Nelítostný souboj

Po skončení filmu je mě jasný, že nikdy nebudu lepší zloděj než DeNiro. Nikdy nebudu houževnatější policajt než Al Pacino. Pevně jen doufám, že v životě nikdy nebudu tak osamocen jako oni. Když vyloupím banku nikdy si tak dobře nezastřílím na ulici jako oni. A když jsem viděl DeNira a Al Pacina jak seděli u kávy a povídali si, tak jsem radši přestal chodit na kafe, lepší rozhovor bych už u kafe nikdy nedokázal. Především však nikdy, nikdy nenatočím lepší film než Michael Mann. (05.02.2007)

Jestliže Heat u mě v něčem selhává, pak to rozhodně není akce, která je tu opravdu na špičkové úrovni, ale právě tím, co se odehrává mezi touto akcí. Všechny ty osobnostní, psychologické či vztahové mezihry, na mě nepůsobily vůbec věrohodně, spíš jen jako jakýsi nutný background. Film jsem také neviděl s žádnou špičkovou zvukovou aparaturou, abych případně plně docenil i tyto kvality, ale upřímně, většina mých pětihvězdičkových hodnocení se obejde i bez ní. (25.03.2006)

Snad po sedmi letech jsem si Nelítostný souboj zopakoval a mohu konstatovat, že neztratil nic ze své atraktivity a režisérské zdatnosti. Notně se mi zamlouvá Mannův městský styl, plný šedivosti, betonu a oceli, který díky kontrastním neonům působí až zajímavě futuristickým dojmem a ač to možná zní podivně, tak ze snímku cítím „feeling“ dobré francouzské kriminálky, který mi evokuje zejména „Belmondovky“ sedmdesátých let. Akční scény jsou zvládnuté bravurně a zejména podhledy, kterými je neskutečně šetřeno, berou dech stejně jako menší náběh na tzv. Bayův kamerový oblet /či snad jen oblet, jak chcete/ . Působivý film u nějž by měl být co možná nejkvalitnější formát podmínkou ke sledování, ale silný dojem zachová i tak... (07.04.2005)

Tohle žeru. Famózně postavený scénář, který nedělí dobro a zlo. Protichůdci pro sebe mají největší pochopení a divák nemusí nutně zaujímat stanovisko podle morálky a neslučitelných principů. Dva démoničtí vyděděnci, zcela oddaní svému poslání. Shodou okolností na sebe míří zbraněmi. Mann táhne film svojí precizní režií, která má neskutečně podmanivé tempo a načasování dramatických vrcholů. Závěrečná scéna: minimalistická, geniální. Přesně vyladěný soundtrack. V každém detailu dotažené obsazení a trefené herecké výkony. Všechno štymuje, akce, psychologie, zápletka. Jestli má nějak vypadat dobré kriminální drama, tak takto. (26.08.2008)

Tenhle film mě nijak nechytil. Za prvé je až příliš dlouhý a z toho následně nezáživný, vlastně se tam skoro nic neděje, všichni jen kecají a kde nic tu nic. Za druhý se mi mnohem víc zalíbil jeho originál Přepadení v LA od stejného režiséra, protože herci tam nejsou okoukaní a i když by dokázali těžko konkurovat kapacitám jako DeNiro a Pacino, jsou v těch rolích přesto mnohem přesvědčivější. DeNiro a Pacino totiž hrají úplně stejnej typ chlápků, jako už hráli spoustykrát dřív a taky to je proto pořád o tom samým. Ne že by to bylo špatný, ale jako tříhodinovej film je to nuda k ukousání a rozdělený na dvě části v televizi si to zas člověk nezapamatuje, o co tam vlastně šlo. Kdybych neviděl tu starší lepší verzi, nepamatoval bych si to dodnes. (27.12.2005)