule, radikálně a zároveň s úspěchem změnit v ději žánr, ale když se to povede jako v tomto případě, tak vznikne něco výjimečného... Zatímco první půlka oplývá humorem, energií a Benignim, jehož postavu jsem si opravdu i přes počáteční averzi oblíbil, tak druhé se vydá smutnějším směrem a při mnoha momentech (doktor, mlha, čistka) mě zamrazilo, ale stále film oplývá lehkostí, díky které je však výsledný dojem ještě nepříjemnější a tragičtější... (12.08.2015)

kouzelný snímek, ve kterém Benigni ukazuje, že s nezdolným optimismem a nápaditostí se dá zvládnout i koncentrák. A pozor, konec je opravdu hodně dojemný.... (17.03.2008)

Jeden by nevěřil, že i ty nejhorší dejiny lidstva jdou vtěsnat do tak krásného filmu. Na druhou stranu by jeden nevěřil jak moc je tenhle film nerealistický a naivní, ale na tom nezáleží.......... (21.03.2010)

Druhá světová válka ukazovaná s velkým nadhledem a humorem, až cynickým pro záchranu života. Hra na hru, záměrné přehlížení a převracení skutečností, ohromná chuť do života, a až pateticky vyznívající oběť při záchraně života malého synka. Guido Orefice (Roberto Benigni), číšník užívající si života ve velkém stylu, si nedělá z ničeho příliš velkou hlavu. Poznává svou nastávající Doru (elegantní Nicoletta Braschi), aby nepromarnil žádné příležitosti, kdy se jí se svým přirozeně výmluvným šarmem mohl zmocnit a založit s ní rodinu. A tak přichází na svět maličký Giosué (Giorgio Cantarini), aby prožil konec světové války, neskutečný smutek a utrpení v romantickém hávu hravosti a bezstarostnosti s konečnou velkolepou výhrou. Kde výhrou bylo samo přežití a život po skončení všech hrůz. Z dalších rolí: šarmantní strýček Eliseo (Giustino Durano), Guidův kamarád Ferrucio (Sergio Bini Bustric), Dořina matka (Marisa Paredes), nerealistický doktor Lessing (Horst Buchholz), a jakýsi průvodce v koncentráku Bartolomeo (Pietro De Silva). Výsledkem je líbivý film, plný optimismu a radosti. V první půli plný smíchu a vtipu při získávání ženy svého srdce, v druhé půli s optimistickým nadhledem přeživání těch největších hrůz. Běhavé, zpívající, ale také s tím trochu nezbytným laciným pozlátkem komerčního charakteru líbivosti. Úsměv, slzy, sentiment, patos. Show jednoho muže. A přesto plné optimismu. (04.09.2011)

Vtip a humor od prvního okamžiku, napětí, chytrost, nadsázka, to všechno jsou atributy tohoto filmu. Navíc originální scénář, krásná hudba, půvabná Nicoletta Braschi a vtipný Roberto Benigni vynáší film vysoko. Alespoň podle mně. Výklad o áríjské rase, překlad z němčiny do italštiny do pomyslého bodování, hádanky za každou cenu a samotná hra otce se synem v koncentračním táboře na body činí film originálním. Film Roberta Benigniho mohu vidět opakovaně, nikdy mně neomrzí. (21.03.2013)

Jsem to, co chci. (07.07.2013)

První půlka může někomu přijít nepasující a zbytečná, ale právě postupné budování atmosféry je největší devízou tohoto filmu. Nejdřív je to jeden z nejveselejších a nejpohodovějších snímků. Pak začnou přibývat lehké náznaky napětí. A nakonec... Uff. Obrovsky silný zážitek, který podává hrůzné svědectví o šílenostech Druhé světové války z pohledu běžného člověka. 95% (30.06.2016)

Překrásný film o muži, který i na nejnelidštějším místě dokázal pro své dítě vytvořit svět, který byl pro dětskou duši a fantazii přijatelným místem pro život. Překrásný film, který si své Oscary určitě zasloužil. (07.01.2005)