Režie:
František FilipScénář:
Otto ZelenkaKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří SrnkaHrají:
Radoslav Brzobohatý, Jan Pivec, Antonie Hegerlíková, Jaroslav Marvan, Václav Voska, Eva Vosková, Jiřina Štěpničková, Dana Medřická, Jana Brejchová (více)Epizody(13)
-
Malý František Věk (E01)
-
Student (E02)
-
První láska (E03)
-
Mozartovy dvacetníky (E04)
-
Divadlo (E05)
-
Návrat domů (E06)
-
Kněz, nebo kupec! (E07)
-
Úspěšný kupec (E08)
-
Klavír (E09)
-
Slovař český (E10)
-
Korunovace (E11)
-
Svatba (E12)
-
Naděje (E13)
Obsahy(2)
Televizní ztvárnění rozsáhlého románu Aloise Jiráska z období našeho národního obrození je dílem autora Otto Zelenky, režiséra Františka Filipa a dlouhé řady dalších významných umělců. Historie pokořeného a ujařmeného národa, který hledá a nalézá svou ztracenou tvář, získala po vstupu armád Varšavské smlouvy v nových politických souvislostech nový smysl. Divák v ní právem nacházel podobenství s tím, co právě prožíval. A tak se staly pro schvalovatele jakékoliv zmínky o národním sebevědomí a duchovní síle víry nepřípustné. Při premiéře v roce 1971 nesměl být poslední díl F. L. Věka uveden. Teprve po roce 1989 bylo poprvé možné uvést seriál v jeho původní podobě. (Česká televize)
(více)Recenze (220)
Slušný seriál. Sice velkolepě pojatý, ale nikdy mě nevzal. Asi za to může moje averze k Jiráskovi... ()
Parádní výprava, krásný příběh, skvělí herci - to vše v nejlepším seriálu, který kdy u nás byl natočen. V porovnání se sračkovitou produkcí, kterou dnes nabízí Tv NOVA, je F.L.Věk učiněným balzámem na duši. ()
Nečekaně poutavá epopej podle "nečekaně" rozsáhlé předlohy jednoho z nejvěhlasnějších grafomanů české literární historie. Ve své době velkolepé dílo, v dnešních dnech televizní klasika, díky které si při jakékoliv zmínce o F. L. Věkovi každý vybaví mladého Radoslava Brzobohatého. A já osobně hned na druhém místě i Františkova pana otce, Jana Pivce. To slovo se mi sice vzhledem k tomuto "místu" příčí hrdle, ale casting celého F. L. Věka je naprosto dokonalý. Vezměme si pana Brouska jako jeho císařskou milost, Eduarda Cupáka coby na prázdniny do Prahy si odskočivšího Wolfiho či úžasně aristokratického (jakkoliv je toto adjektivum nepatřičné) pana Radovana Lukavského v roli Václava Tháma, a mnoho, mnoho dalších. Individuální výkony si zaslouží vyšší hodnocení, ale výslednému dílu jako takovému dám "jen" 80%. ()
Jedno se Československé (socialistické) televizi upřít nedá. Některé seriály jsou opravdu zlato, které nebude ještě dlooouho překonáno. Jiráskovi to neublížilo a reputaci našich tvůrců přidalo. Černobílý materiál je naprosto vhodný. Jen bych dodal, že některé díly končí v docela nečekanou chvíli. Ale to už je chloupek, který snadno zfouknete... ()
Proč dvě* , herecké výkony - skvělé a poslaní filmu také.Bohužel příliš zdlouhavý.Asi jsme se zastihli vzájemě ,ale v blbé době.Učitelka co vyučovala marxe-lenina, mě začala nutit po změně režimů najednou koukat na "trezorovej seriál"odsral jsem to koulí a po hádce s učitelkou i dvojlkou z chování /nejen za to/.Od té doby jsem si přečetl hodně věcí od Jiráska,ale s dovolením sám a dobrovolně, tak by si to jistě přál i Alois Jirásek. ()
Tenhle seriál mi hnedka připomíná několik věcí naráz. Nejsilnější zážitek je především ten, když jsem byl zkoušenej z češtiny, dostal jsem bůra a pak jsem si před učitelku stoupnul s tím ať mi dá ještě jednu šanci a ona řekla F. L. Věk. Tak jsem se na to každou neděli začal dívat a docela mě to zaujalo. Na svojí dobu to je výborně zpracované a je na tom seriálu vidět, že ti tvůrci to brali jako poctu, že něco takového vůbec zfilmovávají. V dnešní době by z toho každej viděl akorát prachy a ještě by to dopadlo otřesně. ()
Jeden z těch nejlepších seriálů, které kdy byly na našem území natočeny. Povinná studijní látka pro všechny školou povinné. ()
Seriál jsem viděl kdysi dávno a vůbec se mi nelíbil. Všude čtu, jaký je to výtečný seriál a skvost televizní tvorby. Tomu se až divím, prostě mě nebavil. Možná by to chtělo další zhlédnutí, možná ne, aby to nedopadlo ještě hůř.. ()
Nejlepší česko(slovenský) seriál všech dob (s odlivem finančních prostředků z kulturní sféry života po roce 1989 ho patrně už nikdo nikdy nepřekoná, minimálně co se jeho výpravné části týče), který přemohl i své predestinační prokletí - dobu vzniku, která doslova diktovala schematický pohled i samu schematičnost a prvoplánovost Jiráskovy ,,obroditelské" předlohy. Samotný seriál není jen národnostně buditelský, ale má přesahy, které mě pokaždé ohromí a dojmou. Existenciální rozměr hlavního hrdiny Františka Věka, jeho postava neustále pochybující, hledající a doslova tápající světem i životem, jeho milostné trápení a nádherná platonická láska k zprvu němé Paule (Jana Brejchová v této roli je pro mě dodnes nejkrásnější ženou v československém filmu!) a její postupný přerod ve stav pochybování až zklamání, jedno z nejlepších filmových propojení mezi fiktivním hrdinou zasazeným do reálií skutečné historické epochy, odvaha jednotlivce či malé skupiny lidí revoltovat proti totalitně se projevujícímu systému, v níž lze vidět silnou dobovou paralelu (normalizace = rekatolizace), magická černobílá Praha počátku národního obrození (podobný genius loci na mě v českém filmu dýchl už jen z Vláčilovy Markéty Lazarové v jejím zpodobnění středověku), kterou jsem tvůrcům skutečně se vším všudy uvěřil, další propracované (a skvěle zahrané) postavy českého obrození v čele s doktorem Thámem (kontemplativní Radovan Lukavský), doslova celá česká herecká špička (i když účast byla v té době spíše povinná) a především celá výprava tohohle seriálu, díky které se divák skutečně přenese do Českého království přelomu 18. a 19. století... (A málem bych zapomněl - hudba od úvodní znělky až po Mozartovy divadelní kusy...) ()
Ačkoli herce Radoslava Brzobohatého nemám rád, zde v seriálu měl vynikající roli a zahrál ji opravdu kvalitně. Za mlada se na něho dalo koukat! ()
Podle mě nejlepší český seriál. Ač to mnohým zošklivuje školní povinnost, je to kus naší národní historie. Právě díky těmto lidem můžeme myslet, smát se, mluvit tak jak to děláme. Vynikající herecké výkony (těžko jmenovat jednotlivé herce, přesto bych vyzdvihl Záhorského a jeho proslovy o kráse české řeči a vynikajícího Pivce v roli Františkova otce, potýkajícího se mezi tvrdohlavým a dogmatickým pojetím světa a láskou k rodině), výprava, scénář, který vybírá z Jiráska přesně to důležité, navíc paralela s tehdejší (opravdu jen tehdejší?) přítomností. Všechny díly mám nahrané na vhs a rád se znovu a znovu podívám. ()
Brzobohatý jako roztomile zapálený, ale skromný intelektuál, umělec a vlastenec, ve velkorysé černobílé seriálové kronice, která ho sleduje od narození až po veselku. Kronice ukazující obraz doby, kdy se za češtinu a českou kulturu muselo bojovat, a to nejen proti silnému německému vlivu, ale hlavně proti předsudkům prostupujícím samotnou českou společnost. Věk připomíná Mirka Dušína, jemuž někdo sebral polovinu jeho sebevědomí a rozhodnosti, ale díky umu scenáristy a charizmatu Brzobohatého jde přesto nebo právě proto o figuru, které divák drží palce, snadno si ji zamiluje a jejíž osudy - od nešťastné lásky, přes neustálé finanční problémy a rozchod s otcem, až po umělecko-vlastenecký boj, jsou dostatečně dramatické a (za)jímavé. Srovnatelným charizmatem pak oplývá a sympatie diváka si získává Lukavský jako Thám a není divu, že obě postavy zahoří pro stejnou dívku, když jí představuje Jana Brejchová v nejlepších letech. A špičkovými českými herci jsou obsazeny i vedlejší role, což podtrhuje významnost tohoto seriálu, kde ožívají jinak vzdáleně působící osobnosti a události z učebnic dějepisu. ()
„Šest zlatek osmdesát…podívejte se na to, necháme to za sedm, hahá…za těch 20 mi ale dej bílý nitě.“ Kvalitní historický seriál s detailním líčením tehdejší doby (společenských změn), národních nálad a silným důrazem na vlastenectví a nadšení pro češtinu. Když už jsem nakousl jazykovou stránku (a naši květnatou mateřštinu), ocenil bych v některých případech titulky pro německy/latinsky mluvené pasáže (třeba z takové divadelní hry jsem takřka nic neměl), ale to zas vynahrazuje třeba takové nenásilné přecházení mezi roky a plynulé uvádění diváků do konkrétních let/událostí. Technická a vizuální stránka je na úrovni, obzvláště diváka zaujmou kostýmy a hodně výrazná hudba. Samotnou kapitolou jsou postavy a herecké výkony jejich představitelů. Málokterý herec ve své roli zklame, spíš naopak, krom titulního Radoslava Brzobohatého mě nejvíc potěšili/pobavili ve svých úlohách Radovan Lukavský (divadelník) Dana Medřická (dohazovačka), Bohuš Záhorský (konkrétně čtoucí dopis umírajícímu faráři), Jiří Sovák (vynálezce), Josef Somr (kvůli hlášce: „Zas mi dnes nebude chutnat!“), Vladimír Menšík (vychcánek) a Miloš Nedbal (milovník hudby). Za slabší by se dali považovat pouze dětští představitelé F. L. Věka + trend obsazování starších herců do rolí výrazně mladších jedinců (kvůli kvalitě však nutný). A občas by seriál potřeboval v některých pasážích prostříhat (ukázka z opery, průvod, bál atd.), jinak velká spokojenost a solidní 4* navrch. „Ale…co si slibuješ jako vzdělaný člověk od české řeči? Nebo chceš-li od českého divadla, od české poezie?“ – „Že se jednou pozvedne na úroveň, na evropské nivó.“ – „Jednou? A kdy? Nikdy. Nikdy, Františku. Vždycky bude jenom stopu čenichat jako lovecký pes, ale nikdy nemůže být vepředu. Nikdy.“ ()
Jeden z nejlepších českých seriálů vůbec, který si zcela bez pochyb zaslouží místo v pokladnici národní kinematografie. ()
Ach jo, moc rád bych dal vyšší hodnocení, ale zrovna tahle doba není pro mně vůbec lákavá, a zrovna tahle kulisa, ve které se seriál odehrává, vůbec není zajímavá. Všechno, co v seriálu je, už dobře znám a opravdu jsem se nepotřeboval v těchto věcech hrabat. Teď bych řek, že to byl zbytečně zabitý čas. "Staříci" zde hrájí omladinu, češi jak blázni vzdávají holt císaři a pak hrají hry s mnoha skrytými narážkami. Aspon že se tam sešlo tolik zajimavých českých herců, to je jediné plus. A pak začátek byl trochu zajimavý. Výprava a všechno kolem hodně dobrá, ale to nepomáhá, když vše ostatní je velká nuda. Temno by mně určitě bavilo mnohem víc (stejně jako husitská trilogie) ()
Dnes čtenářsky mrtvým autorem strašívali dříve neposlušné studenty. Neprávem; Alois Jirásek ve svých vrcholných spisovatelských výkonech, podložených vlastním odborným vzděláním, dosahuje úrovní minimálně středoevropských. Osvědčený tým tehdejší Československé televize k tomuto základu přidal vlastní tvůrčí přínos, odrážející radostné pohnutí a po 21. srpnu 1968 naopak zklamání a bolest z událostí Pražského jara. Poslední díl tohoto na dobu svého vzniku velkého projektu je vědomě komponován jako přímý nesouhlas s korupcí i kolaborantstvím husákovské a bilakovské prosovětské kolaborace a zrady. Úsvit prvních počátků znovuobrozeného národa je cenný svým pohledem na ty, kteří sice velké myšlenky a všelidské ideály nevytvářejí a ani vytvářet nechtějí, bez nichž však, bez jejich vůle, pochopení, zanícení, étosu nikdy nemohou vstoupit do společenské reality. Malá pozitivní práce! Pojem tolikrát políčkovaný, a přece nenahraditelný! S úctou se znamená a vše to na vědomost dávat ráčí vždy Váš spěšnoved Sýkora ()
13/13 Po Sňatcích z rozumu a Alexandru Dumovi starším logický krok domácího seriálu, který se nemohl minout účinkem. Kvalitní seriál po všech stránkách, kterému vévodí nádherná Brzobohatého měkká dikce. ()
Já už jsem asi trochu jiná generace, než většina zdejších uživatelů, poněvadž mě nikdo ve škole (narozdíl od jiných filmů a seriálů) nenutil se na tento seriál dívat. Sám a dobrovolně jsem sledoval vynikající režisérskou práci Františka Filipa a herecký koncert Radoslava Brzobohatého, Jana Pivce (životní role), Radovana Lukavského, Václava Vosky a další pánů herců, kteří se s chutí a grácií převtělili do svých postav. Navíc "F. L. Věk" je silně rebelské dílo, ve kterém se osamělá skupinka vzepře neomezené moci a systému. A to nebylo sympatické totalitní moci a není to sympatické ani současnému režimu. 100%. ()
F. L. Věk byl mým prvním seriálem, který jsem doma sledovali celá rodina. Netrpím přílišným sentimentem, uvědomuji si jeho nedostatky. Mnohem víc než Jiráskův Věk mě zajímá skutečný životní příběh Františka Ladislava Heka až do jeho smrti. ()
Související novinky
Zemřel režisér František Filip
Ve věku 90 let zemřel český režisér a scenárista František Filip. Zprávu o úmrtí plodného tvůrce televizní produkce přinesla Česká televize. Absolvent pražské FAMU má k dnešnímu dni na svém kontě na… (více)
Radoslav Brzobohatý: 1932 - 2012
Pouhý den před svými osmdesátinami zemřel ve středu 12. 9. jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století. Byl představitelem hlavně mužných rolí, drsnějších i těch, díky kterým byl… (více)
Jsou díly, které se musí skoro celé přeskákat, aby se člověk neukousal nudou, ve zbylých aspoň ty pasáže, kde naprosto nemuzikální Brzobohatý předstírá s dřevěnými lokty hru na klavír. Celá pointa tohoto "díla" mi došla až v okamžiku, kdy F. L. Věk obhajuje výdobytky francouzské revoluce - prosímvás, my to tady bereme jako kdovíjak vlastenecký seriál, a zatím nám spiknutí světového židovstva nasadilo do naší národní identity jen další kukaččí vejce zednářství převlečené do vlasteneckého hávu. ----------------------Stále zatajovaná pravda o Aloisi Jiráskovi - napsal Jaroslav Lhotka na severu virtually.cz --- Chceme-li se dopátrat pravdy o oslavovaných velikánech národa, musíme jít k prameni, kde blahodárně působili za svého života. Historik města Litomyšl dr. František Lašek píše ve své knize „Oživené litomyšlské paměti“ o všech význačných osobnostech za posledních 200 let. O Aloisi Jiráskovi je tam jen to, že se přistěhoval do města roku 1874 a učil zde 14 roků, dne 12.8.1879 se oženil s Márinkou Podhájskou, o 8 let mladší, její otec byl mlynář v Poličce. Zdeněk Nejedlý se ještě zmiňuje ve svém díle „Tisíc let života českého města“, že Jiráskovi měli 4 dcery, Boženu, Marii (ta zemřela a je pochována na litomyšlském hřbitově), pak Lidušku a Miloslavu. Bydleli v čísle 25 a v čísle 27 bydlela Božena Němcová. To je vše, co napsali oba historici. Tedy nic moc a jen mlha, nic o tom, kde žila jeho manželka, z čehož nám plyne poučení, že ani Nejedlému Jirásek patrně moc nevoněl, jinak by mu věnoval více prostoru a ne jenom pár řádků. Alois Jirásek byl záhadná osoba, v Litomyšli po celých 14 let života pendloval mezi Litomyšlí a Hradcem Králové, kam jezdil na jakési jednání, když ho jeden místní bohatý žid nechal vozit svým kočárem do Chocně na vlakové nádraží a pak mu jel, když Jirásek přijel z Hradce Králové, naproti k nádraží. Více o Jiráskovi věděl profesor Šouta. Ten se znal se synem Pátových, kterážto rodina v Litomyšli udržovala styky s Jiráskovými. Starému Pátovi byly podezřelé časté jízdy Jiráska do Hradce Králové. Vypátral, že tam byla zednářská lóže Jan Amos Komenský. Někdy se vracel v doprovodu vousatého muže s černým kloboukem na hlavě a mluvili spolu německy, totéž s místními židy v hospodě nebo vinárně „Buřvalce“, ačkoliv uměli česky. Toto se místním lidem nelíbilo a kritizovali Jiráska, že podlézá židům. O majálesu r. 1887 začali studenti Jiráska provokovat. Šli ve skupině za ním v háji a skandovali: „Jirásku, Jirásku, visíš zde na vlásku, jsi jak rulík zlomocný, židům sluha pomocný. Blíží se už čas, že tě vezme ďas, nám zůstane po tobě, jen Mařenka ve hrobě.“ Prý se tehdy Jirásek stranil lidí a rozhodl se pro odchod z katolického gymnázia, když studenti začali házet lejna v papíře na okna. Odstěhoval se z města v noci, v roce 1888. V litomyšlské čtvrti „Bělidla“ žila patrně sestra paní Jiráskové. U Pátů jí říkali „teta Amálka“ a měli uschovány dva z jejích dopisů, adresované mladému Toníkovi Pátovi, aby vyřídil Lojzovi, že do noci vysedává s židy v hospodě a potom špiní církev, která mu dává obživu na katolickém gymnáziu. Aby přestal s vynášením husitů, kteří Litomyšl vydrancovali a pomordovali její občany. Jiráskovi žáci z litomyšlského gymnázia potom zjistili, ještě za života Jiráska, že za napsání pamfletu „Temno“ dostal přes 1 milion korun. Zemřel jako nejbohatší spisovatel, s 5,5 miliony na knížce. Kdyby na domě, kde žil, nebyla umístěna pamětní deska, dnes by nikdo nevěděl, že tam žil, neboť Litomyšl byla odjakživa protihusitská, národovecká. Velikána z něho udělali až komunisti po roce 1950. Nejedlý vycítil, že je třeba chytit vítr do svých plachet, a proto jako ministr školství a kultury rozvinul iniciativu se shora dolů. Byla totiž naděje z toho vytěžit. Viděl, že komunisti u moci si berou příklad ze svých loupeživých předchůdců a bratrovražedných husitů. Zdeněk Nejedlý dostal nápad, že v Litomyšli, kde stojí socha Smetany od Štursy, bude sedět bronzový Jirásek v křesle, a to na Olivetské hoře u zámku, kde ale stál velký misijní kříž. Ten že musí zmizet, aby neclonil soše Jiráska. Na odstranění Kříže se nikdo z místních nepřihlásil. Tak naverbovali několik brigádníků mezi vojáky. Jeden z nich byl při pádu Kříže zabit, neboť Kříž při pádu narazil na větev a dostal jiný směr pádu. Nesmělo se o tom mluvit, protože šlo z komunistického zákonu o šíření poplašné zprávy a za to bylo vězení několik let. Potom, několik set metrů od Jiráska, stál na podstavci Zdeněk Nejedlý, jeho ctitel. Když přišel rok 1968, někdo přilepil na Nejedlého podstavec: „Sestup dolů, nemravo, a táhni do Moskvy!“ Nejedlý měl totiž za totality největší sbírku porno literatury. Proto se mu též říkalo vošoust. Pamětníci vědí, že Jirásek byl štamgastem „Buřvalky“ a potom hospody „Za vodou“. Jeho žáci ho před smrtí (1930) pozvali na setkání a tam padla otázka, kolik dostal od židů za napsání pamfletu Temno. Jirásek neodpověděl, rychle vstal, popadl klobouk a kabát z věšáku a rychle se vytratil, když mu žáci řekli pravdu. Dodnes mnoho lidí nezná pravdu o Koniášovi, kterého Jirásek vykreslil jako lotra, ale opak je pravdou, neboť Koniáš sice pálil knihy, ale ty nemravné, které do Čech pašovali z tiskárny žida Harnacka tajnými cestami evangelíků ze Saska, aby rozkládal katolickou morálku. Stačí se podívat na tento tisk, předchůdce dnešního porna. () (méně) (více)