Tvůrci:
Mike FlanaganHudba:
The Newton BrothersHrají:
Carla Gugino, Michiel Huisman, Elizabeth Reaser, Henry Thomas, Paxton Singleton, Victoria Pedretti, Mckenna Grace, Oliver Jackson-Cohen, Kate Siegel (více)VOD (1)
Série(2) / Epizody(19)
-
Dům na kopci (2018) - 10 epizod
-
Záhadné sídlo Bly (2020) - 9 epizod
Obsahy(1)
Dej tohto seriálu z dielne Netflixu sa odohráva okolo 7 člennej rodiny Craineových, ktorí v minulosti bývali v záhadnom starom dome zvanom Hill House. V jednu osudnú noc po čudnej smrti matky vezme vystrašený otec rodiny všetkých svojich päť detí narýchlo preč z domu a už nikdy sa tam nevráti. Navyše, deťom o smrti ich mamy odmietne čokoľvek povedať. Po 26 rokoch za podivných okolností spácha samovraždu jeden zo súrodencov a ostatní musia konečne začať čeliť svojim démonom, ako aj zlu v Hill House, ktoré s nimi zďaleka neskončilo. (Lapedro)
(více)Videa (3)
Recenze (241)
Ne že by se mi Flanaganova tvorba po Oculusu nelíbila, ale pořád jsem čekal na nějakou pecku, která mě zarazí do židle a ta nepřicházela. Až teď. Co se týče atmosféry, nástupů a vizualizace strašidel či lekaček, tak není vůbec co vytknout. Takhle to dokáže už jenom Wan a celkem záhy jsem přestal jednotlivé epizody sledovat po setmění. Ale v tomto případě se nejedná o pouhý duchařský horor, ale i o hutné rodinné drama o vzájemném odcizení, které hororovou linku v lecčem předčí, byť jsou obě roviny neodmyslitelně spjaté. S tím úzce souvisí i dokonale napsané postavy sourozenců, kdy je každý úplně jiný, ale zároveň je z nich cítit vzájemné pouto a to platí jak pro dětské, tak dospělé verze všech hlavních hrdinů a hrdinek. Na tom má zásluhu skvěle odvedená práce při castingu, který nemohl být lepší. A nakonec mi sedl i styl vyprávění, kdy se přítomnost prolíná s minulostí a vzájemně se doplňují. Jediné, čeho jsem se trochu bál, byl konec, který často dokáže dobrý dojem pokazit, ale ani tady nejsem zklamán a dá se říct, že mě Flanagan skoro rozbrečel. Pro mě jednoznačně nejlepší hororový seriál vůbec a zároveň jeden z nejlepších žánrových počinů napříč věky. 100% ()
"I've lived with ghosts since i was a kid. Since before I knew they were even there. Ghosts are guilt, ghosts are secrets, ghosts are regrets and failings. But most times....most times ghost is a wish." Když jsem jako malý capart viděl Blair Witch a Kruh, řekl jsem si, že ta traumata za to prostě nestojí a nebudu se dívat na duchařiny. Míjel jsem za ta léta spoustu údajně hustejch filmů a hodně mě to jako filmovýho maniaka mrzelo. Pak přišly Dušičky '14 a já se hrdě postavil jednom ze svých největších strachů - strachu z duchů - a pustil jsem si po sobě několik tvrdých duchařin. Té noci jsem málem umřel, ale teď tu hrdě píšu komentář jako jediný přeživší Dušiček '14 #goodtimes. Přesně jak se říkalo v tomhle seriálu - "Svému strachu se můžete buď poddat anebo s ním bojovat". Já bojoval a vyhrál. To nás dostává k dnešku. K Dušičkám '18. V prvé řadě posílám thoughts and prayers všem, kteří už tu s námi nekráčí. V druhé řadě bych chtěl říct, že tohle dílko od Netflixu je jako celek kurva strašně krásný. Je to život. Strach. Bolest. Nenaplněné sny. Minulost. Démoni v nás. To není o strašidlech. To je o nás. Tohle musíš milovat. Tohle musíš vidět. Místy až nebeská hudba, zrovna poslouchám soundtrack a kolabuji (Beginning of the End Movement I je TOP shit pro všechny uplakánky jako já). A ta závěrečná skladba? Tož to drbu ty vole. Dneska jsem brečel. A jdu pokračovat. A tuším, že dnes uvidím ducha. Ještě však nevím v jaké podobě. Budu vás informovat. Love y'all. Sincerely, Jakub! <3 ()
Tak tohle bylo vážně něco. Pokud máte rádi tituly jako V zajetí démonů, nebo Insidious a jdete s pustit tento seriál právě kvůli tomu, rozhodně neočekávejte stejný styl duchařiny. A to přesto, že The Haunting of Hill House daleko obě série přesahuje v celkovém pojetí. A to nechci předešlé zmíněné díla nějak hanit, stále to jsou top hororovky, ale tenhle seriál měl prostě něco navíc. To "něco navíc" budete rozklíčovávat postupně a pro něčí vkus pomalu. Začátek seriálu je hodně o rodinných dramatech a pomalém nastiňování hororového tématu do příběhu. Celkově je seriál postaven na citových vztazích rodiny a jejich zvratech, které se pojí s flashbacky, se kterými si tvůrci dost hráli. Nicméně srozumitelnost děje to vůbec nenarušuje a vy tak budete moct postupně poznávat, jaké podivnosti musejí hlavní představitelé ve svých životech snášet. Po hororové stránce to nebylo tak agresivní, jak bych si v některých situací možná přál, ale celkovou atmosférou a postupným navozování situací se až geniálně zbytečně netlačilo na pilu. To vedlo k větší nepředvídatelnosti, se kterou jsem to více a více celé hltal až do skvěle zvládnutého konce. Rozhodně uvidíte něco, co jste ještě neviděli. Pro mě rozhodně jeden ze seriálů roku a vrcholné dílo z tohoto žánru! Jasných 5 hvězd. ()
║Rozpočet $-miliónov║ Režisér Mike Flanagan zažíva kariérny talentový progres, každým ďalším jeho počinom sa zlepšuje, začína byť v danom žánre horor/thriller čoraz viac doma, čo je veľmi potešujúce. Tento temný duchársky seriál ma dostal, má to prešpikovaný dej, výborné lakačky, temnú hustú atmosféru, dobrých hercov. /85%/ ()
Galerie (127)
Photo © Netflix / Steve Dietl
Zajímavosti (39)
- V původním románu Eleanor, Theo a Luke nejsou sourozenci a nevyrůstali v Hill House. Postavy Shirley a Stevena byly vytvořeny pro seriál. Postava Shirley je pojmenována po spisovatelce původního románu Shirley Jackson a postava Stevena je pojmenována podle Stevena Spielberga, protože jeho společnost Amblin TV přinesla projekt režisérovi a tvůrci Mikeovi Flanaganovi. (Bertramm)
- Herečky Elizabeth Reaser a Lulu Wilson, které hrály starší a mlaší verzi postavy Shirley Crain, spolu hrály i ve filmu Ouija: Zrození zla (2017). Tam ovšem ztvárnily matku s dcerou. (gavosh)
- Hererčky Lulu Wilson a Mckenna Grace, které hrály mladé sestry Shirley a Theo, si obě zahrály ve filmové sérii Annabelle. Zatímco Wilson hrála v Annabelle 2: Zrození zla (2017), Grace hrála v Annabelle 3 (2019). (gavosh)
Související novinky
Tvůrce Hill House chystá Zánik domu Usherů
Po úspěchu se dvěma řadami seriálu The Haunting a následně s novou minisérii Půlnoční mše oznámil režisér a scenárista Mike Flanagan další, celkově již pátý projekt pro streamovací službu Netflix.… (více)
The Haunting Of Hill House se vrátí
Populární hororová série The Haunting of Hill House, která loni přistála na Netflixu a okamžitě si získala srdce mnoha diváků i kritiků, se vrátí. Druhá série se bude jmenovat The Haunting of Bly… (více)
TOP 2018 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD.cz tradičně sestavili trojku nej filmů a seriálů, uvedených do distribuce nebo na filmových festivalech v uplynulém roce. S pěti hlasy jednoznačně vyhrávají mezi filmy… (více)
Nominace na 76. Zlaté glóby
Nominace na 76. ročník Zlatých glóbů byly čerstvě oznámeny a vy po nich teď nejspíš budete mít ještě více otázek, něž kolik jste měli před nimi. Mezi pěticí nejlepších dramat se totiž objevily filmy… (více)
90%. The Haunting se pro mě stal dalším důkazem, že by divák neměl dát na haló efekt a vzdávat seriál po prvotním dojmu. První dva díly mě totiž vůbec nepřesvědčily, což bylo způsobeno jednak tím, že mě skutečně nebavily, a jednak tím, že jsem obecně celkem alergický na horory všeho typu, kde se objevují samoúčelné lekačky na efekt a podobné čistě estetické prvky, aniž by narace vedla k hlubšímu poznání či katarzi. The Haunting se ale rozjíždí pomalu, abyste až po čase zjistili, že pravděpodobně všechno souvisí se vším, a že dokonce i tyto účelové efektní lekačky tu nejsou jen na efekt, ale naopak mají své neodmyslitelné místo v celkovém příběhu. To bylo velmi příjemné zjištění, protože teprve pak jsem si mohl začít užívat tu zvolna gradující psychologickou hru, která někdy v polovině série vygradovala do zcela mimořádné atmosféry, jež už mě až do titulek posledního dílu nepustila. The Haunting se na první pohled tváří jako horor a bez znalosti narace a příběhů jednotlivých postav jej tak pravděpodobně budete vnímat, protože hojně využívá hororových prvků, ale při pečlivém sledování zjistíte, že spíše než o horor s prvky psychologického melodramatu jde o psychologické melodrama (bez pejorativního vyznění toho pojmu) s prvky hororu, které jen doplňují napjatou a dusivou atmosféru celého příběhu. Sofistikovanost a síla celé metanarace společně s naprosto fantasticky napsanými (i zahranými) postavami vytváří přesně to prostředí, které chcete u psychologického dramatu vidět, až jsem chvíli uvažoval, jestli bych si The Haunting neužil ještě víc, kdyby se obešel právě bez onoho hororového rámce, jež v těchto případech povětšinou považuji za zbytečný. Dospěl jsem k tomu, že nikoliv, protože v tomto případě prvky hororu ladí celkové vyznění dílčích subpříběhů a výrazně zvyšují celkové genius loci onoho Hill House (ale i ostatních lokací jako Shirleyiny pitevny ad.), který se po shlédnutí posledního dílu stává spíše hluboce rozporuplným místem plným emocí, než dalším rádoby strašidelným domem. A to je velmi příjemná změna, která, společně s geniálně vystavěným, kombinovaným a propojeným příběhem plným reálných emocí a realistických motivací postav, dělá z The Haunting dle mého nejlepší psychologický (ano, nikoli hororový) seriál moderní doby a definuje zcela nový žánr hororů. Dosud totiž horory sloužily primárně jako horory, na nichž byl vystaven příběh, zkrátka proto, aby tam nějaký byl. The Haunting má perfektní příběh, na němž vystavil hororový rámec, a to prostě a jednoduše funguje. O dokonale mysteriózní atmosféře, vtahující režii, fascinujících dialozích a skvělém načasování zmiňovaných hororových prvků vůbec nemluvě, tam The Haunting exceluje naprosto zkušeně; myslím, že co se týče intelektuální vrstvy nemrtvých, ještě nikdy v minulosti nebyl překryv mezi trojrozměrnou a duchařskou dimenzí tak stylový. Velmi příjemné překvapení, které se mi z paměti rozhodně nevytratí jako kdejaký laciný horor. Po druhé projekci celé série se navíc musím pozastavit ještě nad jedním aspektem, který jsem prve spíše míjel a až nyní jsem měl šanci užít si ho díky znalosti reálií hned od počátku. Tvůrci dokázali neuvěřitelně realistickým způsobem vystavět dospělé fáze postav na těch dětských a traumata interpretovaná v době pobytu v domě jsou úžasně přenesená do současnosti ve formě mnoha různých psychologických (až psychiatrických) emocí a odchylek, jejichž patologie zcela odpovídá přirozenému vývoji. Díky tomu máte dojem, jako byste znali i ony části života postav, které v seriálu nevidíme (Shirley vypořádávající se se smrtí svou přísně racionální povahou prostřednictvím pohřebnictví jako racionálního nástroje smrti, Luke podléhající stínům minulosti vzhledem ke své bojácné povaze, Theo projektující svou senzitivitu do své kariéry ad.). Tato sofistikovanost dává divákovi ohromný prostor k tomu získat si k postavám a celé metanaraci značný vztah, a to je něco, co je v deseti dílech paradoxně možná složitější, než u dvouhodinového filmu, protože pětinásobná délka dává tvůrcům pětinásobnou možnost šlápnout vedle. Nestalo se. Bez špetky přehánění považuji vývoj charakterů a jejich věrohodnost za nejvíce fascinující od dob Waltera Whitea a Jesseho Pinkmana a celou první sérii The Haunting za absolutní žánrový masterpiece. Laťka pro druhou sérii je hodně vysoko, nu což? () (méně) (více)